ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1284.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 1284/2022-827
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce R. K. , nar. XY, se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Liborem Nedorostem, Ph.D., obecným zmocněncem, bytem v Psárech, Sportovní 246, proti žalovaným 1) J. G. , nar. XY, bytem v XY, a 2) Z. G. , nar. XY, bytem v XY, oběma zastoupeným Mgr. Ing. Martinem Dohnalem, advokátem se sídlem v Brně, Bednaříkova 2893/1a, o zaplacení částky 238.022 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 C 81/2014, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 16. 12. 2021, č. j. 15 Co 211/2021-804, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Pelhřimově v pořadí druhým rozsudkem ze dne 25. 5. 2021, č. j. 4 C 81/2014-759, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 133.214 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 104.808 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu (výrok III., IV., V.).
K odvolání žalovaných odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně, vyjma výroku II. o částečném zamítnutí žaloby, který zůstal nedotčen, potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu (do všech jeho výroků) podali žalovaní (dál též „dovolatelé“) dovolání s tím, že je považují za přípustné dle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, a to otázky skutečných nákladů na realizaci stavby. Nesprávné právní posouzení věci dle §241a odst. 1 o. s. ř. spatřují v závěru odvolacího soudu o tom, že znalecký posudek společnosti STAVEXIS, s. r. o. (dále jen „znalecký posudek“) stanovil výši skutečných nákladů vynaložených na stavbu, a nikoliv obvyklých nákladů, jak se domnívají dovolatelé.
K dovolání žalovaných se žalobce dle obsahu spisu nevyjádřil.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle §10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalovaných rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými a řádně zastoupenými podle §241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelé ohlašují, že rozhodnutí odvolacího soudu napadají v celém jeho rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňují pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; výroky, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, se dovolací soud proto nezabýval.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Námitka dovolatelů, že odvolací soud nesprávně zavázal žalované k uhrazení částky, která neodpovídá dohodě účastníků a neodráží tak výši skutečných nákladů, které žalobce vynaložil při realizaci stavby pro žalované, směřuje v podstatě proti správnosti skutkových zjištění soudů obou stupňů učiněných ze znaleckého posudku, od nějž se odvíjelo stanovení výše skutečných nákladů vynaložených na stavbu ve smyslu dohody. Dovolatelé tak nenamítají nesprávnost závěrů právních, nýbrž zpochybňují závěry skutkové, odvíjející se od hodnocení v řízení provedeného důkazu znaleckým posudkem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 28 Cdo 258/2014, a ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4940/2015). Námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu a proti hodnocení důkazů včetně znaleckých posudků nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3133/2017).
Namítají-li žalovaní, že v rámci řízení nebyly provedeny žalovanými navrhované výslechy zpracovatelů znaleckých posudků, nedošlo k provedení revizního znaleckého posudku a že jejich vlastní znalecký posudek nebyl ani jedním ze soudů zohledněn, uplatňují jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř., neboť odvolacímu soudu vytýkají domnělé vady řízení. Podle §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je-li dovolání přípustné; vady řízení však důvodem zakládajícím přípustnost dovolání nejsou.
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 6. 2022
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu