ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1316.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 1316/2022-138
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce M. R. , narozeného dne XY, bytem ve XY, zastoupeného Mgr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem v Brně, Čichnova 1294/23a, proti žalovanému J. D. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem v Biskoupkách 33, o zaplacení 315.720 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 29 C 109/2021, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2022, č. j. 13 Co 1/2022-87, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.158,90 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 9. 9. 2021, č. j. 29 C 109/2021-51, návrh žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání téhož soudu ze dne 15. 7. 2021, č. j. 29 C 109/2021-38, zamítl.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 2. 2022, č. j. 13 Co 1/2022-87, usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 9. 2021, č. j. 29 C 109/2021-51, potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání. Přípustnost dovolání podle §237 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na tom, že je tato otázka dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle §241a odst. 1 o. s. ř. K doplnění dovolání žalovaného ze dne 11. 5. 2022 a ze dne 10. 6. 2022 Nejvyšší soud nepřihlédl, neboť byla učiněna po lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.).
K dovolání žalovaného se žalobce vyjádřil tak, že je navrhuje odmítnout pro nepřípustnost.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání přípustné.
Dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Odvolací soud v napadeném usnesení uvedl, že žalovaný spatřuje omluvitelný důvod pro zmeškání prvního jednání ve věci samé před soudem prvního stupně ve skutečnosti, že mu nebylo řádně doručeno předvolání k jednání. Odvolací soud dospěl k závěru, že takovýto důvod však není způsobilým důvodem pro zrušení rozsudku pro zmeškání ve smyslu §153b odst. 4 o. s. ř., ale jedná se o důvod, pro který může být proti rozsudku pro zmeškání podáno odvolání (které bylo žalovaným rovněž podáno).
Výše uvedený závěr odvolacího soudu je přitom v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soud, podle níž opodstatněnost návrhu na zrušení kontumačního rozsudku je dána v případě, bránila-li účasti na jednání taková skutečnost, již nebylo možné předvídat, a zamezila tak i včasné omluvě žalovaného, přičemž je presumováno splnění všech podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání. V odvolacím řízení je naproti tomu dán prostor předpoklady pro jeho vydání znovu přezkoumat. V řízení o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání soud není oprávněn zkoumat, zda byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání (podrobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2205/2020, ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1790/2019, ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2031/2016, a další v nich odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu). Námitka dovolatele, kterou zopakoval i v dovolání, že mu nebylo řádně doručeno předvolání k jednání, tak přípustnost dovolání nezakládá. Nepřípadný je tak i odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1772/2016.
Přiléhavé pak nejsou odkazy dovolatele na nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3143/15, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2353/2017, a rozsudek téhož soudu ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1846/2019, jež se týkají materiální podmínky pro vydání kontumačního rozsudku. tj. absence předchozí procesní aktivity žalovaného. To, zda v posuzovaném případě nebyla splněna materiální podmínka pro vydání rozsudku pro zmeškání vzhledem k předchozí procesní aktivitě žalovaného, posoudí odvolací soud v odvolacím řízení při přezkumu závěru, zda byly splněny formální i materiální podmínky vydání kontumačního rozsudku (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2205/2020, či ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2031/2016). Z hlediska výše citované judikatury pak relevantní námitkou pro řízení o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání není ani námitka žalovaného, že v posuzovaném případě žalovaný i žalobce v předsoudním stádiu věci spolu komunikovali.
Aniž by dovolací soud (v řízení o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání) přezkoumával předpoklad řádného doručení předvolání k jednání v nalézacím řízení, nad rámec odůvodnění tohoto rozhodnutí dodává, že doručení předvolání k jednání tzv. fikcí (náhradním doručením) podle §49 odst. 4 o. s. ř. samo o sobě nebrání vydání rozsudku pro zmeškání, jak se (dle obsahu námitek) mylně domnívá dovolatel, kdy zároveň odkazuje i na bod 64. nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 49/10. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 166/2002, uveřejněné pod číslem 42/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 8. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2559/2019.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu ze dne 2. 2. 2022, č. j. 13 Co 1/2022-87, podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 6. 2022
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu