ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1317.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 1317/2022-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce M. R. , narozeného dne XY, bytem ve XY, zastoupeného Mgr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem v Brně, Čichnova 1294/23a, proti žalovanému J. D. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem v Biskoupkách 33, o zaplacení 315.720 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 29 C 109/2021, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2022, č. j. 13 Co 2/2022-90, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.158,90 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 9. 9. 2021, č. j. 29 C 109/2021-52, návrh žalovaného na vyslovení neúčinnosti doručení zásilky obsahující předvolání žalovaného k nařízenému jednání, žalobu a usnesení na č. l. 30 zamítl.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 2. 2022, č. j. 13 Co 2/2022-90, usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 9. 2021, č. j. 29 C 109/2021-52, potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání. Přípustnost dovolání podle §237 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na tom, že je tato otázka dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle §241a odst. 1 o. s. ř. K doplnění dovolání žalovaného ze dne 11. 5. 2022 a ze dne 10. 6. 2022 Nejvyšší soud nepřihlédl, neboť byla učiněna po lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.).
K dovolání žalovaného se žalobce vyjádřil tak, že je navrhuje odmítnout pro nepřípustnost.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání přípustné.
Dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
V posuzované věci odvolací soud s odkazem na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu uvedl, že porušení právních předpisů upravujících doručování soudních písemností, v důsledku kterého nelze písemnost považovat za doručenou, není způsobilým důvodem pro vyslovení neúčinnosti doručení podle §50d o. s. ř. Řádné doručení písemnosti je naopak jedním z předpokladů, jejichž naplnění je nezbytné pro rozhodnutí o neúčinnosti doručení. Tvrzené vady v procesu doručování písemnosti, které mají vést k závěru, že písemnost nebyla řádně doručena, nejsou důvodem pro rozhodnutí o neúčinnosti doručení písemnosti podle §50d o. s. ř. Dospěl tak k závěru, že vzhledem k tomu, že žalovaný jako jediný důvod pro vyslovení neúčinnosti doručení předvolání k jednání uvedl právě nedostatky při doručování písemnosti, nelze jeho návrhu z povahy věci vyhovět. Dodal, že žalovaný v návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení neuvádí žádný omluvitelný důvod, pro který se nemohl s doručovanou písemností seznámit.
Námitka žalovaného v dovolání se pak vztahuje k tomu, že mu nebyla řádně doručena písemnost (předvolání k jednání) a „účinky řádného doručení prostě nenastaly“. Jako relevantní omluvitelný důvod, pro který se nemohl s doručovanou písemností seznámit, uvedl to, že se doručovaná písemnost vůbec nedostala do jeho dispozice.
Tato námitka však přípustnost dovolání založit nemůže, neboť odvolací soud zcela správně uvedl, že tvrzené nedostatky při doručování písemnosti nejsou důvodem pro rozhodnutí o neúčinnosti doručení písemnosti podle §50d o. s. ř. K tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 29 NSCR 86/2019, dle nějž nelze návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení vyhovět, jestliže dle tvrzení dlužníka uvedených v dovolání nedošlo k řádnému doručení písemnosti. Jinými slovy řečeno, tvrzené vady v procesu doručování písemnosti, které mají vést k závěru, že písemnost nebyla řádně doručena, nejsou (nemohou být) důvodem pro rozhodnutí o neúčinnosti doručení písemnosti podle §50d o. s. ř. (srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3016/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 597/2014). Za omluvitelný důvod, pro který se účastník nemohl s písemností seznámit, tak nelze považovat tvrzení žalovaného, že se doručovaná písemnost nedostala do jeho dispozice. Nepřiléhavý je tak i odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1772/2016.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu ze dne 2. 2. 2022, č. j. 13 Co 2/2022-90, podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 6. 2022
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu