ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.143.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 143/2022-326
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobce P. R. , narozeného XY, bytem XY, s adresou pro doručování XY, proti žalované Sulzer Chemtech Czech Republic s. r. o. , se sídlem v Brně – Veveří, Lidická 965/31, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 29197180, zastoupené JUDr. Bc. Patrikem Matyáškem, Ph.D., se sídlem v Brně, Údolní 567/33, o zaplacení částky 835 689 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 15 Co 283/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2021, č. j. 15 Co 283/2016-245, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2021, č. j. 4 Co 22/2021-261, takto:
I. Řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2021, č. j. 15 Co 283/2016-245, se zastavuje .
II. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne ze dne 25. 5. 2021, č. j. 4 Co 22/2021-261, se odmítá .
Stručné odůvodnění :
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 3. 2021, č. j. 15 Co 283/2016-245, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě pro zmatečnost, a to z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva. Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Obě tato rozhodnutí napadl žalobce dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.) [dále jen „o. s. ř.“].
Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. §236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a §201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení o této části podaného dovolání podle §243b a §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V části, v níž je napadeno usnesení odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud podané dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Jestliže Ústavní soud dovodil, že §237 o. s . ř. ve spojení s čl. 4 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky vyžaduje, aby jako přípustné bylo posouzeno dovolání, závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 45/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu a pod číslem 460/2017 Sb.), pak tyto jeho závěry se zcela zjevně vztahují k přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. a nikoliv k těm případům, kdy zákon dovolání proti určitým rozhodnutím výslovně vylučuje.
O žádosti dovolatele o osvobození od soudního poplatku z tohoto dovolání a o ustanovení advokáta pro toto dovolací řízení, obsažené v dovolání, nebylo třeba rozhodovat.
Žalovaný sice nesplnil podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.), vzhledem k §241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení.
S ohledem na odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř. nepřichází osvobození dovolatele od soudního poplatku za dovolání v úvahu (srov. §11a zákona č. 49/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).
O vyměření soudního poplatku za podané dovolání rozhodne soud prvního stupně, když poplatková povinnost vzniká dovolateli uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím dovolacího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř. [srov. §4 odst. 1 písm. i) ve spojení s §3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích].
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť toto rozhodnutí není rozhodnutím, kterým se řízení končí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.), a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 2. 2022
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu