ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1475.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 1475/2022-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci navrhovatelky Kiwi.com s.r.o. , se sídlem v Brně, Lazaretní 925/9, Zábrdovice, identifikační číslo osoby 29352886, zastoupené JUDr. Petrem Břízou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, proti odpůrci RYANAIR DAC , se sídlem v Dublinu, Airside Business Park, Swords, Irská republika, registrační číslo 104547, zastoupenému Mgr. Zdeňkem Beránkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, o návrhu na vydání předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 74 Nc 9/2022, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2022, č. j. 3 Cmo 198/2021-60, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit odpůrci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce odpůrce.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 8. 2021, č. j. 2 Nc 1037/2021-18, částečně vyhověl návrhu navrhovatelky na nařízení předběžného opatření (výrok I), částečně tento návrh odmítl a zamítl (výrok II) a uložil navrhovatelce povinnost podat do 30 dnů od doručení tohoto usnesení žalobu ve věci samé (výrok III).
Vrchní soud v Praze dovoláním napadeným usnesením k odvolání odpůrce zrušil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I a III a věc v tomto rozsahu „postoupil Krajskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému“.
Usnesení odvolacího soudu napadla navrhovatelka dovoláním, jež považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené usnesení závisí na vyřešení otázek procesního práva, jež dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu „jednotně“ vyřešeny, nebo mají být dovolacím soudem posouzeny jinak, resp. u kterých se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie. Navrhovatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle §241a odst. 1 o. s. ř., jenž podle ní spočívá v nesprávné interpretaci čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.
Navrhovatelka navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, popř. aby zrušil rovněž usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odpůrce se k dovolání navrhovatelky vyjádřil v tom smyslu, že dovolání navrhovatelky považuje za nepřípustné, a navrhl, aby je dovolací soud odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.
V projednávané věci navrhovatelka dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo přezkoumáno rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření. Proti takovému usnesení však, jak plyne z výslovné dikce shora citovaného ustanovení, není dovolání přípustné. Na tom nic nemění ani navrhovatelkou tvrzená nesprávnost postupu odvolacího soudu podle §219a odst. 1 a §221 odst. 1 o. s. ř. z důvodu aplikace čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012.
Přípustnost dovolání nezakládá ani poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání přípustné je (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), neboť přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku je upravena zákonem, nikoliv poučením odvolacího soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 9. 2022
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu