ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1604.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 1604/2022-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobce P. R. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované D. H., narozené XY, bytem XY, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 8 C 172/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022, č. j. 23 Co 15/2022-32, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 10. 3. 2022, č. j. 23 Co 15/2022-36, takto:
I. Řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 15. 10. 2021, č. j. 8 C 172/2021-19, se zastavuje .
II. Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022, č. j. 23 Co 15/2022-32, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 10. 3. 2022, č. j. 23 Co 15/2022-36, se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením (ve znění opravného usnesení) potvrdil usnesení ze dne 15. 10. 2021, č. j. 8 C 172/2021-19, kterým Okresní soud v Nymburce žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků.
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce dovolání. Navrhl tato rozhodnutí zrušit a současně navrhl, aby Nejvyšší soud odložil jejich právní moc a vykonatelnost. Požádal též o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o tomto jeho dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i usnesení soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b ve spojení s §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sb. rozh. obč.).
Dovolací soud se dále zabýval dovoláním v části, v níž směřovalo proti usnesení odvolacího soudu.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Jelikož dovolání žalobce směřuje proti usnesení, kterým bylo rozhodováno o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku, není podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. přípustné. Pro objektivní nepřípustnost dovolání z tohoto důvodu není nezbytné zkoumat ani splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele (§241b odst. 2 o. s. ř.) a je tudíž bezpředmětné zabývat se i žádostí žalobce o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.
Vzhledem k tomu, že bylo dovolání v přiměřené lhůtě odmítnuto, dovolací soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti uplatněném v dovolání, který je návrhem akcesorickým ve vztahu k dovolání a rozhodnutím o dovolání se stal bezpředmětným.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť toto rozhodnutí není rozhodnutím, kterým se řízení končí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.), a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 6. 2022
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu