ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1825.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 1825/2022-90
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Kiwi.com s.r.o. , se sídlem Brně, Lazaretní 925/9, Zábrdovice, PSČ 615 00, identifikační číslo osoby 29352886, zastoupené JUDr. Petrem Břízou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, proti žalovanému RYANAIR DAC , se sídlem v Dublinu, Airside Business Park, Swords, Irská republika, registrační číslo 104547, zastoupenému Mgr. Zdeňkem Beránkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, PSČ 111 70, o ochraně před nekalou soutěží, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 73 Cm 2/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2022, č. j. 3 Cmo 3/2022-44, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Vrchní soud v Praze dovoláním napadeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2021, č. j. 10 Cm 13/2021-33, jímž soud prvního stupně vyslovil podle §105 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému.
Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že v projednávané věci se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zdržet se šíření sdělení, že žalobce vydává či poskytuje falešné palubní vstupenky pro lety žalovaného, zveřejnit na svých webových stránkách omluvu konkrétního znění, zdržet se šíření sdělení, aby se zákazníci vyhnuli užívání služeb žalobkyně a konečně odstranit konkrétní tiskovou zprávu z internetových stránek žalovaného. Místní příslušnost Krajského soudu v Brně vyplývá podle odvolacího soudu z čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též jen „nařízení Brusel I bis“). Žalobce má centrum svých zájmů v Brně, kde má sídlo a na toto místo odkazuje také na svých webových stránkách ve všeobecných obchodních podmínkách, jež tam byly rovněž vyhotoveny, a u Krajského soudu v Brně probíhají další čtyři úzce související řízení mezi týmiž účastníky.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které považuje za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť závisí na vyřešení otázek procesního práva, jež dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu „jednotně“ vyřešeny, nebo mají být dovolacím soudem posouzeny jinak, resp. u kterých se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie. Žalobkyně uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle §241a odst. 1 o. s. ř., konkrétně nesprávnou interpretaci čl. 7 odst. 2 nařízení Brusel I bis odvolacím soudem.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, popř. aby rovněž zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání žalobkyně vyjádřil v tom smyslu, že dovolání žalobkyně považuje za nepřípustné, a navrhl, aby je dovolací soud odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání přípustné.
Dle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Pro řešení otázky, zda čl. 7 odst. 2 nařízení Brusel I bis stanoví kromě mezinárodní pravomoci (příslušnosti) rovněž úpravu místní příslušnosti tuzemských soudů, kterou žalobkyně označila za otázku, která není v rozhodovací praxi obecných soudů řešena „jednotně“, neshledal dovolací soud dovolání přípustným.
Tato nastolená právní otázka již byla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena a odvolací soud se při jejím řešení od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.
Dovolací soud ve svém rozhodování formuloval závěr, podle kterého článek 7 nařízení Brusel I bis upravuje nejen mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudů konkrétního členského státu, ale i jejich příslušnost místní. V důsledku toho jsou pravidla místní příslušnosti zakotvená v národním právu v případě aplikace čl. 7 nařízení nepoužitelná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. 30 Nd 79/2017, ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 23 Nd 35/2021, a ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3037/2020, na úrovni unijního práva srov. např. rozsudek Soudního dvora ze dne 3. 5. 2007 ve věci Color Drack GmbH proti Lexx International Vertriebs GmbH, C-386/05).
Přípustnost dovolání žalobkyně nezakládá ani otázka, zda v situaci, kdy předmětná sdělení žalovaného byla uveřejněna prostřednictvím internetu a jsou tak přístupná v obvodu každého soudu, je místně příslušný každý soud v České republice, podle čl. 7 odst. 2 nařízení Brusel I bis, což je dle žalobkyně otázka, kterou české soudy neřeší „jednotně“.
Rovněž tato právní otázka již byla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena a odvolací soud se při jejím řešení od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.
Dovolací soud ve svém rozhodování formuloval závěr, podle kterého se hraniční určovatel místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události podle čl. 7 odst. 2 nařízení Brusel I bis vztahuje jednak k místu, kde došlo k újmě, a zároveň k místu příčinné události, v níž má tato újma původ, takže žalovaný může být podle volby žalobce žalován u soudu jednoho nebo druhého místa. Zvláštní příslušnost uvedená v čl. 7 odst. 2 nařízení Brusel I bis je tak odůvodněna úzkým vztahem mezi deliktním či kvazideliktním jednáním a soudem, který má o sporu rozhodnout. Jestliže pak existuje více míst, kde došlo, nebo mohlo dojít ke škodné události, je třeba obratem „u soudu místa“ rozumět takové místo, které zajišťuje nejužší vztah mezi deliktním či kvazideliktním jednáním a příslušným soudem. Nelze-li však takové místo stanovit, má každé z míst, kde došlo nebo může dojít ke škodné události, dostatečně úzký vztah s věcnými prvky sporu, a tedy významný vztah s ohledem na soudní příslušnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3037/2020; v rozhodování Soudního dvora srov. např. rozsudky ze dne 7. 3. 1995 ve věci Fiona Shevill, Ixora Trading Inc., Chequepoint SARL a Chequepoint International Ltd proti Presse Alliance SA, C-68/93, ze dne 19. 4. 2012 ve věci Wintersteiger AG proti Products 4U Sondermaschinenbau GmbH, C-523/10, ze dne 16. 5. 2013 ve věci Melzer proti MF Global UK Ltd, C- 228/11, a ze dne 3. 4. 2014 ve věci Hi Hotel HCF SARL proti Uwe Spoering, C-387/12).
Dovolací soud ve svém rozhodování dále dovodil, že v případě údajů zveřejněných v on-line prostředí může poškozená osoba žalovat buď v místě sídla vydavatele poškozující informace, nebo u soudů členského státu, v němž se nachází středisko jejích zájmů. Poškozená osoba může také místo žaloby na náhradu celé nemajetkové újmy podat žalobu k soudům každého členského státu, na jehož území je nebo byl přístupný obsah informace zveřejněné na internetu. Tyto soudy jsou příslušné pouze k rozhodování o újmě způsobené na území členského státu sídla soudu, jemuž je žaloba podána. Nicméně návrh domáhající se opravy a odstranění údajů na internetových stránkách nelze předložit u soudů každého členského státu, na jehož území jsou informace zveřejněné na internetu přístupné. Vzhledem k všudypřítomné povaze obsahu umístěného na internetu a k tomu, že rozsah jeho šíření je v zásadě univerzální, je návrh domáhající se opravy a odstranění údajů jediný a nerozdělitelný a může být předložen pouze u soudu, který je příslušný pro rozhodování o celém nároku ve věci náhrady újmy, tedy u soudu členského státu, v němž je usazen vydavatel poškozujícího obsahu, nebo státu, v němž má poškozená osoba centrum svých zájmů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2808/2021; v rozhodování Soudního dvora srov. např. rozsudky ze dne 25. 10. 2011 ve spojených věcech eDate Advertising proti X a Olivier Martinez a Robert Martinez proti MGN Limited, C-509/09 a C-161/10, a ze dne 17. 10. 2017 ve věci Bolagsupplysningen OÜ a Ingrid Ilsjan proti Svensk Handel AB, C-194/16).
Proto dospěl-li odvolací soud v poměrech projednávané věci k závěru, že místně příslušným soudem je soud, v jehož obvodu se nachází centrum zájmů žalobce (a tedy nikoli každý soud v České republice bez dalšího vzhledem k územní dostupnosti internetu), nikterak se od uvedené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.
Přípustnost dovolání nezakládají ani námitky žalobkyně zpochybňující závěr odvolacího soudu o místě centra jejích zájmů.
Dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k ustálenému závěru, podle kterého přípustnost dovolání nemůže založit řešení právní otázky vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Přitom skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Místem, kde má osoba centrum svých zájmů, je obecně místo jejího obvyklého bydliště. Osoba však může mít centrum svých zájmů také v jiném místě, v němž nemá obvyklé bydliště, pokud jiné indicie, jako například výkon profesní činnosti, mohou prokázat zvláště úzkou vazbu k tomuto státu (srov. výše uvedený rozsudek Soudního dvora ve věci eDate Advertising).
Proto žalobkyně požadující posouzení právní otázky místní příslušnosti soudu podle místa centra jejích zájmů ve skutečnosti zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem na základě odlišných skutkových zjištění, než která učinil odvolací soud. Tvrdí-li žalobkyně, že místo centra jejích zájmů se nachází v Praze, neboť žalobkyně zde má rovněž kanceláře, z tohoto místa žalovaný vypravuje nejvíce letů a s předmětnou zprávou žalovaného se zde může seznámit nejvíce lidí, zpochybňuje tím ve skutečnosti skutkový závěr odvolacího soudu o tom, že místo centra zájmů žalobkyně se nachází v Brně, kde má žalobkyně sídlo a na toto místo odkazuje na svých webových stránkách ve všeobecných obchodních podmínkách, jež tam byly rovněž vyhotoveny, přičemž tvrzení žalobkyně o rozhodující míře dotčení zákazníků v Praze nebylo dle odvolacího soudu v řízení zjištěno. Žalobkyně tak svojí námitkou, že se místo centra jejích zájmů nachází na odlišném místě, neuplatňuje způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem podle §241a odst. 1 o. s. ř., nýbrž napadá tím skutková zjištění odvolacího soudu, jež dovolacímu přezkumu nepodléhají; tím spíše pak taková námitka nemůže založit přípustnost jejího dovolání podle §237 o. s. ř.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2022
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu