ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1859.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 1859/2022-847
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně ČSOB Leasing, a.s. , se sídlem Výmolova 353/3, Radlice, 150 00 Praha 5, IČO 63998980, zastoupené JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 32/26, 674 01 Třebíč, proti žalované T. R. , nar. XY, bytem XY, o zaplacení částky 105 690 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 18/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2022, č. j. 4 Cmo 155/2021-751, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 8. 2021, č. j. 52 Cm 18/2015-638, výrokem I zastavil řízení ohledně částky 630 Kč spolu s úroky z prodlení z této částky, výrokem II uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 105 690 Kč spolu s 14 % úrokem z prodlení p.a. od 14. 12. 2004 do zaplacení, výrokem III zamítl žalobu na zaplacení úroků z prodlení z přiznané částky 105 690 Kč ve výši 40,75 % za období od 14. 12. 2004 do zaplacení, výrokem IV žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 86 980 Kč k rukám jejího zástupce a výrokem V uložil žalované zaplatit náhradu nákladů řízení České republice ve výši 2 159 Kč.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“), rozsudkem ze dne 16. 2. 2022, č. j. 4 Cmo 155/2021-751, výrokem I odmítl odvolání žalované proti výroku III. rozsudku soudu prvního stupně, výrokem II změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že co do částky 630 Kč se rozhodnutí nevydává; jinak v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, výrokem III rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. co do úroku z prodlení z částky 630 Kč od 14. 12. 2004 do zaplacení zrušil a řízení zastavil; jinak v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, výrokem IV žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 86 980 Kč k rukám jejího zástupce, výrokem V rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem VI žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 824 Kč k rukám jejího zástupce.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dne 8. 3. 2022 dovolání, které v dovolací lhůtě (dne 7. 4. 2022) doplnila. Vzhledem k tomu, že žalovaná podala dovolání, aniž by byla podle §241 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) řádně zastoupena, soud prvního stupně vyzval žalovanou usnesením ze dne 11. 5. 2022, č. j. 52 Cm 18/2015-800, aby ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zvolila pro podání dovolání v této věci zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání proti cit. rozsudku odvolacího soudu. V tomto usnesení soud zároveň na žalovanou poučil, že nebude-li nedostatek povinného zastoupení pro dovolací řízení ve stanovené lhůtě odstraněn, předloží soud spis Nejvyššímu soudu k zastavení dovolacího řízení. Usnesení bylo žalované doručeno dne 13. 5. 2022. Žalovaná však nedostatek povinného zastoupení v dovolacím řízení neodstranila.
V uvedeném usnesení ze dne 11. 5. 2022, č. j. 52 Cm 18/2015-800, soud prvního stupně zároveň reagoval na podání žalované z 5. 4. 2022, v němž požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení konstatováním, že již dříve o osvobození žalované od soudních poplatků rozhodoval a že podmínky pro osvobození od soudního poplatku u žalované přetrvávají i pro účely dovolacího řízení, proto nebude o návrhu žalované na osvobození od soudního poplatku za dovolací řízení znovu rozhodovat, stejně jako o návrhu žalované na ustanovení zástupce pro dovolací řízení, jelikož takovým návrhem se soud prvního stupně, stejně jako i odvolací soud, též již opakovaně dříve zabýval, přičemž zároveň shledal, že důvody pro neustanovení zástupce žalované jsou trvalého charakteru a nenastaly žádné nové okolnosti, které by mohly změnit závěry soudu a vést k novému rozhodnutí. Otázku neustanovení zástupce tak považoval i bez rozhodnutí za vyřešenou i pro účely dovolacího řízení.
Nejvyšší soud aplikoval ustanovení §241 o. s. ř., podle něhož, není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odst. 1, věta první). Podle odst. 2 písm. a) citovaného ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle §241 odst. 4 o. s. ř. dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odst. 2 písm. písm. a), advokátem nebo notářem.
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.
Vzhledem k tomu, že nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 o. s. ř. nebyl ani přes poučení odstraněn, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalované podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. zastavil, aniž bylo třeba se zabývat otázkou dalších náležitostí podaného dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 7. 2022
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu