ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1875.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 1875/2022-378
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně EL-INSTA ENERGO s.r.o. , se sídlem v Hrušovanech u Brna, Žižkova 427, identifikační číslo osoby 28356861, zastoupené Mgr. Michalem Zahutou, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 365/46, proti žalovanému M. K. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Josefem Čejkou, advokátem se sídlem v Otrokovicích, nám. 3. května 1606, o zaplacení částky 436.950,22 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 13 C 101/2017, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 3. 3. 2022, č. j. 75 Co 420/2021-349, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.449,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 18. 11. 2021, č. j. 13 C 101/2017-329, rozhodl o zastavení řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalovaný nezaplatil soudní poplatek z dovolání ve lhůtě stanovené usnesením téhož soudu ze dne 6. 10. 2021, č. j. 13 C 101/2017-324, které mu bylo doručeno 6. 10. 2021 (výrok I.), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II.).
K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. ve znění „dovolací řízení se zastavuje“ (první výrok) a ve výroku II. (druhý výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání.
K dovolání žalovaného se žalobkyně vyjádřila tak, že je navrhuje jako nepřípustné odmítnout.
Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, neboť závěr, že v projednávané věci byly splněny podmínky pro rozhodnutí o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od které není důvod se odchýlit.
Podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
Judikatura Nejvyššího soudu (včetně té recentní) je zajedno v závěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021), že poplatková povinnost účastníka řízení v případě úhrady soudního poplatku prostřednictvím bezhotovostního převodu (který může být uskutečněn bankovním převodem nebo prostřednictvím poštovní poukázky) je splněna dnem připsání platby na účet soudu, kdy je postavena najisto faktická dispozice soudu s poukázanou částkou a je bez jakýchkoli pochybností potvrzeno, že účastník řízení skutečně poplatek v souladu s pokyny soudu zaplatil (k tomu srov. právní závěr vyjádřený například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3616/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3698/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. 29 ICdo 152/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sen. zn. 29 ICdo 156/2018, uveřejněné pod číslem 30/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 24 Cdo 2111/2020). Ohledně včasnosti zaplacení soudního poplatku i judikatura Ústavního soudu zcela konzistentně aprobuje závěr obecných soudů, že za datum úhrady soudního poplatku je při bezhotovostní platbě považován den, kdy došlo k jeho připsání na účet soudu, a nikoli den, kdy dal plátce peněžnímu ústavu pokyn k provedení platby, respektive že povinnost uhradit soudní poplatek je splněna až okamžikem připsání peněžní částky na účet soudu, neboť tímto okamžikem se dostane do faktické dispozice soudu (srov. bod 14. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 1588/20, a další usnesení Ústavního soudu zde uvedená). Lze též poukázat na plenární nález ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, v němž Ústavní soud uvedl, že „v případě bezhotovostního převodu splní účastník svou poplatkovou povinnost až okamžikem, kdy byla platba připsána na účet příslušného soudu“.
V nyní projednávané věci soudy vyšly z toho, že žalovaný podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 29. 6. 2021, č. j. 75 Co 176/2021-302, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 7. 2021, č. j. 75 Co 176/2021-308, dovolání, aniž současně zaplatil soudní poplatek. Soud prvního stupně ho proto usnesením ze dne 6. 10. 2021, č. j. 13 C 101/2017-324, vyzval k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě do 15 dnů od doručení výzvy (usnesení) s poučením, že v případě nezaplacení poplatku ve stanovené lhůtě bude dovolací řízení zastaveno, přičemž k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Výzva (unesení) k zaplacení poplatku byla žalovanému doručena 6. 10. 2021. Žalovaný soudní poplatek z dovolání ve stanovené lhůtě, tj. do 21. 10. 2021 neuhradil a uhradil jej až dne 25. 10. 2021 (byl připsán na účet soudu).
Odvolací soud (shodně se závěrem soudu prvního stupně) uzavřel, že žalovaný ve stanovené lhůtě, tj. do 21. 10. 2021 soudní poplatek z dovolání neuhradil, když k zaplacení soudního poplatku dochází až jeho připsáním na účet soudu, nikoli jeho odesláním soudu poštovní poukázkou. Okresní soud tudíž nepochybil, pokud dovolací řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil.
Závěr odvolacího soudu je tak zcela v souladu se shora citovanou judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.
Jestliže dovolatel poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1933/2019, jež řešilo otázku běhu lhůty k zaplacení soudního poplatku určené v usnesení vydaném asistentem soudce (nebo vyšším soudním úředníkem), pak tuto otázku posléze řešil (odchylně od právního názoru vyjádřeného ve výše uvedeném usnesení) velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 31 Cdo 1622/2021. Velký senát dospěl k závěru, že lhůta k zaplacení soudního poplatku určená v usnesení vydaném vyšším soudním úředníkem nebo asistentem soudce běží od doručení tohoto usnesení účastníku řízení bez ohledu na jeho právní moc. Vycházel přitom z toho, že usnesení, jímž je účastník vyzván k zaplacení soudního poplatku za podaný návrh (odvolání, dovolání), je usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, a odvolání není proti němu přípustné [§202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Vydal-li je vyšší soudní úředník nebo asistent soudce, může proti němu podat účastník námitky; podání námitek má odkladný (suspenzivní) účinek pouze na právní moc usnesení, nikoliv na jeho vykonatelnost, neboť pro usnesení obecně platí, že lhůta k plnění počíná běžet od jeho doručení.
Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je zřejmé, že si odvolací soud byl vědom výše uvedeného rozhodnutí velkého senátu (a jeho závěrů) a tyto závěry zcela respektoval ve svém rozhodnutí.
Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. tak nebyly naplněny.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 7. 2022
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu