ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2138.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 2138/2022-269
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně EP Logistic s. r. o. , se sídlem v Budyni nad Ohří, Pražská 234, identifikační číslo osoby 05418399, zastoupené JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem se sídlem Teplicích, Dubská 390/4, proti žalované MAN Truck & Bus Czech Republic s. r. o. , se sídlem v Čestlicích, Obchodní 120, identifikační číslo osoby 46965904, zastoupené Mgr. Vilémem Holubcem, advokátem se sídlem v Praze, Londýnská 730/59, o vydání věci, eventuálně náhradu škody, o splnění povinnosti, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 21 C 481/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2022, č. j. 25 Co 222/2021-230, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 4. 2021, č. j. 21 C 481/2019-118, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zajistit vydání kompresoru, který měl být na vozidle vyměněn vč. potvrzení servisu, že se jedná skutečně o kompresor vymontovaný z vozidla žalobkyně MAN TGX 18 440 4x2 LLS-U RZ: 8U2 7694 VIN: WMA13XZZ8EP055996 (vč. fotodokumentace čísla dílu před demontáží a po demontáži), a pro případ, že by vydání nebylo možné, povinnosti uhradit žalobkyni škodu vzniklou nevydáním kompresoru ve výši určené soudem, a dále povinnosti zajistit vydání specifikace ceny odtahu vozidla vč. poskytnutí oficiálního ceníku odtahové společnosti, povinnosti podat vysvětlení, proč na straně 3 dokladu za opravu je uvedena částka za odtah ve výši 840,97 EUR a následně na straně 4 již částka 866,92 EUR, a povinnosti podat vysvětlení, proč je ze strany zahraničního subjektu požadováno plnění vč. DPH za situace, kdy žalobkyně je plátcem DPH a jde o přeshraniční styk (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý výrok).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 2. 2022, č. j. 25 Co 222/2021-230, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (II. výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která „dle názoru žalobkyně dosud nebyla vyřešena a právní otázka měla být posouzena jinak“. V konkrétnosti dovolatelka předkládá dovolacímu soudu k posouzení tyto právní otázky:
a) „jaký právní vztah vzniká při jednání prostřednictvím telefonní asistenční linky, jde o smlouvu příkazní?“
b) „jedná se v případě asistenční linky o zastoupení? Pokud ano, má být povaha dohody o zastoupení posouzena jakožto příkaz“?
c) „má příkazník povinnost jednat v zájmu příkazce [zajistit informace o obstarané záležitosti a dbát pokynů příkazce (v projednávané věci – zařídit vydání náhradního dílu)] i poté, co tuto záležitost obstaral?“
Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání dle obsahu spisu nevyjádřila.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Dovolání není přípustné.
Dovolatelka zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu tvrzením, že mezi ní a žalovanou byla uzavřena příkazní smlouva ve smyslu §2430 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“). Otázka existence příkazní smlouvy mezi účastníky řízení však není otázkou způsobilou založit přípustnost dovolání, neboť její posouzení není vzhledem k vymezení žalobního petitu pro věc zde vedenou rozhodné. Dovolatelka přehlíží, že pro závěr odvolacího soudu o nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalované bylo rozhodné zjištění, že povinnosti, jejichž splnění se dovolatelka domáhá a specifikuje je v žalobním petitu, nejsou povinnostmi, které by vázaly žalovanou ani jako příkazníka, ale vychází ze smluvního vztahu (smlouvy o dílo) mezi žalobkyní jako objednatelem a německým úpravcem (servisem). Z tohoto důvodu se dovolací soud nezabýval otázkou, kdo byl provozovatelem linky MAN Service Mobile 24, ani zda jde svojí povahou o smlouvu příkazní. Dle rozhodovací praxe dovolacího soudu není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSCR 53/2013).
Na tomto závěru o nepřípustnosti dovolání ničeho nemění ani otázka dovolatelkou vymezená pod číslem 3 [shora písm. c)], kterou ve své podstatě toliko polemizuje se závěrem odvolacího soudu o tom, že povinnosti, jejichž plnění se dovolatelka žalobou domáhá, plynou z existence (tvrzené) příkazní smlouvy. Takto vymezená otázka však přípustnost dovolání nezakládá, neboť, jak ve své ustálené rozhodovací praxi uvádí dovolací soud, pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2563/2015, jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. II. ÚS 2924/2015, odmítl). S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu jakožto sjednotitele judikatury je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na případy právních otázek uvedených v §237 o. s. ř. a pouhá polemika s právním posouzením věci odvolacím soudem nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2230/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 23 Cdo 5700/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 23 Cdo 313/2017).
Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2022
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu