ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2141.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 2141/2022-672
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Zdeňka Dese, ve věci žalobce
AB - CREDIT a. s. , se sídlem v Praze 1, Nové Město, Opletalova 1603/57, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 40522610, proti žalovaným 1) K. S. , narozené XY, bytem v XY, s adresou pro doručování v XY, 2) L. P. , narozeného XY, bytem v XY, s adresou pro doručování v XY, oběma zastoupeným JUDr. Ing. Michaelem Šefčíkem Ph.D., advokátem se sídlem v Pardubicích, Jungmannova 881, o obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 Cm 101/2000, o dovolání obou žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, č. j. 12 Cmo 5/2021-593, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 4. 11. 2020, č. j. 41 Cm 101/2000-576, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 10. 5. 2021, č. j. 41 Cm 101/2000-584, zastavil řízení ve věci návrhu na osvobození od soudního poplatku a ustanovení zákonného zástupce ex offo (výrok pod bodem I), řízení o návrhu na obnovu řízení zastavil (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok po bodem III).
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 6. 2021, č. j. 12 Cmo 5/2021-593, usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I změnil tak, že se toto rozhodnutí nevydává (první výrok), ve výrocích pod body II a III usnesení soudu prvního stupně potvrdil (druhý a třetí výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (čtvrtý výrok).
Dovolání žalovaných proti rozhodnutí odvolacího soudu, podané výslovně proti všem jeho výrokům, jež může být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále též jen „o. s. ř.“)], Nejvyšší soud přípustným neshledal.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelé spatřují přípustnost dovolání v řešení otázky procesního práva, jež mají za dosud neřešenou v rozhodovací praxi dovolacího soudu.
Předloženou otázku, „jestli je možné v jednom řízení rozhodnout současně o tom, že účastník řízení nemá nárok na ustanovení zástupce pro celé řízení ex-offo ani na osvobození od soudních poplatků za podání návrhu na povolení obnovy řízení, ale současně tomuto též ustanovit zástupce pro podání dovolání proti rozhodnutí, kterým bylo pravomocně zastaveno řízení o návrhu na povolení obnovy řízení pro nezaplacení soudního poplatku a osvobodit tohoto účastníka od soudního poplatku za takové dovolání“, odvolací soud neřešil a řešit ani nemohl, jelikož v době, kdy rozhodl napadeným usnesením, tu o přiznání osvobození od soudních poplatků z podaného dovolání a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení rozhodnuto nebylo. Ostatně podle §243f odst. 1 o. s. ř. je pro rozhodnutí dovolacího soudu rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
Skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí (pro napadené rozhodnutí bylo určující), je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Přípustnost dovolání v části směřující proti nákladovému výroku napadeného rozhodnutí je vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2022
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu