ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2155.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 2155/2022-372
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Stellart s.r.o. , se sídlem v Teplicích, Krupská 12, identifikační číslo osoby 25425722, zastoupené Mgr. Ing. Miroslavem Plevou, advokátem se sídlem v Teplicích, Krupská 264/12, proti žalovanému S. K. , nar. XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Michalem Vejlupkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hradiště 97/4, o zaplacení 300.000 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení 989.720 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 20 C 32/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2022, č. j. 11 Co 1027/2016-345, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 16.649,60 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 30. 8. 2016, č. j. 20 C 32/2012-205, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 300.000 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným, rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok I.) a zamítl vzájemný návrh žalovaného na zaplacení 989.720 Kč s příslušenstvím (výrok II.).
Krajský soud v Ústí nad Labem (jako soud odvolací) rozsudkem ze dne 20. 1. 2022, č. j. 11 Co 1027/2016-345, rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 8. 2016, č. j. 20 C 32/2012-205, ve výroku I. změnil tak, že žalobu, kterou se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 300.000 Kč s příslušenstvím, zamítl, ve výroku II. jej změnil potud, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 989.720 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným; jinak jej v tomto výroku potvrdil (první výrok). Dále pak rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem (druhý a třetí výrok).
Odvolací soud takto rozhodl po tom, co Nejvyšší soud v pořadí již druhým rozsudkem ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1017/2021, rozsudek odvolacího soudu ze dne 8. 10. 2020, č. j. 11 Co 1027/2016-293, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud shrnul skutkový stav v posuzované věci:
a) Účastníci uzavřeli dne 27. 11. 2009 kupní smlouvu, kterou prodal žalovaný pozemky v kupní smlouvě specifikované žalobkyni za kupní cenu 377.970 Kč.
b) Předmět koupě byl žalovaným jakožto prodávajícím odevzdán, žalobkyně jakožto kupující zaplatila dohodnutou kupní cenu a její vlastnické právo k předmětu koupě bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 30. 11. 2009.
c) Následně dne 15. 2. 2010 uzavřely strany kupní smlouvy dodatek, kterým byla navýšena kupní cena o částku 1.589.720 Kč, kterou se žalobkyně zavázala zaplatit ve splátkách po 100.000 měsíčně, počínaje dnem 20. 2. 2010. Žalobkyně celkem žalovanému zaplatila částku 600.000 Kč.
Při právním posouzení věci odvolací soud dovodil, že dodatek ke kupní smlouvě považuje za právní úkon srozumitelný a určitý, který nezakládá možnost jiného výkladu, než vůli účastníků kupní smlouvy změnit ujednání o kupní ceně tak, že bude navýšena. Podle názoru odvolacího soudu byla kupní smlouva platně uzavřena, obligační i věcněprávní účinky kupní smlouvy byly splněny. Ve zbytku pak odvolací soud odkazuje na právní závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v jeho předchozích kasačních rozhodnutích vydaných v této věci.
Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 20. 1. 2022, č. j. 11 Co 1027/2016-345, výslovně do výroku I. až III., podala žalobkyně (dále též jen „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že otázka – zda okolnost, že byl dodatek ke kupní smlouvě sjednán až po vkladu vlastnického práva k převáděným nemovitostem do katastru nemovitostí, sama o sobě způsobuje či nezpůsobuje neplatnost takového dodatku – je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Dovolatelka shledává nesprávné právní posouzení odvolacího soudu v závěru, že na platnosti dodatku ke kupní smlouvě sama o sobě nic nemění okolnost, že byl sjednán až poté, kdy na základě existentní a platné kupní smlouvy bylo již vlastnické právo převáděných nemovitostí vloženo do katastru nemovitostí a byla uhrazena kupní cena.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání navrhuje dovolání jako nedůvodné zamítnout. Má za to, že Nejvyšší soud ve svých předchozích rozhodnutích v této věci jasně a srozumitelně vyjádřil svůj právní názor a odvolací soud se v napadeném rozhodnutí tímto názorem řídil a podle něj rozhodl.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dovolací soud dále posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované §241a odst. 2 o. s. ř. a zda je přípustné.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelka ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém jeho rozsahu, tj. včetně výroků o nákladech řízení (II. a III.), z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; výroky, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, se dovolací soud proto nezabýval.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Dovolání není přípustné, neboť předpoklad přípustnosti, jež dovolatelka spatřuje v tom, že otázka – zda platnost dodatku kupní smlouvy, jímž byla dodatečně navýšena kupní cena, vylučuje sama o sobě okolnost, že byl tento dodatek sjednán až po vkladu vlastnického práva k převáděným nemovitostem do katastru nemovitostí a zaplacení původně dojednané kupní ceny – je v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu rozhodována rozdílně, není naplněn.
Jak již Nejvyšší soud vysvětlil ve svých dvou předchozích rozhodnutích vydaných v této věci (srov. rozsudky ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4168/2019, a ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1017/2021), v poměrech dané věci, kdy soudy nižších stupňů neměly o platnosti (původní) kupní smlouvy jakékoliv pochybnosti (účastníci řízení při uplatnění vznesených nároků vycházeli z platnosti uzavřené kupní smlouvy), se závěry judikatury dovolacího soudu, na níž dovolatelka v dovolání odkazuje, neprosadí, neboť závěry plynoucí z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2000, sp. zn. 22 Cdo 871/2000, a ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3625/2008, byly přijaty toliko v souvislosti s řešením otázky neplatnosti původní kupní smlouvy podle ustanovení §39 obč. zák. (a nemožnosti ji zhojit dodatkem ke kupní smlouvě), respektive v souvislosti s výkladem §46 odst. 2 obč. zák. (viz závěr dovolacího soudu, dle něhož platnost smlouvy je třeba posuzovat ke dni jejího uzavření; dodatečně nastalé okolnosti nemají na její platnost vliv).
K tomu, že v poměrech dané věci se neprosadí závěry formulované v dovolatelkou odkazované judikatuře, srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4205/2011. Poukazuje-li pak dovolatelka na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4661/2017, jde o rozhodnutí, jímž bylo dovolání pro nenaplnění předpokladů jeho přípustnosti odmítnuto v situaci, kdy dovolací soud, vázán obsahem a mezemi podaného dovolání, toliko dovodil, že v individuálních skutkových a právních poměrech jím posuzované pře nenastala kolize s ustálenou soudní rozhodovací praxí. Dovolací soud zde tedy výše předestřenou otázku výslovně neřešil (k tomu srov. obdobně výše citovaný rozsudek sp. zn. 28 Cdo 1017/2021).
Závěr odvolacího soudu o platnosti dodatku ke kupní smlouvě je tak v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. již výše cit. předchozí rozsudky dovolacího soudu vydané v této věci), podle níž na platnosti dodatku kupní smlouvy nemohla ničeho změnit sama o sobě okolnost, že byl sjednán teprve poté, co na základě původně uzavřené kupní smlouvy bylo již vloženo vlastnické právo k převáděným nemovitostem do katastru nemovitostí a byla uhrazena kupní cena; ke stejnému závěru přitom dospěl Nejvyšší soud i ve výše citovaném rozsudku sp. zn. 29 Cdo 4205/2011, a neodchyluje se od něj ani v novější judikatuře (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 22 Cdo 173/2021).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud v souladu s §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 12. 2022
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu