ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2192.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 2192/2022-203
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce D. K. , nar. XY, bytem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Žákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 60/28, proti žalované AC Sparta Praha fotbal, a. s. , se sídlem v Praze 7, Tř. Milady Horákové 1066/98, identifikační číslo osoby 46356801, zastoupené JUDr. Janou Fráňovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jakubská 670/14, o zaplacení částky 112.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 15 C 92/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2021, č. j. 72 Co 218/2020-164, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.679,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalované.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 112.000 Kč s příslušenstvím z titulu mezi účastníky uzavřené smlouvy o spolupráci ze dne 1. 7. 2017. Žalovaná částka měla představovat výši odstupného sjednaného pro případ výpovědi smlouvy o spolupráci, kterou podle žaloby měla žalovaná dne 9. 2. 2018 vypovědět.
Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 22. 1. 2020, č. j. 15 C 92/2018-84, rozhodl o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 112.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) a vůči státu (výrok III.).
K odvolání žalované Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 16. 9. 2020, č. j. 72 Co 218/2020-114, rozhodl, že se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 103.000 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže konkretizovaným mění tak, že se žaloba zamítá, jinak se v tomto výroku co do částky 9.000 Kč s příslušenstvím potvrzuje (první výrok). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (druhý výrok) a o náhradě nákladů řízení státu (třetí výrok).
K dovolání žalobce dovolací soud rozsudkem ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 23 Cdo 693/2021, rozhodl tak, že dovolání se v rozsahu, ve kterém směřuje proti části výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2020, č. j. 72 Co 218/2020-114, v níž byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, odmítá (I. výrok), a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2020, č. j. 72 Co 218/2020-114, se v části výroku I., v níž byl změněn výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, a ve výrocích II., III. a IV. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odvolací soud, v pořadí druhým rozsudkem v záhlaví uvedeným, rozhodl, že se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 103.000 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže konkretizovaným mění tak, že se žaloba zamítá (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (druhý výrok) a o náhradě nákladů řízení státu (třetí a čtvrtý výrok).
Žalobce (dále též „dovolatel“) dovoláním napadl v záhlaví uvedený rozsudek odvolacího soudu, a to v rozsahu prvního, druhého a třetího výroku. Dovolatel má za to, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci dle §241a odst. 1 o. s. ř., když odvolací soud při svém rozhodování nesprávně právně posoudil, zdali mezi žalobcem a žalovanou došlo k výpovědi smlouvy, nebo jejímu ukončení dohodou, a odvolací soud se odchýlil od závazného právního názoru dovolacího soudu a uvedená otázka posouzení ukončení smlouvy by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, jak žalobce podrobně rozvádí dále v tomto dovolání“.
K dovolání žalobce se žalovaná vyjádřila tak, že je navrhuje odmítnout, případně zamítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a dovolání žalobce bylo sepsáno advokátem jako zástupcem žalobce (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolací soud dále posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované §241a odst. 2 o. s. ř. a zda je přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Dovolání není přípustné.
Žalobce v dovolání nejprve citoval §237 o. s. ř. a dále uvedl, že odvolací soud nesprávně právně posoudil, zdali mezi žalobcem a žalovanou došlo k výpovědi smlouvy nebo jejímu ukončení dohodou, že odvolací soud se odchýlil od závazného právního názoru dovolacího soudu a uvedená otázka posouzení ukončení smlouvy by měla být dovolacím soudem posouzena jinak.
Namítá-li žalobce, že „odvolací soud se odchýlil od závazného právního názoru dovolacího soudu“ uvedeného v rozsudku ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 23 Cdo 693/2021, při řešení otázky, zda mezi stranami smlouvy došlo k výpovědi smlouvy nebo jejímu ukončení dohodou (otázka ukončení smlouvy), je třeba uvést, že dovolací soud v daném rozhodnutí tuto otázku neřešil. Dovolací soud v předchozím rozhodnutí pouze vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudy nižšího stupně, podle něhož měla žalovaná vypovědět smluvní vztah se žalobcem ústně, a až následně na základě zopakovaného dokazování odvolací soud ve svém v pořadí druhém rozhodnutí dospěl k závěru, že výsledky dokazování neopodstatňují závěr o tom, že žalovaná dala žalobci výpověď v jiné než písemné formě a že smluvní vztah mezi účastníky byl ukončen dohodou. Řešení otázky odvolacím soudem, zda mezi stranami smlouvy došlo k výpovědi smlouvy nebo jejímu ukončení dohodou, tak není v rozporu s výše citovaným rozsudkem dovolacího soudu.
Vymezil-li žalobce přípustnost dovolání tak, že „otázka posouzení ukončení smlouvy by měla být dovolacím soudem posouzena jinak“, pak musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud v nyní projednávané věci odchýlit. Dovolatel tento požadavek nesplnil a v této části je tak dovolání vadné.
Ve zbylé části dovolání dovolatel polemizuje se skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem, brojí proti hodnocení důkazu odvolacím soudem, aniž by v této souvislosti předkládal jakoukoli právní otázku. K napadení skutkového stavu však dovolatel nemá s účinností od 1. 1. 2013 k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). Samo hodnocení důkazů soudem nemůže být předmětem dovolacího přezkumu; dovolatel rovněž touto svou námitkou neuplatňuje způsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1905/2017).
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému a třetímu výroku napadeného rozsudku, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, je dovolání objektivně nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 9. 2022
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu