ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2416.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 2416/2022-633
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce M. K. , nar. XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Michalem Paule, advokátem se sídlem v Praze, Bělehradská 572/63, proti žalovanému Bytové družstvo XY , se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému JUDr. Jaromírem Bayerem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Jeremiášova 1705/18, o zaplacení 1.059.855 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 92/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 2022, č. j. 4 Cmo 77/2020-607, 4 Cmo 86/2020, 4 Cmo 52/2021, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.648,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 12. 2019, č. j. 13 Cm 92/2009-542, zamítl žalobu, kterou by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 1.059.855 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení 384.568,80 Kč (výrok II.). Doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 12. 3. 2020, č. j. 13 Cm 92/2009-553, byl doplněn do rozsudku soudu prvního stupně výrok III., kterým byla stanovena žalobci povinnost zaplatit náhradu nákladů státu 9.290 Kč s tím, že o náhradě nákladů znalečného Ing. Petra Pokorného bude rozhodnuto samostatným usnesením. Doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 20. 1. 2021, č. j. 13 Cm 92/2009-589, byl doplněn výrok IV., kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit náklady státu 24.423 Kč.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem v záhlaví uvedeným řízení o odvolání žalobce co do částky 392.855 Kč s příslušenstvím zastavil (první výrok), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 667.000 Kč s příslušenstvím potvrdil (druhý výrok), ve výroku II. ohledně lhůty k plnění jej změnil tak, že žalobce je oprávněn plnit stanovenou povinnost ve splátkách po 15.000 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku do zaplacení pod ztrátou výhody splátek a s možností předčasného splacení; jinak jej v tomto výroku potvrdil (třetí výrok). Ve výroku III. a IV. rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícími usneseními změnil tak, že státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává (čtvrtý výrok). Dále odvolací soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení 29.185 Kč do 30. 6. 2022 (pátý výrok).
Žalobce (dále též „dovolatel“) napadl dovoláním v záhlaví uvedený rozsudek odvolacího soudu, v němž se domáhá jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Byť žalobce výslovně neuvedl rozsah, v němž rozhodnutí odvolacího soudu napadá, z obsahu dovolání je zřejmé, že směřuje toliko proti druhému výroku, jímž byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně co do částky 667.000 Kč s příslušenstvím. Co do přípustnosti dovolání podle §237 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dovolatel uvedl, že „má za to, že napadené rozhodnutí primárně závisí na posouzení, resp. vyřešení otázky hmotného práva, kdy při jejím řešení se odvolací soud odchýlil (stejně jako soud nalézací) od ustálené rozhodovací praxe a od původního pokynu téhož odvolacího soudu uděleného soudu nalézacímu v předchozím zrušujícím usnesení“. Na jiném místě pak k přípustnosti dovolání uvedl, že „zadáním znaleckého úkolu a jeho akceptace v napadeném rozsudku se stává rozsudek nepřezkoumatelným k tíži dovolatele a jedná se o posouzení hmotněprávní otázky, na jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe a je třeba tuto otázku vyřešit“.
K dovolání žalobce se žalovaný vyjádřil tak, že je navrhuje odmítnout, případně zamítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a dovolání žalobce bylo sepsáno advokátem jako zástupcem žalobce (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolací soud dále posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované §241a odst. 2 o. s. ř. a zda je přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 134/2022).
Z dovolání však není patrné, o jakou ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu se má jednat, a ani při řešení které konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Protože dovolání žalobce neobsahuje obligatorní náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) spočívající ve vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (včetně konkrétně vymezené právní otázky), přičemž tato vada nebyla ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněna a v dovolacím řízení pro ni nelze pokračovat, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 9. 2022
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu