ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2636.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 2636/2022-360
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce P. P. , se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Emanuelem Fuchsem, advokátem se sídlem v Praze, Korunní 2206/127, proti žalované CULINARIUM s. r. o., se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1535/2a, identifikační číslo osoby 26756706, o zaplacení 44 640 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 152/2017, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2022, č. j. 54 Co 69/2022-329, takto:
Řízení o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2022, č. j. 54 Co 69/2022-329, se zastavuje.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 23. 8. 2021, č. j. 23 C 152/2017-280, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 44 610 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení žalobci (výrok II) a státu (výrok III).
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé potvrdil (první výrok) a ve výrocích II a III o nákladech řízení jej zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná „odvolání“, v němž vyjádřila nespokojenost s průběhem řízení před soudem prvního stupně, uvedla, že „dosud zjištěný skutkový vztah neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny“, vyčetla soudu řadu skutečností, které podle jejího mínění nezohlednil a uvedla „dodatečné důkazy, které nejsou v soudním spise“, přičemž tyto následně označila. Soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 7. 2022, č. j. 23 C 152/2017-355, žalovanou vyzval, maje za to, že se podle obsahu patrně jedná o dovolání, aby odstranila vady příslušného podání doplněním chybějících náležitostí, tj. zejména aby uvedla rozsah, v němž rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním napadá, aby vymezila důvod dovolání, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti a jaký je její dovolací návrh. Na tuto výzvu žalovaná reagovala podáním ze dne 8. 8. 2022, v němž opět konstatovala, že podává „odvolání“, přičemž vymezila odvolací důvody (všechny své výtky směřovala „soudu prvního stupně“), přičemž odkázala na úpravu odvolacích důvodů v §205 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dále mimo jiné uvedla, že „zjištěný skutkový stav neobstojí, protože existují jiné skutečnosti nebo jiné důkazy, které dosud nebyly uplatněny (§205a)“, k čemuž konstatovala, že všechny písemné důkazy byly dodány „v prvním odvolání“.
Podle §201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.
Podle §10 o. s. ř. krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů (odst. 1). O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud (odst. 2).
Podle §10a o. s. ř. o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.
Rozsudek Městského soudu v Praze, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé a zrušen ve výrocích o nákladech řízení, není rozhodnutím krajského soudu vydaným v řízení v prvním stupni ve smyslu §201 o. s. ř., nýbrž jde o rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího vydané v odvolacím řízení. Občanský soudní řád však nepřipouští odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu. Jinak řečeno, funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího občanský soudní řád neupravuje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2013, sen. zn. 29 NSČR 16/2013).
Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002). Nejvyšší soud proto podle §243b o. s. ř. ve spojení s §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil řízení o podání žalované, které je podle svého obsahu odvoláním proti rozsudku odvolacího soudu.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v případě, kdyby žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, šlo by o dovolání objektivně nepřípustné (o čemž ostatně byla žalovaná v napadeném rozsudku poučena), neboť předmětem řízení byla částka nepřevyšující 50 000 Kč [srov. §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů toho řízení před Nejvyšším soudem nebylo rozhodnuto, neboť napadeným rozhodnutím odvolacího soudu nebylo řízení skončeno – o nákladech řízení bude rozhodovat soud prvního stupně (k tomu obdobně srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 26 Cdo 448/2009, ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2909/2013, a ze dne 22. 8. 2019, sp. zn. 29 Cdo 681/2018).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2022
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu