ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2885.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 2885/2022-568
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobců 1) O. K. , nar. XY, bytem XY, 2) D. B. , nar. XY, bytem XY, zastoupených Mgr. Marií Klinerovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Mezibranská 1579/4, proti žalovanému D. B. , nar. XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Boženou Rochfalušiovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Revoluční 764/17, o určení vlastnictví k nemovitým věcem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 41 C 180/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2022, č. j. 14 Co 442/2021-525, 14 Co 443/2021, o návrhu žalovaného na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí, takto:
Právní moc výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2022, č. j. 14 Co 442/2021-525, 14 Co 443/2021, pokud jím byl potvrzen výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 4. 2021, č. j. 41 C 180/2017-457, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 9. 2021, č. j. 41 C 180/2017-473, se odkládá až do právní moci rozhodnutí o podaném dovolání.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 4. 2021, č. j. 41 C 180/2017-457, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 9. 2021, č. j. 41 C 180/2017-473, rozhodl, že se určuje, že vlastníkem ve výroku specifikované bytové jednotky a příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku byl ke dni 27. 4. 2017 RSDr. O. K., narozený dne XY, r. č. XY, zemřelý dne 27. 4. 2017, posledně bytem XY (výrok I.). Dále pak rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 47.000 Kč (výrok II.) a že žalovaný je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení na znalečném ve výši, jež bude určena samostatným usnesením. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 11. 2021, č. j. 41 C 180/2017-485, pak bylo rozhodnuto, že výše náhrady nákladů řízení na znalečném, kterou je žalovaný povinen zaplatit České republice podle výroku III. rozsudku téhož soudu ze dne 30. 4. 2021, č. j. 41 C 180/2017-457, se určuje částkou 49.679 Kč.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrzuje (první výrok), ve výroku II. se mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 83.990 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje (druhý výrok), a usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. 11. 2021, č. j. 41 C 180/2017-485, se mění tak, že výše náhrady nákladů řízení na znalečném, kterou je žalovaný povinen zaplatit České republice dle výroku III. rozsudku soudu prvního stupně, činí 48.679 Kč (třetí výrok). Dále pak rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 21.040 Kč (čtvrtý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále také „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a ve kterém navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v rozsahu napadeném dovoláním zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně navrhl odklad právní moci dovoláním napadeného rozsudku výslovně v rozsahu prvního výroku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé.
Návrh na odklad právní moci odůvodnil tím, že v případě, že bude dovolání dovolacím soudem vyhověno, přičemž ale v mezidobí bude v pozůstalostním řízení vydáno rozhodnutí o dědictví, na základě kterého bude ohledně předmětné bytové jednotky potvrzeno nabytí dědictví žalobcům (či schválena jejich dohoda apod.), stane se toto dovolací řízení bezpředmětné, jelikož ani následné zamítnutí žaloby žalobců již nebude mít na uvedené dědické rozhodnutí žádný vliv a žalovanému tak nezbude, než zahájit nové řízení, na základě kterého se bude domáhat svého vlastnického práva k předmětné bytové jednotce. Žalovaný tak v tomto spatřuje závažné ohrožení jeho práv a dodává, že odklad právních poměrů se nedotkne jiné osoby než účastníků tohoto řízení.
K dovolání žalovaného se žalobci vyjádřili tak, že jej navrhují zamítnout. Uvádí také, že není důvod pro odklad právní moci napadeného rozsudku, neboť tím se snaží žalovaný pouze prodlužovat termín k faktickému předání bytu žalobcům.
Nejvyšší soud v poměrech projednávané věci postupoval podle občanského soudního řadu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.).
Podle §243 písm. b) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Při posuzování otázky, zda je důvod odložit právní moc napadeného rozhodnutí (v rozsahu navrhovaném dovolatelem), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že předpoklady pro odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí jsou v dané věci (poměřováno důvody uváděnými dovolatelem a kritérii obsaženými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2979/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3107/2021) splněny. Vzhledem k tomu, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníků řízení, rozhodl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání), že právní moc dovoláním napadeného rozsudku v dovolatelem navrhovaném rozsahu se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalovaného.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 11. 2022
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu