ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2898.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 2898/2022-780
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Němcem ve věci žalobců a) A-ZETES, s. r. o. "v likvidaci" , se sídlem ve Štětí, Počeplice 19, identifikační číslo osoby 25125664, b) Z. S. , narozeného XY, a c) V. S. , narozené XY, obou bytem ve XY, proti žalovaným 1) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, a 2) České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, identifikační číslo osoby 00025429, o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 289/2010, o dovolání všech žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2021, č. j. 20 Co 222/2021-713, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 10. 5. 2021, č. j. 18 C 289/2010-694, zamítl návrh žalobkyně a) ze dne 17. 11. 2020 na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 10. 2020, č. j. 18 C 289/2019-659 (kterým nebylo žádnému ze žalobců přiznáno osvobození od soudních poplatků a byla zamítnuta žádost všech žalobců o ustanovení zástupce).
Městský soud v Praze k odvolání všech žalobců proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. 5. 2021, č. j. 18 C 289/2010-694 v záhlaví označeným rozhodnutím odmítl (jako subjektivně nepřípustné) odvolání žalobců b) a c) a ve vztahu k žalobkyni a) usnesení soudu prvního stupně potvrdil (avšak z důvodu, že nezmeškala lhůtu k odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 10. 2020, č. j. 18 C 289/2019-659, a nemohla tak úspěšně žádat o její prominutí).
Proti usnesení odvolacího soudu (a též proti jinému usnesení odvolacího soudu ze dne 23. 7. 2021, č. j. 20 Co 221/2021-711) podali všichni žalobci včasné dovolání, v němž také požádali o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Soud prvního stupně o (této opakované) žádosti žalobců o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce nerozhodoval, neboť ze spisu vyplývá, že žalobci soustavně činí návrhy, zneužívají svého procesního práva a činí obstrukce v řízení; výkon takového práva nemůže požívat právní ochrany. Žalobci byli následně vyzváni usneseními soudu prvního stupně ze dne 30. 3. 2022, č. j. 18 C 289/2010-775, 18 C 289/2010-755 a 18 C 289/2010-756, která byla žalobcům doručena [žalobkyni a) dne 19. 5. 2022, žalobcům b) a c) dne 7. 4. 2022], aby do 15 dnů ode dne doručení předmětných usnesení zaplatili soudní poplatek za dovolání každý ve výši 4 000 Kč podle položky 23 bodu 1 písm. d) Sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobci byli současně poučeni, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno, a že soud k dalším žádostem o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce do podstatné změny poměrů v souladu s judikaturou nebude přihlížet. Žalobci na soudním poplatku za dovolání ve stanovené lhůtě (ani později) ničeho nezaplatili. Žalobci b) a c) pouze podali další (obdobnou) žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a podle zákona o soudních poplatcích.
Dovolací soud se v projednávaném případě ztotožňuje s odvolacím soudem v tom, že opakované (obsahově téměř totožné) žádosti žalobců o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů nelze než pokládat za obstrukční. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobci procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívají svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany; způsobují bezdůvodné průtahy v soudním řízení a jejich postup tak nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu ve shodě s §41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nebude přihlížet [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 29 NSČR 81/2018, ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 29 NSČR 104/2017, ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz , a Lavický, Petr. §2 Předmět právní úpravy; zákaz zneužití. In: Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer. 2016].
Podáním dovolání vznikla žalobcům povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků částku ve výši 4 000 Kč. Tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. §7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích). Žalobci požádali o osvobození od soudních poplatků, avšak k jejich opakované žádosti soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu nepřihlížel, přičemž žalobci byli o této skutečnosti vyrozuměni ve výzvách k zaplacení soudního poplatku včetně poučení o následcích včasného nezaplacení soudního poplatku (srov. požadavky uvedené v §9 odst. 2 a 3 zákona o soudních poplatcích).
Protože žalobci jako dovolatelé ve stanové lhůtě soudní poplatek nezaplatili, a to ani poté, co k tomu byli vyzváni soudem prvního stupně, Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené dovolací řízení (o dovolání všech žalobců) zastavil podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích za použití §243f odst. 2 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2265/2021, a ze dne 19. 5. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1251/2022). V situaci, kdy na soudním poplatku za dovolání žalobci nezaplatili ničeho, není rozhodné, že výše poplatku byla ve výzvách soudu stanovena v nesprávné výši (soud prvního stupně každého ze žalobců vyzval nesprávně k úhradě soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč, byť správně měl být každý z nich vyzván k úhradě soudního poplatku ve výši 2 x 4 000 Kč, neboť dovolání žalobců směřovalo proti dvěma rozhodnutím odvolacího soudu – je nevýznamné, že dovolání proti dvěma rozhodnutím odvolacího soudu bylo učiněno jediným společným podáním a nikoliv samostatnými podáními – srov. položku 23 bod 1 a položku 23 bod 7 a contrario Sazebníku poplatků). Nezaplatí-li totiž poplatník k výzvě soudu na soudním poplatku ničeho, soud rozhodne o zastavení řízení bez zřetele k tomu, že výše poplatku byla ve výzvě soudu uvedena nesprávně (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4438/2015, ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3124/2017, ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, a ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4549/2018).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že dovolání žalobců je též zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sb. rozh. obč., či ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4372/2016), neboť v případě žalobců b) a c) je objektivně nepřípustné [srov. §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.] a v případě všech žalobců je též částečně subjektivně nepřípustné [srov. §243c odst. 3 větu první o. s. ř. ve spojení s §218 písm. b) o. s. ř., z judikatury Nejvyššího soudu srov. například usnesení ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3041/2015]. Nadto z obsahu spisu vyplývá, že současně s vydáním napadeného usnesení odvolací soud též věcně projednal (jako včasné) odvolání všech žalobců [tedy i žalobkyně a)] proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 10. 2020, č. j. 18 C 289/2019-659 (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2021, č. j. 20 Co 220/2021-709). Za této situace je již zjevně bezpředmětné jakékoliv posuzování prominutí zmeškání lhůty k odvolání.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení o podané žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení nekončí, nebylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodováno. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnou soudy v konečném rozhodnutí (§243c odst. 3, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 10. 2022
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu