ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2925.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 2925/2021-424
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce Družstvo Žitomírská 39 , se sídlem v Praze 10, Žitomírská 693/39, identifikační číslo osoby 64947343, zastoupeného JUDr. Janem Kučerou, advokátem se sídlem v Praze 6, Stavitelská 1099/6, proti žalované DOMINIK, s.r.o. , se sídlem v Mnichovicích u Prahy, Masarykovo nám. 61, identifikační číslo osoby 62586190, zastoupené JUDr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem v Praze 6, Hládkov 701/4, o zaplacení částky 963 799 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 19 C 248/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2021, č. j. 21 Co 98/2021, 21 Co 99/2021-369, o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, takto:
Návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2021, č. j. 21 Co 98/2021, 21 Co 99/2021-369, se zamítá.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha – východ jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 12. 2020, č. j. 19 C 248/2015-285, ve znění usnesení ze dne 18. 3. 2021, č. j. 19 C 248/2015-333, uložil žalované zaplatit žalobci částku 860 069 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu ve zbývajícím rozsahu částky 103 730 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III) a vůči státu (výroky IV a V).
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I (výrok I), ve výroku II změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci částku 103 730 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi účastníky (výrok III) a vůči státu (výrok IV).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání a spolu s ním i návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Svůj návrh odůvodnila tak, že v případě neprodleného výkonu rozhodnutí nebo exekuce jí hrozí závažná majetková újma spočívající v zaplacení údajně dlužené pohledávky žalobce, která však neexistuje. Dle dovolatelky zaplacení této pohledávky navíc ohrožuje její existenci, neboť by se jen obtížně domáhala vrácení neoprávněně exekuované částky na žalobci, který většinu svého majetku převedl na své členy.
Žalobce v podaném vyjádření k dovolání odmítl dovolací argumentaci žalované, označil její dovolání za nepřípustné a navrhl, aby je Nejvyšší soud odmítl, případně aby je zamítl.
Podle ustanovení §243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
V usnesení ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí podle výše citovaného ustanovení. Jedná se o předpoklady, které musí být splněny kumulativně, a to 1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), 2) podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, 3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, 4) podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné, 5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby).
Odklad vykonatelnosti je výjimkou ze zásady, že rozhodnutí odvolacího soudu je po doručení účastníkům pravomocné a po uplynutí lhůty k plnění vykonatelné, proto by měl být povolen jen ve výjimečných případech a ze závažných důvodů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1477/2020).
Závažnost újmy hrozící na právech dovolatele se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016).
V projednávané věci se reálná hrozba závažné újmy, jež by měla vzniknout žalované na jejích právech a jež je nezbytným předpokladem vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, z návrhu žalované, z dovolání ani z obsahu spisu nepodává.
Žalovaná totiž v návrhu okolnosti svých majetkových poměrů, ze kterých by bylo možno dovodit hrozbu závažné újmy pro případ výkonu rozhodnutí, vůbec neuvádí a takové skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu.
Dovolací soud nepřisvědčil ani tvrzení žalované, která odůvodňuje návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu tím, že případná budoucí pohledávka z bezdůvodného obohacení za žalobcem (po zrušení rozsudku odvolacího soudu) by pro žalovanou byla pravděpodobně nedobytná, neboť žalobce „převedl během předchozích řízení většinu svého majetku na své členy“. Ze skutečnosti, že žalobce (bytové družstvo) jednorázově převedl byty ve svém vlastnictví na své členy, nelze bez dalšího dovodit, že by se žalobce zbavoval svého majetku, a že by tak byly naplněny předpoklady nutné pro odklad vykonatelnosti rozhodnutí jak shora popsány v tom, že by neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovolatelce hrozila závažná újma na jejích právech.
Za této situace Nejvyšší soud návrh dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí zamítl jako nedůvodný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 1. 2022
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu