ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2928.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 2928/2022-167
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce L. F. , nar. XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti žalované Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, identifikační číslo osoby 63998530, o zaplacení částky 326.255 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 327/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2022, č. j. 11 Co 146/2022-148, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 31. 12. 2021, č. j. 26 C 327/2020-134, zamítl žalobu o zaplacení částky 326.255 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti prvnímu a druhému výroku, podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalovaná se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle §10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobce rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII. zákona č. 286/2021 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatel ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v obou jeho výrocích, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; výroky o nákladech řízení před soudy obou stupňů se dovolací soud proto nezabýval.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Protože dovolání může být podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázek, které dle jeho názoru nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny. Konkrétně jde o otázky, „zda sdělení účastníka řízení, které nevyplývá z jeho účastnického výslechu, představuje důkazní prostředek ve smyslu ust. §125 o. s. ř., zda je možné pro účely prokázání tvrzení vycházet ze sdělení účastníka řízení, aniž by došlo k jeho účastnickému výslechu při současné absenci prokazování příslušné skutečnosti, a zda lze skutkový závěr o naplnění výluky, obsažené v pojistných podmínkách, považovat za prokázaný, aniž by příslušné tvrzení bylo v řízení jakkoli prokazováno a nebylo k němu vedeno příslušné dokazování“.
V nyní projednávané věci vyšly soudy ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 25. 5. 2016 uzavřena pojistná smlouva, přičemž dle čl. 7 odst. 1 písm. b) Doplňkových pojistných podmínek pro pojištění bytových domů XY se pojištění nevztahuje na škody vzniklé vadami projektu a nedodržením technologických postupů výstavby nebo z důvodu špatných stavebních základů, chybné stavební konstrukce, zchátralé, shnilé nebo jinak poškozené střešní a jiné stavební konstrukce.
Žalobce se podanou žalobou domáhal práva na pojistné plnění z pojištění. Tento svůj nárok odvozoval ze svých tvrzení o důvodu vzniku škody na střeše stavby. K výzvě soudu pak doplnil svá tvrzení tak, že od doby, kdy byla instalována na střeše čerpadla, vznikal na střeše ledový krunýř, na střeše absentovaly okapové roury pro odtok vody a na základě toho neodtékala voda řádně, přičemž toto pochybení potvrdil žalobci výrobce čerpadel.
Dovolatel přitom přehlíží, že odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, právně hodnotil skutková tvrzení žalobce o okolnostech vzniku tvrzené škody tak, že představují výluku z pojištění, tedy konkrétně že nebyl dodržen správný technologický postup montáže. Právní závěr odvolacího soudu o naplnění výluky z pojištění však dovolatel v podaném dovolání ve smyslu ust. §237 o. s. ř. nezpochybňuje. K nutnosti vymezení relevantní právní otázky jakožto obsahové náležitosti dovolání se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vyjádřil již několikrát, např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, podle jehož závěru neuvede-li dovolatel v dovolání otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné.
Dovolatel v podaném dovolání brojí toliko proti postupu při zjišťování skutkového stavu. Jde tak o námitky směřující do vad řízení, avšak nezahrnující otázku procesního práva, kterou by řešil odvolací soud. Takové námitky neodpovídají kritériím stanoveným v §237 o. s. ř. (vzhledem k §241a odst. 1 o. s. ř. nejsou ani způsobilým dovolacím důvodem); přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1913/2018, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3349/2017). Ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné. Přípustnost dovolání nemohou založit jen samotné námitky proti vadnému procesnímu postupu soudu.
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 11. 2022
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu