ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.3091.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 3091/2022-175
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobců a) P. K. , narozeného XY, bytem XY, a b) L. K. , narozené XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Vladimírem Linhartem, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, proti žalovanému V. J. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému JUDr. Miloslavem Tomanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Štěpánská 535/6, o zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 30 C 258/2017, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 5. 2022, č. j. 12 Co 14/2022-151, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení rovným dílem částku 11 858 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 20. 9. 2021, č. j. 30 C 258/2017-115, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), žalobu o zaplacení další smluvní pokuty ve výši 300 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II), a rozhodl o povinnosti žalobců k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 49 490,82 Kč (výrok III).
Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalobců v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II a III (první výrok) a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 26 876,50 Kč (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalobci včasné (společné) dovolání (podle obsahu pouze proti části jeho potvrzujícího prvního výroku, jíž bylo rozhodnuto ve věci samé, tj. v rozsahu zamítnutí žaloby o zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím). Nesouhlasili s právním posouzením věci odvolacím soudem, požadovali změnit napadené rozhodnutí, in eventum jej zrušit společně s rozsudkem soudu prvního stupně a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl jeho odmítnutí, případně zamítnutí.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen pro každý jednotlivý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení §237 o. s. ř. nepostačují. Tato povinnost předpokládá, že se advokát dovolatelů seznámí s rozhodovací praxí dovolacího soudu, posoudí, zda daná konkrétní právní otázka již byla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, případně jakým způsobem a zváží, zda tedy vůbec má smysl se v této právní otázce na Nejvyšší soud obracet (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz ).
Požadavek uvést, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., je odlišný od požadavku na vymezení dovolacího důvodu, jenž spočívá obvykle ve vylíčení právní argumentace, pro kterou považuje dovolatel právní posouzení věci za nesprávné. Jestliže zákonodárce kromě této argumentace požaduje také vyjádření se k relevantní judikatuře Nejvyššího soudu, pak nelze z pouhého vylíčení dovolacího důvodu usuzovat, že dovolatel již nemusí plnit (srozumitelný, legitimní a přiměřený) požadavek na obsah podaného dovolání plynoucí z §241a odst. 2 o. s. ř. Není tedy v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pokud v případě, že dovolatelé tento požadavek nesplní, Nejvyšší soud z tohoto důvodu podané dovolání odmítne. Tento závěr platil od počátku přijetí účinné právní úpravy a platí tím spíše nyní, kdy Nejvyšší soud v nespočtu rozhodnutí na povinnosti dovolatelů upozorňoval (srov. například stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sbírky zákonů, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4716/2017, a ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 32 Cdo 815/2019).
Těmto požadavkům dovolatelé v projednávané věci nedostáli. Ač zastoupeni advokátem, na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání zcela rezignovali a v dovolání formulovali toliko dovolací důvod, tj. argumenty, pro které měli právní posouzení věci za nesprávné. Vytčené nedostatky obligatorních náležitostí dovolání již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání žalobců.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobců odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. pro vady.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 22. 11. 2022
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu