ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.341.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 341/2022-125
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně PILA MARTINICE s. r. o. , se sídlem Březnice - Martinice, Simínský mlýn 26, identifikační číslo osoby 24815799, zastupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 153, proti žalované Colonnade Insurance S. A. , se sídlem L-2350 Lucemburk, rue Jean Piret 1, Lucemburské velkovévodství, registrační číslo B 61605, podnikající prostřednictvím odštěpného závodu Colonnade Insurance S. A., organizační složka , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1683/127, identifikační číslo osoby 04485297, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Kejlou, advokátem se sídlem v Praze, Washingtonova 1624/5, o zaplacení částky 1.683.245,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 60 C 280/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. 17 Co 292/2021-93, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 18.585,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 6. 2021, č. j. 60 C 280/2020-66, zamítl žalobu o zaplacení částky 1.683.245,50 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.)
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 11. 2021, č. j. 17 Co 292/2021-93, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) dovolatelka spatřuje v nesprávném posouzení otázky aktivní věcné legitimace. Dovolatelka namítá, že jako pojistník a jako účastník předmětné pojistné smlouvy má nárok na případné pojistné plnění z pojistné smlouvy, a může tedy vystupovat na straně žalobce v soudním sporu. Dovozuje, že u takové pojistné smlouvy je pojištěný „pouze“ objektem pojištění, kdy jeho pojistné riziko je pojištěno pojistníkem (v daném případě dovolatelkou), který jako jediný může být v případném sporu o výplatu pojistného plnění z této smlouvy aktivně legitimován k podání žaloby. Dále dovolatelka dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.) spatřuje v nesprávném závěru odvolacího soudu o tom, že v dané věci nenastala pojistná událost krytá pojistnou smlouvou. Dovozuje, že jí náleží z titulu uzavřené pojistné smlouvy nárok na proplacení žalobou uplatněné částky vůči žalované, neboť se jedná o škodu, která vznikla činností pojištěné osoby, a tedy se jedná o pojistné riziko, na které dopadá uzavřená pojistná smlouva. Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že dovolání považuje na nepřípustné, a proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Dovolání není přípustné.
Odvolací soud založil své rozhodnutí o nedůvodnosti žaloby předně na tom zjištění, že dovolatelka jako pojistník není oprávněna požadovat úhradu pojistného plnění, neboť v daném případě pojistná smlouva stanovila v čl. I. 3, že uplatnit právo na poskytnutí pojistného plnění může výlučně pojištěný. Odvolací soud – spolu s odkazem na §2758 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) – smluvní ujednání vyložil tak, že tím je toliko ten pojištěný, o jehož pojistné nebezpečí se jedná (zde Pila Martinice – montážní, s. r. o.). Proto byla pojistné plnění z důvodu odpovědnosti za újmu společnosti Pila Martinice – montážní, s. r. o., oprávněna uplatňovat pouze tato společnost, nikoliv dovolatelka.
Správnost tohoto závěru dovolatelka zpochybňuje s tvrzením, že u takové pojistné smlouvy je pojištěný (zde Pila Martinice – montážní, s. r. o.) „pouze“ objektem pojištění, kdy jeho pojistné riziko je pojištěno pojistníkem (dovolatelkou), který jako jediný může být v případném sporu aktivně věcně legitimován. Tyto námitky však přípustnost dovolání nezakládají.
Odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci je osoba pojistníka (dovolatelky) odlišná od pojištěného, který je oprávněn požadovat pojistné plnění. Vzhledem ke zjištění, že v projednávané věci šlo o pojištění odpovědnosti za újmu, odpovídá tento závěr výslovné úpravě §2861 odst. 1 o. z., dle kterého z pojištění odpovědnosti má pojištěný právo, aby za něho pojistitel v případě pojistné události nahradil poškozenému škodu, popřípadě i jinou újmu, v rozsahu a ve výši určené zákonem nebo smlouvou, vznikla-li povinnost k náhradě pojištěnému.
Právní posouzení odvolacího soudu o aktivní legitimaci pojištěného odpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, která se v režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 uplatnila ve vztahu k §43 a 44 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, který je úpravě §2861 a násl. o. z. obsahově obdobný. Ta dovodila, že je to právě pojištěný, kdo je aktivně legitimován k uplatnění práva vůči pojistiteli na uhrazení vzniklé škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 5969/2017, uveřejněný pod číslem 114/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 992/2021, dovolací soud dále blíže posuzoval otázku, zda je aktivně věcně legitimován též pojistník ze smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu uzavřené ve prospěch třetí osoby. Dovodil, že „ve smlouvě o pojištění ve prospěch třetí osoby se pojistník zavazuje platit pojistné za třetí osobu, v jejíž prospěch bylo sjednáno pojištění. Aktivní legitimaci k uplatnění závazku pojistitele poskytnout pojistné plnění však má jiná, třetí osoba, v jejíž prospěch bylo pojištění sjednáno. Základní charakteristikou smlouvy o pojištění ve prospěch třetího je, že osoba pojistníka je (vždy) odlišná od osoby oprávněné [srov. §3 písm. i) zákona o pojistné smlouvě]. Oprávněný pojištěný se stává účastníkem smlouvy, projeví-li se smlouvou ve svůj prospěch souhlas. Tento souhlas může být dán i dodatečně při uplatnění práva na pojistné plnění. Dá-li tato třetí osoba souhlas s pojistnou smlouvou a nastane-li pojistná událost, je aktivně legitimovaná požadovat pojistné plnění právě tato třetí osoba. Jinými slovy, dá-li tato třetí osoba souhlas se smlouvou, je pouze ona oprávněna domáhat se pojistného plnění, tedy nikoli např. pojistník. Pokud se svým právním postavením podle pojistné smlouvy souhlas tato třetí osoba neprojeví, má smlouva právní následky jen pro pojistitele a pojistníka, jakožto smluvní strany. Obecná právní úprava obsažená v §50 odst. 2 obč. zák., která má být podle §11 zákona o pojistné smlouvě použita obdobně, stanoví pro případ, že třetí osoba nevysloví souhlas se smlouvou, že právo na plnění má účastník, který plnění ve prospěch třetí osoby vyhradí, nebylo-li dohodnuto jinak“. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 992/2021, dovolací soud přitom poukázal dále na to, že „v posuzovaném případě však bylo ujednáno, že uplatnit právo na poskytnutí pojistného plnění náleží výlučně pojištěnému a pojistník je oprávněn vykonávat (výlučně) ostatní práva z pojistného vztahu. V takovém případě pokud pojištěný tohoto svého práva nevyužil, nemůže se práva na poskytnutí pojistného plnění domáhat pojistník, což konečně odpovídá i úpravě §43 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě, neboť pojistník je v postavení poškozeného“.
Tyto závěry lze přiměřeně vztáhnout i na projednávanou věc s tím, že za situace, kdy ze znění čl. I. 3 pojistné smlouvy vyplývá, že uplatnit právo na poskytnutí pojistného plnění může výlučně pojištěný, je závěr odvolacího soudu o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně – pojistníka – správný, neboť je to právě jen pojištěný, kdo je oprávněn uplatnit pojistné plnění dle předmětné smlouvy.
Pro přípustnost dovolání pak není přiléhavý odkaz dovolatelky na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4513/2016, který byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3009/17, ale ani na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4115/2010, neboť v projednávané věci – na rozdíl od dovolatelkou odkazovaných rozhodnutí – posuzovaná pojistná smlouva není smlouvou o pojištění cizího pojistného nebezpečí ve smyslu §2767 o. z.
Zpochybňuje-li dovolatelka tento závěr prostým tvrzením, že „skutkový stav v souzené věci lze posoudit jako smlouvu o pojištění cizího rizika“, pak nejde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání pro otázku, jejímž posouzením by se dovolací soud mohl dále zabývat. S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu jakožto sjednotitele judikatury je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na případy právních otázek uvedených v §237 o. s. ř. a pouhá polemika s právním posouzením věci odvolacím soudem nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání. (Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2230/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 23 Cdo 5700/2016.)
Za této situace, kdy se dovolatelce nepodařilo zpochybnit správnost závěru odvolacího soudu o nedostatku aktivní věcné legitimace, nemůže přípustnost dovolání zakládat ani druhá dovolatelkou formulovaná otázka, jež se týká posouzení pojistné události. Dovolací soud ve své ustálené rozhodovací praxi ke způsobilému vymezení dovolacího důvodu uvádí závěr, dle kterého spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. Zpochybnění jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením totiž nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí také spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5469/2016).
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2022
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu