ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.3505.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 3505/2022-475
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce F. K. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem se sídlem v Jihlavě, Telečská 1720/7, PSČ 586 01, proti žalovanému M. P. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Jitkou Hronovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Bezručova 1594/4, PSČ 586 01, o zaplacení částky 2 000 000 Kč, určení spoluvlastnictví a jeho zrušení a vypořádání, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 4 C 130/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 21. 6. 2022, č. j. 54 Co 51/2022-444, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 1. 8. 2022, č. j. 54 Co 51/2022-454, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 21. 6. 2022, č. j. 54 Co 51/2022-444, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 1. 8. 2022, č. j. 54 Co 51/2022-454, se ve výrocích I, III a IV, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 22. 12. 2021, č. j. 4 C 130/2020-355, s výjimkou části výroku II, kterou byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal proti žalovanému zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. ev. XY, pozemku p. č. XY, pozemku p. č. XY a pozemku p. č. XY, vše zapsané na listu vlastnictví číslo XY pro katastrálním území XY, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Jihlavě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 12. 2021, č. j. 4 C 130/2020-355, zamítl návrh, kterým se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 2 000 000 Kč (výrok I), dále zamítl eventuální návrh, kterým se žalobce domáhal jednak určení, že je spoluvlastníkem pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. ev. XY, pozemku p. č. XY, pozemku p. č. XY, pozemku p. č. XY, vše v katastrálním území XY, obec XY zapsáno v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště XY, s podílem o velikosti ideální jedné třetiny, a dále zrušení a vypořádání spoluvlastnictví žalobce k uvedeným nemovitostem (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV). Jednalo se v pořadí o již druhý rozsudek soudu prvního stupně v této věci, neboť jeho první rozsudek ze dne 18. 11. 2020, č. j. 4 C 130/2020-212, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 17. 3. 2021, č. j. 54 Co 40/2021-236.
Soud prvního stupně vycházel z následujícího skutkového stavu. Žalobce, žalovaný a J. N. během oslavy silvestra v roce 2012 uzavřeli ústní dohodu o tom, že se pokusí od J. P. koupit nemovitosti v XY, konkrétně ruinu roubenky a přilehlé pozemky. Záměrem dotyčných bylo postavit společně na uvedeném místě novou stavbu, a to primárně pro rekreaci svých rodin. Za tím účelem se tedy dále dohodli, že každý z nich na nákup a stavbu finančně přispěje ve stejném rozsahu třetinou a dále se stavbou fakticky pomůže. Během března 2013 došlo k uzavření kupní smlouvy, přičemž podle dohody účastníků řízení a J. N. v kupní smlouvě vystupoval jako kupující pouze žalovaný. Každý z členů sdružení přispěl na kupní cenu částkou 100 000 Kč. Následně během jara 2013 došlo ke zbourání torza obvodových stěn a komína chalupy v XY a do listopadu 2013 vznikla na původním místně kompletně nová stavba roubenky. Žalobce, žalovaný a J. N. společně hradili rovným dílem náklady související se stavbou a společně zařizovali vše pro její průběh, včetně následného vybavení zařizovacími předměty. Po dokončení roubenky v létě 2014 stavbu společníci využívali a nabízeli ji k pronájmu svým známým. Dne 4. 5. 2015 vystavili manželé P. jako dlužníci dlužní úpisy na částku 1 000 000 Kč ve prospěch žalobce a dále manželů N. z důvodu půjčky na přestavbu roubenky v XY. Téhož dne podepsal žalovaný zástavní smlouvu s manželi N. a žalobcem o zřízení zástavy váznoucí na roubence v XY a zajišťující uvedené dluhy ve výši dvakrát 1 000 000 Kč z půjček. Žalobce se e-mailem ze dne 26. 1. 2018 obrátil na žalovaného s tím, že mu nabízí „svůj hypotetický třetinový podíl na chalupě“. Žalovaný uhradil žalobci částku 1 000 000 Kč dne 31. 5. 2019, poté vyměnil na roubence zámek a žalobci nepředal nové klíče, naopak manželé N. i v průběhu tohoto řízení klíči disponovali, byť i oni dostali od žalovaného 1 000 000 Kč. S odstupem jednoho roku došlo k výmazu zástavního práva váznoucího na roubence v jejich prospěch v katastru nemovitostí.
Po právní stránce soud prvního stupně posuzoval dohodu uzavřenou během oslav silvestra v roce 2012 mezi žalobcem, žalovaným a J. N. jako smlouvu o sdružení podle §829 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen „obč. zák.“). Obsahem dohody členů sdružení bylo za prvé finančně a fakticky přispět k nákupu nemovitostí v P. s tím, že kupní smlouvu o prodeji nemovitostí uzavře s prodávajícím P. v zájmu sdružení žalovaný. Za druhé se členové sdružení zavázali finančně a fakticky přispět k odstranění původní ruiny a vybudování nové stavby roubenky. Peníze poskytnuté na nákup nemovitostí a stavbu roubenky byly ve spoluvlastnictví členů sdružení podle §833 obč. zák., stejně tak se na základě koupě staly spoluvlastnictvím členů nemovitosti v XY, neboť žalovaný při koupi plnil svůj závazek ze smlouvy o sdružení. Na základě zpracování věci nabyli členové sdružení do spoluvlastnictví novostavbu roubenky podle §834 obč. zák. Podíly členů sdružení na uvedeném majetku byly stejné v rozsahu jedné třetiny podle §835 obč. zák., neboť nebylo prokázáno, že se členové sdružení dohodli jinak. Dlužní úpisy a také zástavní smlouvu uzavřenou dne 4. 5. 2015 soud prvního stupně posuzoval podle §555 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.z.“), jako disimulované právní jednání, neboť pravým obsahem těchto jednání nebylo utvrzení a zajištění půjček, nýbrž písemné zachycení a ochrana investice dvou členů sdružení do společného projektu z toho důvodu, že v katastru nemovitostí figuruje jako výlučný vlastník pouze jeden třetí člen sdružení.
Žalobcův nárok na zaplacení 2 000 000 Kč, který žalobce požadoval jako plnění na základě dohody o vypořádání majetku při vystoupení účastníka ze sdružení či po rozpuštění sdružení, soud prvního stupně zamítl jako nedůvodný, neboť v řízení nebylo prokázáno uzavření takové dohody. Ohledně dalšího nároku žalobce odkázal soud prvního stupně na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se nutnosti rozlišovat mezi nárokem člena sdružení na vypořádací podíl při jeho vystoupení či vyloučení podle §839 obč. zák. a nárokem na vypořádání získaného majetku podle §841 obč. zák. při rozpuštění sdružení. Uzavřel, že pokud by žalobce tvrdil, že vystoupil ze sdružení, ovšem sdružení i nadále trvá za účasti žalovaného a J. N., měl by žalobce nárok na výplatu svého podílu v penězích. Žalobce však označil jako žalovaného pouze M. P., nikoli oba členy stále existujícího sdružení; v tom případě jde o nedostatek pasivní legitimace, neboť oba pokračující členové sdružení mají nadále ve spoluvlastnictví majetek získaný činností sdružení a nárok na finanční vypořádání je nutné podle §839 obč. zák. uplatnit vůči oběma zbývajícím členům sdružení.
Soud prvního stupně dále uvedl, že naopak v případě rozpuštění sdružení nezaniká spoluvlastnictví bývalých členů k věcem vloženým do sdružení a k majetku získanému při výkonu společné činnosti. Pokud nedojde k vypořádání spoluvlastnictví dohodou, může se účastník sdružení domáhat zrušení spoluvlastnictví žalobou. Žalobce se po připuštění žaloby eventuálně domáhal určení, že je spoluvlastníkem nemovitostí v XY, dále požadoval zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání. Bylo prokázáno, že k nabytí nemovitostí došlo za trvání sdružení a tento majetek je tedy podle §834 obč. zák. ve spoluvlastnictví všech členů sdružení s rovnocennými třetinovými podíly. Soud prvního stupně uvedl, že vzhledem k tomu, že výlučným vlastníkem zapsaným v katastru nemovitostí je pouze žalovaný, bylo by lze řešit nesoulad právního a faktického stavu žalobou na určení podle §80 o. s. ř. Řízení by se ovšem musely zúčastnit veškeré osoby, jejichž práv a povinností a rozhodnutí bude týkat. Rozhodnutím, kterým by soud žalobě vyhověl, by v situaci, kdy v řízení nevystupovali všichni spoluvlastníci, nemohlo tvořit pevný základ pro vyjasnění právních vztahů mezi všemi spoluvlastníky – účastníky sdružení. Soud prvního stupně proto uzavřel, že na požadovaném určení vlastnictví tedy žalobce neměl naléhavý právní zájem, neboť se tohoto řízení v pozici dalšího žalobce i žalovaného nezúčastnil třetí spoluvlastník nemovitostí J. N. Ve vztahu k návrhu žalobce na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soud opět uzavřel, že je třeba, aby se jako třetí spoluvlastník zúčastnil řízení i v této části J. N. Soud prvního stupně tak žalobu v tomto rozsahu zamítl jednak z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace a jednak z důvodu předčasnosti, neboť zrušit a vypořádat spoluvlastnictví bude možné teprve ve chvíli, kdy bude spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem pravomocně určeno.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. 6. 2022, č. j. 54 Co 51/2022-444, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 8. 2022, č. j. 54 Co 51/2022-454, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a IV a rovněž v části výroku II, kterou byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal proti žalovanému určení, že je spoluvlastníkem pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. ev. XY, pozemku p. č. XY, pozemku p. č. XY a pozemku p. č. XY, vše zapsané na listu vlastnictví číslo XY pro katastrálním území XY s podílem o velikosti ideální 1/3 (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Ve zbývající části výroku II, kterou byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal proti žalovanému zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. ev. XY, pozemku p. č. XY, pozemku p. č. XY a pozemku p. č. XY, vše zapsané na listu vlastnictví číslo XY pro katastrálním území XY, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III ohledně výše náhrady nákladů řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV rozsudku odvolacího soudu). Žalobce v průběhu odvolacího řízení vzal žalobu zčásti zpět v té části, kterou se domáhal proti žalovanému zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitým věcem; odvolací soud v tomto rozsahu zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil (viz výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Odvolací soud shrnul judikaturu týkající se vypořádání při vystoupení člena sdružení podle §839 obč. zák. a při rozpuštění sdružení podle §841 obč. zák. a uvedl, že pokud jde o pasivní věcnou legitimaci v případě vystoupení nároku na majetkové vypořádání vystoupivšího (vyloučeného) člena sdružení, měli by v postavení žalovaných osob vystupovat vždy všichni ostatní členové sdružení. Totéž platí dle odvolacího soudu rovněž pro případ uplatnění nároku na vypořádání majetku získaného společnou činností při rozpuštění (zániku) sdružení podle §841 obč. zák., tedy i v tomto případě by měli na straně žalované vystupovat všichni bývalí členové rozpuštěného sdružení. Vzhledem k tomu, že žalobce v řízení neprokázal existenci dohody o vypořádání vzájemných vztahů při zániku členství jednoho z členů sdružení (popř. po zániku celého sdružení), přicházel v úvahu pouze zákonný režim vypořádání společného majetku upravený v §839 obč. zák. či v §841 obč. zák. Podle odvolacího soudu bylo nezbytné posoudit, zda a kdy došlo k zániku členství žalobce ve sdružení a zda se tak stalo v době, kdy byl členem sdružení stále ještě i svědek J. N., neboť posouzení této otázky má zásadní vliv na určení okruhu pasivně legitimovaných osob, a tedy i důvodnost žaloby. Odvolací soud uvedl, že žalobce usiloval o ukončení své spolupráce se členy sdružení přinejmenším od blíže neupřesněného data roku 2016, kdy měl nabídnout svůj podíl na roubence svědku N. E-mailem ze dne 26. 1. 2018 se pak obrátil rovněž na žalovaného s tím, že „svůj hypotetický třetinový podíl na chalupě“ nabídl i jemu. Podle odvolacího soudu žalobce tímto právním jednáním nepochybně vyjádřil svoji vůli nadále nesetrvávat ve sdružení, tedy z něj ve smyslu §838 odst. 1 obč. zák. vystoupit. Pokud by snad nezaniklo členství žalobce ve sdružení jeho vystoupením, zaniklo nejpozději ke dni 31. 5. 2019, kdy žalovaný vyplatil žalobci částku 1 000 000 Kč na dlužní úpis a nechal vyměnit zámky od vstupních dveří od roubenky. Odvolací soud dále uzavřel, že po vystoupení žalobce sdružení nadále fakticky vyvíjí tutéž činnost (spočívající po dokončení rekonstrukce již pouze v užívání roubenky k rekreaci) a svědek N. zůstává nadále jeho členem. Odvolací soud uvedené dovodil z toho, že svědek N. i jeho manželka mají doposud nesporně možnost bezplatně užívat roubenku a mají od ní dokonce vlastní klíče.
Odvolací soud uzavřel, že došlo k vystoupení žalobce ze sdružení, aniž by došlo k zániku celého sdružení, neboť v něm nadále setrvali žalovaný a svědek N. Vlastnické právo žalobce ke spoluvlastnickému podílu na společných nemovitých věcech tak zaniklo a žalobci vzniklo právo na vyplacení jeho podílu na společném majetku v penězích podle §839 obč. zák.; takový nárok by však bylo možné uplatnit pouze ve vztahu ke všem zbývajícím členům sdružení. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení peněžitého plnění ve výši 2 000 000 Kč tak nemůže být důvodná, neboť se obrací pouze na žalovaného a nikoli na všechny členy sdružení, kteří jimi byli v době oznámení žalobce o vystoupení ze sdružení, resp. ke dni jeho vyloučení ze sdružení. Vzhledem k zániku vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu žalobce nemohl uspět ani s žalobou na jeho určení. Nadto odvolací soud uvedl, že zamítnout žalobu z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace by bylo namístě i v případě, že by nárok žalobce bylo možné podřadit pod §841 obč. zák. (z titulu vypořádání majetku získaného výkonem společné činnosti po zániku sdružení), neboť i v tomto případě by se jednalo o nárok vyplývající ze smlouvy o sdružení a žaloba by musela směřovat proti všem ostatním členům sdružení, neboť obecná judikatura řešící otázku pasivní věcné legitimace v řízení o určení vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu na nemovité věci není bez dalšího na řešený případ použitelná vzhledem ke specifickým podmínkám vzniku spoluvlastnického práva k majetku získaného při výkonu společné činnosti účastníků sdružení a nutnosti takový majetek vypořádat mezi všemi členy sdružení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost spatřoval podle §237 o. s. ř. v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na řešení otázky procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Dovolatel namítal, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku výkladu právního jednání, resp. žádný výklad právního jednání neprovedl, když z e-mailu ze dne 26. 1. 2018, kterým žalobce nabídl žalovanému svůj třetinový podíl na roubence ke koupi, dovodil, že tímto právním jednáním žalobce vystoupil ze sdružení. Dovolatel namítal, že z pouhého e-mailu s nabídkou k odkupu podílu, nelze dovodit, že šlo o právní jednání vyjadřující jeho vystoupení ze sdružení. Nadto uvedl, že v řízení ani netvrdil, že ze sdružení vystoupil. Podle dovolatele se tak odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu týkající se výkladu projevu vůle obecně; a také se měl odchýlit od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1727/2014, podle něhož je minimální náležitostí vystoupení ze sdružení, že musí jít určité oznámení všem ostatním účastníkům sdružení, že z něj vystupuje.
Druhá otázka se týkala pasivní věcné legitimace v případě žaloby na vypořádání majetku po zániku sdružení; konkrétně toho, zda je v případě žaloby na určení spoluvlastnictví vzniklého za působení účastníků sdružení, které bylo rozpuštěno, pasivně legitimován pouze ten, kdo je zapsán jako jediný vlastník v katastru nemovitostí, nebo zda jsou pasivně legitimováni všichni účastníci rozpuštěného sdružení. Při její formulaci dovolatel vycházel z toho, že došlo k zániku sdružení, a uvedl, že soud prvního stupně nesprávně aplikoval judikaturu k pasivní legitimaci v případě žaloby na určení spoluvlastnictví (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1597/2001), ačkoli žalobce v souladu s touto judikaturou žaloval pouze toho, kdo je v katastru nemovitostí veden jako vlastník. S ohledem na závěr odvolacího soudu, že obecná judikatura k otázce pasivní legitimace u žaloby na určení spoluvlastnictví není na tento specifický případ aplikovatelná, nebyla podle dovolatele otázka pasivní věcné legitimace v případě žaloby na vypořádání majetku po zániku sdružení podle §841 obč. zák. v rozhodovací praxi dosud výslovně řešena. Dovolatel ovšem poukázal na judikaturu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4261/2015, či rozsudek ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. 33 Cdo 16/2016), v níž je dle jeho názoru tato otázka implicitně vyřešena, neboť v těchto judikátech šlo o vypořádání majetku po zániku sdružení, konkrétně i o určení vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu na nemovitostech, u nichž byl jediným formálním vlastníkem zapsaným v katastru žalovaný a spor probíhal pouze mezi žalobkyní a žalovaným (jediným vlastníkem zapsaným v katastru nemovitostí) a žádný soud se nepozastavil nad tím, že nebyli žalovanými i ostatní účastníci zaniklého sdružení. Dovolatel rovněž namítal, že o pokračování sdružení nic nevypovídá, že svědek N. nadále jezdí na chalupu a že se s žalovaným přátelí. Dovolatel rovněž namítal překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu a to, že jej odvolací soud připravil o dvojinstančnost řízení. Závěrem dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání včas podala osoba oprávněná zastoupená advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), Nejvyšší soud posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné a důvodné, neboť odvolací soud se při výkladu právního úkonu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Nejvyšší soud se k otázce výkladu projevu vůle podle výkladových pravidel upravených v §35 odst. 2 obč. zák. již vyjádřil v řadě svých rozhodnutí. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, vyplývá, že jazykové vyjádření právního úkonu musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle jednajícího, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Interpretace obsahu právního úkolu soudem podle §35 odst. 2 obč. zák. nemůže být považována za nahrazování či měnění již učiněných projevů vůle, jestliže použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich smluvního jednání. Stejně tak ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 1 Odon 110/97, vyplývá, že výkladem lze pouze zjišťovat obsah právního úkonu, nelze jím však projev vůle doplňovat.
Odvolací soud se pak od výše citovaných závěrů judikatury odchýlil, neboť z e-mailu žalobce, kterým žalobce nabídl žalovanému „svůj hypotetický třetinový podíl na roubence“ bez dalšího dovodil, že tímto úkonem žalobce vystoupil ze sdružení, aniž by provedl jakoukoliv úvahu týkající se výkladu projevu vůle žalobce obsažené v předmětném e-mailu, na jejímž základě by vysvětlil, proč dospěl k závěru, že se jednalo o vystoupení ze sdružení. To vše navíc v situaci, kdy žalobce ani netvrdil, že ze sdružení vystoupil. Nelze opomenout ani dovolatelův odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1727/2014, podle něhož je vystoupení účastníka ze sdružení na základě existence vážného důvodu jednostranným právním úkonem, adresovaným ostatním účastníkům sdružení, v němž vystupující účastník projeví svoji vůli vůči ostatním účastníkům, tj. oznámí jim, že ze sdružení vystupuje, přičemž uvede, ke kterému okamžiku hodlá vystoupit (nebo to vyplývá z konkrétních daných okolností). Z uvedeného vyplývá, že pokud odvolací soud dovodil z pouhého e-mailu, kterým žalobce nabídl žalovanému svůj podíl na roubence ke koupi, že tímto právním úkonem žalobce vystoupil ze sdružení, odchýlil se tím jednak od judikatury týkající se výkladu projevu vůle (neboť učinil závěr, který z právního úkonu nelze bez dalšího – aniž by byl proveden výklad projevu vůle – zcela jednoznačně dovodit), a také od judikátu, podle něhož má být právní úkon vystoupení účastníka ze sdružení z povahy věci adresován ostatním účastníkům sdružení (nikoli jen jednomu z účastníků).
Odvolací soud k otázce zániku účasti žalobce ve sdružení rovněž uvedl, že pokud by snad nezaniklo členství žalobce ve sdružení vystoupením, zanikla žalobcova účast na sdružení nejpozději dne 31. 5. 2019, kdy žalovaný vyplatil žalobci částku 1 000 000 Kč a nechal vyměnit zámky od vstupních dveří do roubenky, čímž žalobci znemožnil roubenku nadále užívat. Ani v tomto ohledu nelze považovat právní posouzení odvolacího soudu za správné. V zákonném režimu (a ze skutkových zjištění soudů nevyplývá odchylná dohoda účastníků sdružení) může účast některého účastníků sdružení za současného trvání sdružení zaniknout jeho vystoupením (§838 odst. 1 obč. zák.) nebo vyloučením (§838 odst. 2 obč. zák.). Na základě zjištěného skutkového stavu ovšem nelze dovodit, že byl žalobce ze sdružení vyloučen, neboť účastník sdružení může být podle §838 odst. 2 obč. zák. vyloučen pouze jednomyslným usnesením ostatních účastníků sdružení, nestanoví-li smlouva jinak. Na jednomyslné usnesení ostatních účastníků sdružení o vyloučení žalobce pak nelze usuzovat z pouhé skutečnosti, že žalovaný vyplatil žalobci 1 000 000 Kč a vyměnil zámek od vstupních dveří roubenky.
Druhá dovolatelova otázka týkající se pasivní legitimace v případě žaloby na určení spoluvlastnictví po zániku sdružení k nemovitostem získaným činností členů sdružení je předčasná. Dovolatel při její formulaci vycházel z předpokladu, že v řízení byl prokázán zánik sdružení. Naopak odvolací soud vycházel z toho, že sdružení nezaniklo a zbývající členové vyvíjeli nadále činnost sdružení. Závěr o pokračování sdružení opřel odvolací soudu o skutečnost, že J. N. stále jezdí na chalupu a má od ní klíče. Nezbytným předpokladem pro řešení druhé dovolatelovy otázky je nejprve posouzení samotné otázky zániku sdružení. V tomto ohledu nelze dovolacímu soudu přisvědčit, že lze dovodit závěr o pokračování sdružení pouze na základě toho, že zbývající členové sdružení dále jezdí na rekreaci na chalupu a mají od ní klíče. Nelze opomenout ani vnitřní rozpor v argumentaci odvolacího soudu, který na jednu stranu ze skutečnosti o výplatě částky 1 000 000 Kč žalovaným žalobci (za současné výměny zámků na roubence) dovodil závěr o vyloučení žalobce ze sdružení, na druhou stranu dovodil, že sdružení pokračovalo, neboť J. N. nadále měl klíče od roubenky, ačkoli ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že i J. N. žalovaný rovněž vyplatil částku 1 000 000 Kč.
V předchozím řízení tak nebylo postaveno najisto, zda účast žalobce ve sdružení zanikla (§838 obč. zák.) či zda došlo k rozpuštění celého sdružení (§841 obč. zák.). Právní posouzení (výklad) právního úkonu žalobce (e-mailu ze dne 26. 1. 2018), z něhož odvolací soud dovodil, že žalobce vystoupil ze sdružení, bylo totiž nesprávné (viz výše). Stejně tak nelze na základě zjištěného skutkového stavu učinit závěr o vyloučení žalobce ze sdružení (viz také argumentace výše). Rovněž okolnosti, z nichž odvolací soud učinil závěr o tom, že sdružení nadále pokračovalo, nejsou pro odůvodnění takového závěru dostatečné; právní posouzení odvolacího soudu je v tomto směru neúplné, tedy nesprávné. V dalším řízení by soudy měly předně vyřešit otázku, zda účast žalobce na sdružení zanikla za současného pokračování sdružení či zda došlo k rozpuštění celého sdružení, a své závěry opřít o dostatečné a relevantní skutkové okolnosti (případně doplnit potřebná skutková zjištění).
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů v souladu s §243e odst. 1 a 2 o. s. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním i rozsudek soudu prvního stupně. Důvody zrušení se totiž vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť ten se jednoznačně nevyjádřil ani k tomu, zda došlo k vystoupení žalobce ze sdružení či zda alternativně došlo k zániku sdružení; pouze pro obě hypotetická východiska dospěl k závěru o nedostatku pasivní věcné legitimace. V dalším řízení by tak mělo být vyjasněn závěr o tom, zda došlo k zániku účasti žalobce na sdružení či k rozpuštění celého sdružení, od něhož se bude odvíjet další právní posouzení věci.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu (i rozhodnutí soudu prvního stupně) zrušil, nezabýval se dovolatelem tvrzenými vadami řízení spočívajícími v překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu a v tom, že jej odvolací soud připravil o dvojinstančnost řízení.
Soudy budou v dalším řízení vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.); v konečném rozhodnutí bude rozhodnuto také o nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 12. 2022
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu