ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.74.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 74/2022-187
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce J. Z. , nar. XY, bytem XY (dříve J. Z., nar. XY, zemřelý 27. 1. 2020), proti žalované D. N. , nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Mojmírem Ohnoutkou, advokátem se sídlem Jiřího z Poděbrad 1212, 686 01 Uherské Hradiště, o zaplacení 350 260 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 4 C 308/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 17. 10. 2019, č. j. 58 Co 202/2019-120, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (dále jen „odvolací soud“), rozsudkem ze dne 17. 10. 2019, č. j. 58 Co 202/2019-120, výrokem I. potvrdil rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 9. 1. 2019, č. j. 4 C 308/2017-66, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit předchůdci žalobce J. Z., nar. XY) částku 350 260 Kč, představující kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 315 800 Kč od 16. 12. 2014 do 5. 4. 2018, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku; výrokem II. změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně jen co do výše povinnosti žalované zaplatit žalobci náklady řízení a výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Vzhledem k tomu, že původní žalobce J. Z., nar. XY, zemřel dne 27. 1. 2020, Okresní soud v Uherském Hradišti usnesením ze dne 11. 11. 2020, č. j. 4 C 308/2017-143, rozhodl o právním nástupnictví ve smyslu §107 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že na místo J. Z., nar. XY, zemřelého 27. 1. 2020, bude v řízení pokračováno s dědicem zemřelého J. Z., nar. XY, bytem XY.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci vyčíslený kapitalizovaný úrok z prodlení z dlužné částky, neboť žalovaná neprokázala pravdivost svého tvrzení, neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že dluh ve výši 1 315 800 Kč ve lhůtě splatnosti určené rozhodnutím soudu svému bývalému manželovi zaplatila. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované v rozporu s ust. §101 odst. 3 o. s. ř. a připravil ji tak o možnost být u jednání poučena podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť žádost o odročení jednání podanou den před nařízeným jednáním nelze považovat za opožděnou. Toto pochybení soudu prvního stupně odvolací soud napravil v odvolacím řízení, kdy byla žalované poskytnuta možnost účastnit se jednání soudu a obdržet poučení ve smyslu §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalovaná se však této možnosti bezdůvodně vzdala tím, že se nedostavila k jednání nařízenému na 17. 10. 2019 a žádala o jeho odročení nikoliv z důležitého důvodu. Uvedený závěr přijal odvolací soud na základě zjištění učiněného z vlastního šetření, z něhož vyplynulo, že není pravdivé tvrzení žalované v žádosti o odročení, že by žalované jí tvrzená hypertonická krize neumožňovala se zúčastnit soudního jednání, a že i její ošetřující lékařka D. M. ji nedoporučila účast na soudních jednáních. Uvedená lékařka na dotaz soudu sdělila, že považuje stav hypertenze žalované za chronický a není pravdou, že by žalované sdělila, že by její zdravotní stav objektivně neumožňoval účastnit se nařízeného soudního jednání. Odvolací soud proto nepovažoval žádost žalované o odročení jednání za důvodnou, neshledal tedy důležitý důvod ve smyslu §101 odst. 3 o. s. ř., pro který by měl jednání odročit. Žádost žalované hodnotil jako účelovou, mající za cíl prodloužit řízení a oddálit pro žalovanou nepříznivé rozhodnutí ve věci. Svůj závěr podpořil rozhodnutími Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2839/2008 a usnesení ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1366/2015).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a odvolací soud se podle jejího názoru odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky posouzení důležitého důvodu pro odročení jednání, když extenzivně vyložil ustanovení §101 odst. 3 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2839/2008). Poukázala na to, že v uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud vyložil, že za důležitý důvod, pro který účastník (jeho zástupce) může požádat o odročení jednání se ve smyslu ustanovení §101 odst. 3 o. s. ř., se považuje jak okolnost (událost), která účastníku (jeho zástupci) objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabrání zúčastnit se jednání (například zdravotní indispozice, účast u jiného jednání nebo služební cesta), tak i okolnost účastníkem (jeho zástupcem) případně způsobená nebo jinak zaviněná, jestliže ji lze považovat - zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka (jeho zástupce) - za důležitou. Dovolatelka má za to, že právě chronická hypertenze žalované je důvodem objektivní povahy, kdy tuto nemoc lze za daných okolností podřadit pod definici důležitého důvodu omluvy ve smyslu §101 odst. 3 o. s. ř., a domnívá se, že soudu nepřísluší hodnotit její zdravotní stav. Navíc soud řádně neodůvodnil, z jakého důvodu nepovažuje nemoc žalované za důležitý důvod pro odročení jednání. Dovolací soud by měl podle jejího názoru tuto otázku řešenou odvolacím soudem vyřešit jinak. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, tedy účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), která je řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval přípustností podaného dovolání.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud se ve svém závěru neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, na níž dovolatelka poukazuje. Dovolatelka pominula, že v poukazovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2839/2008, dostupném na www.nsoud.cz , Nejvyšší soud vyjádřil právní názor, že důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu, a že i když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení §101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených. Odvolací soud právě v souladu s uvedeným právním názorem přihlédl k okolnostem posuzovaného případu, kdy ošetřující lékařka žalované D. M. na dotaz soudu sdělila, že zdravotní stav žalované (chronický stav hypertenze) není takový, že by jí objektivně neumožňoval účastnit se nařízeného soudního řízení, žalovaná se k nařízenému soudnímu řízení v dané věci nedostavila z důvodu nemoci již opakovaně, opakovaně žádá o odročení jednání z důvodu nemoci, a vše nasvědčuje tomu, že předmětná žádost žalované z 15. 10. 2019 o odročení jednání je účelová, mající za cíl prodloužit řízení a oddálit pro žalovanou nepříznivé rozhodnutí ve věci.
K námitce dovolatelky o extenzivním výkladu a použití ustanovení §101 odst. 3 o. s. ř. lze poukázat na právní názor Nejvyššího soudu vyjádřený v usnesení ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1333/2021, veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz , v němž Nejvyšší soud judikoval, že ustanovení §101 odst. 3 o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitou hypotézou (srov. formulaci z důležitého důvodu), neboť hypotéza právní normy zde není stanovena přímo právním předpisem, ale přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.
Dovolací soud neshledal, že by se odvolací soud v posuzované věci při řešení právní otázky posouzení důležitosti důvodu odročení jednání soudu ve smyslu §101 odst. 3 o. s. ř. odchýlil od výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu.
Uvedla-li žalovaná v dovolání, že právní otázka řešená odvolacím soudem by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, pak dovolatelkou použitá formulace k vymezení přípustnosti dovolání významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, dostupné na www.nsoud.cz , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 – dostupných na www.nsoud.cz nebo i již cit. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Těmto požadavkům na vymezení uvedeného předpokladu přípustnosti dovolání však dovolatelka nedostála, proto tato dovolací námitka není způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto uzavřel, že dovolání žalované není podle §237 o. s. ř. přípustné a podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. její dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 2. 2022
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu