ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.884.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 884/2022-607
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyň a) Horizont ISPL v. o. s. , se sídlem v Ostravě, Heřmanice, Koněvova 177/61, PSČ 713 00, identifikační číslo osoby 28599373, jako insolvenční správkyně úpadkyně BRANALDI, s. r. o., identifikační číslo osoby 25110659, a b) PPF banka a. s. , se sídlem v Praze 6, Evropská 2690/17, PSČ 160 41, identifikační číslo osoby 47116129, zastoupené Mgr. Ing. Josefem Davidem, advokátem se sídlem v Praze, Klimentská 1216/46, proti žalovaným 1) CENTR GROUP, a. s. , se sídlem v Praze 1, Staré Město, Na Příkopě 1096/19, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26865301, 2) CENTR GROUP – HOLDING s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Staré Město, Na Příkopě 1096/19, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 05118239, 3) J. P. , narozenému XY, bytem v XY, 4) R. P. , narozenému XY, bytem v XY, všem zastoupeným JUDr. Alešem Klechem, LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova 2738/16, o zaplacení částky 10 609 275 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 240/2019, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2021, č. j. 20 Co 191/2021-511, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovaným 1), 2), 3) a 4) na náhradu nákladů dovolacího řízení každému částku 23 694 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta.
III. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalovaným 1), 2), 3) a 4) na náhradu nákladů dovolacího řízení každému částku 23 694 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 12. 1. 2021, č. j. 27 C 240/2019-285, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně a) a b) domáhaly po žalovaných 1), 2), 3) a 4), aby zaplatily žalobkyni a) částku 10 609 275 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, s tím, že splněním povinnosti jedné z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných. Žalobkyním a) a b) uložil společně a nerozdílně nahradit žalovaným na nákladech řízení částku 2 948 243 Kč k rukám jejich advokáta.
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé napadly obě žalobkyně obsahově totožnými dovoláními.
Dovolání, která mohou být přípustná jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud přípustnými neshledal.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na třech právních závěrech. Odvolací soud v prvé řadě dovodil, že v řízení nebylo zjištěno konkrétní porušení smluvních povinností první žalované v příčinné souvislosti se vzniklou škodou, resp. že zjištěný skutkový stav nedává podklad pro závěr, že první žalovaná způsobila žalobkyni a) škodu v důsledku vadného plnění smlouvy. Vedle toho (a z logiky věci podpůrně) usoudil, že zjištění o existenci skrytého průchodu do střežené haly umožňuje aplikaci čl. 3 písm. b) Všeobecných obchodních podmínek první žalované, podle nichž neposkytnutí úplných informací vztahujících se k realizaci předmětu smlouvy je okolností vylučující odpovědnost této žalované za případné nedostatky při poskytování bezpečnostních služeb, a současně že existence skrytého průchodu do střežené haly je nepředvídatelnou a nepřekonatelnou překážkou vzniklou nezávisle na vůli této žalované, která jí bránila v efektivním plnění smluvních povinností ve smyslu §2913 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), což vede k její liberaci.
Každý z těchto závěrů by obstál sám o sobě jako postačující důvod zamítnutí žaloby na náhradu škody podle §2913 o. z.
Závěrem, že nebylo zjištěno porušení právní povinnosti, resp. že k porušení povinnosti nedošlo, se měl odvolací soud odchýlit od konkrétně označené ustálené judikatury dovolacího soudu.
K závěru, že u první žalované jsou (i kdyby porušila smluvní povinnost v příčinné souvislosti se vznikem škody) dány liberační důvody podle §2913 odst. 2 o. z., dovolatelky vymezují přípustnost dovolání předložením otázky, kterou předkládají jako dosud judikatorně neřešenou, totiž „zda může odpovědnost za vzniklou škodu ve smyslu §2913 odst. 2 o. z. zaniknout v důsledku existence skutečnosti, o které škůdce subjektivně nevěděl, avšak pokud by splnil své povinnosti ze smlouvy, respektive povinnost prevenční, o existenci této skutečnosti by se dozvěděl“.
K závěru, že zjištění o existenci skrytého průchodu do střežené haly umožňuje aplikaci čl. 3 písm. b) Všeobecných obchodních podmínek první žalované, dovolatelky předpoklad přípustnosti dovolání nevymezily.
Otázku, kterou mají dovolatelky za dosud nevyřešenou v rozhodování dovolacího soudu, odvolací soud neřešil ani neměl důvod řešit a jeho rozhodnutí na jejím řešení nezávisí. Otázka vychází z premisy, že kdyby škůdce splnil své povinnosti, o existenci skutečnosti, jejíž existence ho má liberovat, by se dozvěděl. Takový závěr však odvolací soud neučinil. Z argumentu, že o existenci šachty nevěděl ani majitel objektu a žalobkyně a), a z toho, že existenci šachty posoudil jako překážku nepředvídatelnou, je naopak zřejmé, že vycházel z názoru právě opačného.
Skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí (pro napadené rozhodnutí bylo určující) je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, jež je – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná – dostupné na jeho webových stránkách).
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle něhož spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby či naopak k vyhovění žalobě pro nedůvodnost obrany žalovaného, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. Zpochybnění jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením totiž nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí také spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, nebo ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5469/2016).
O takovou situaci jde též v této věci; jestliže se dovolatelkám nezdařilo relevantním způsobem zpochybnit (otevřít dovolacímu přezkumu) závěr, podle něhož je u první žalované dán liberační důvod, pak není dovolání přípustné ani pro řešení otázky, zda došlo k porušení smluvní povinnosti v příčinné souvislosti s předmětnou škodou, neboť případná nesprávnost právního posouzení odvolacího soudu při řešení této otázky by nemohla opodstatnit zrušení napadeného rozhodnutí či jeho změnu (na výsledku dovolacího řízení by to ničeho nezměnilo).
Ve zde souzené věci k tomu přistupuje navíc fakt, že k závěru odvolacího soudu, podle něhož odpovědnost první žalované za škodu je vyloučena smluvním ujednáním, dovolatelky vůbec nevymezily předpoklad přípustnosti dovolání. Dovolání by tak nebylo z důvodů shora uvedených přípustné ani v případě, že by otázka předložená k existenci zákonem stanoveného liberačního důvodu splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyň podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
K výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017, a judikaturu v něm citovanou.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu