ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.1208.2022.1
sp. zn. 24 Cdo 1208/2022-345
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci zemřelé M. Q., narozené XY, posledně bytem XY, zastoupené opatrovnicí M. Č., advokátkou se sídlem XY, za účasti navrhovatelky S. R. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 490/31, o prohlášení za mrtvého, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 20 Nc 4050/2017, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. dubna 2021 č.j. 13 Co 215/2020-273, takto:
I. Dovolání navrhovatelky se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8.4.2021 č.j. 13 Co 215/2020-273 podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhovatelka však v dovolání nevymezuje žádné právní otázky, ale toliko vyslovuje nesouhlas se skutkovými zjištěními odvolacího soudu [že „paní Q. žila na území Československa minimálně do 31.7.1946, kdy byla odsunuta transportem do ruského pásma Německa“, že „měla československé státní občanství, ale hlásila se k německé národnosti“ (viz policejní přihláška ze dne 5.10.1946 na č.l. XY), a že vzhledem k tomu na základě Ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. ze dne 2.8.1945, o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské (který nabyl účinnosti dne 10.8.1945), „pozbyla československé státní občanství“ (a proto „je nutné na ni pohlížet jako na cizinku“) „a v souvislosti s tím i svůj nemovitý majetek nacházející se na území České republiky (došlo k jeho konfiskaci)“], na nichž odvolací soud založil svůj závěr o tom, že podle ustanovení §39 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, „zde není žádný důvod prohlásit paní Q. za mrtvou“.
Vyjadřuje-li dovolatelka pochybnosti, zda se na území České republiky (ne)nachází nějaký movitý majetek M. Q., potom přehlíží, že nové skutečnosti nebo důkazy nejsou v dovolacím řízení podle ustanovení §241a odst. 6 o.s.ř. přípustné.
Poukaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.3.2010 sp. zn. 30 Cdo 4326/2008 je nepřípadný, neboť uvedené rozhodnutí obsahuje toliko obecný výklad k podmínkám, za nichž může soud prohlásit za mrtvou osobu, která je nezvěstná; nijak se však nevyjadřuje k situaci, kdy takovou nezvěstnou osobou je – tak jako v daném případě – cizinec (cizinka).
Vzhledem k tomu, že námitky navrhovatelky nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu uvedeného ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř., který jako jediný je způsobilý založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř., nelze pro tento nedostatek v dovolacím řízení pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2022
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu