ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.1901.2022.1
sp. zn. 24 Cdo 1901/2022-843
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Davidem Vláčilem ve věci péče o nyní zletilé Š. H. , narozeného XY, bytem XY, Š. H. , narozeného XY, bytem XY, a B. H. , narozenou XY, bytem XY, děti rodičů – matky L. P. , narozené XY, bytem XY, a otce J. H. , narozeného XY, bytem XY, o výživné, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 0 P 540/2007, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2022, č. j. 14 Co 333/2021-836, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 6. 2021, č. j. 0 P 540/2007-809, rozhodl o výživném a o nákladech řízení účastníků a Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně k odvolání otce změnil tak, že dříve otci stanovené výživné ve vztahu k již zletilé B. H. s účinností od 1. 9. 2020 zrušil, se stejnou účinností rozhodl o zvýšení dříve stanoveného výživného pro tehdy nezletilé Š. H. a Š. H. z částky 1 250 Kč měsíčně na částku 2 500 Kč měsíčně pro každého oprávněného, rozhodl též o dlužném výživném a o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Rozsudek odvolacího soudu otec (nezastoupen advokátem) napadl v celém jeho rozsahu dovoláním, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Posuzované dovolání neobsahuje obligatorní obsahové náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 ve spojení s §42 odst. 4 o. s. ř., neboť otec podané dovolání vlastnoručně nepodepsal. V řízení o dovolání, coby mimořádném opravném prostředku, se vady podání z iniciativy soudu neodstraňují (srov. §243b část věty za středním o. s. ř.), a protože otec nedoplnil podané dovolání svým vlastnoručním podpisem v zákonem stanovené a neprodloužitelné dvouměsíční lhůtě počítané od okamžiku doručení rozsudku odvolacího soudu (§240 odst. 1 o. s. ř.), nemohl po jejím marném uplynutí Nejvyšší soud postupovat jinak, než pro vady podané dovolání otce odmítnout (§243 odst. 1 o. s. ř.), a to aniž by byl oprávněn se zabývat věcnou správností rozsudku odvolacího soudu.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že otec nedbal jinak správného poučení obsaženého v závěru písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, že dovolání proti němu přípustné není, kteréžto poučení odpovídá znění §30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“).
Dovolání totiž směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci péče o nezletilé, tedy proti rozhodnutí ve věci upravené v části páté z. ř. s., a nejedná se přitom o žádnou ze zákonem vymezených výjimek uvedených v ustanovení §30 z. ř. s. Proti rozsudku odvolacího soudu v tomto případě není dovolání objektivně přípustné. Nejvyšší soud by tak nemohl rozsudek odvolacího soudu přezkoumat, ani kdyby otcem podané dovolání nemělo vady a otec byl povinně zastoupen advokátem, který by dovolání sepsal.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje [§243f odst. 3) věta druhá o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 6. 2022
JUDr. David Vláčil
předseda senátu