Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.07.2022, sp. zn. 24 Cdo 2003/2022 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.2003.2022.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.2003.2022.1
sp. zn. 24 Cdo 2003/2022-123 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně M. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Viktorem Švantnerem, advokátem se sídlem v Plzni, Mikulášská třída 455/9, proti žalovanému V. K. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Anetou Brůhovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Zbrojnická 229/1, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 4 C 2/2021, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 2022, č. j. 11 Co 294/2021-95, takto: Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.): Usnesením Krajského soudu v Plzni jako soudu odvolacího ze dne 9. 3. 2022, č. j. 11 Co 294/2021-95, byl k odvolání žalobkyně zrušen rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 21. 9. 2021, č. j. 4 C 2/2021-77, a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád., ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jeno. s. ř.“, odmítl. Podle §238 odst. 1 písm. k) ve znění účinném od 30. 9. 2017 dosud platí, že dovolání podle §237 není přípustné proti rozhodnutím, kterými odvolací soud (jako i v této věci) zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odtud plyne, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž zákon dovolání nepřipouští (srov. též §236 o. s. ř.) a je proto odvoláním objektivně nepřípustným. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž by mu bylo umožněno se zabývat věcnou správností napadeného usnesení. Přípustnost dovolání nemůže v poměrech právě projednávané věci založit, vzdor jednoznačnému znění zákona, ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř). Na soudu prvního stupně rovněž bude, aby zvážil, zda žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním proti rozhodnutí toliko procesní povahy vyměří soudní poplatek ve správné výši (srov. pol. 23 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. 7. 2022 JUDr. David Vláčil předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/18/2022
Spisová značka:24 Cdo 2003/2022
ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.2003.2022.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§243c odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.
§238 odst. 1 písm. k) předpisu č. 99/1963 Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:10/02/2022
Staženo pro jurilogie.cz:2022-10-14