ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.2496.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 2496/2021-706
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci řízení o likvidaci pozůstalosti po zůstaviteli J. Š. , narozeném dne XY, zemřelém dne 10. 1. 2014, posledně bytem XY, za účasti účastníků 1) L. S. , likvidační správce, IČO XY, se sídlem XY, 2) Česká republika – Okresní soud v Novém Jičíně , IČO 00025232, se sídlem Tyršova 1010/3, 741 01 Nový Jičín, 3) Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8 – Karlín, zastoupená advokátem JUDr. Michalem Bendou, se sídlem Apolinářská 445/6, 128 00 Praha 2 – Nové Město, 4) Raiffeisenbank a. s. , IČO 49240901, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4 – Nusle, zastoupená advokátem JUDr. Jaroslavem Hrouzkem, CSc., se sídlem Holandská 49/4, 101 00 Praha 10 – Vršovice, 5) Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky , IČO 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3, 6) Česká republika – Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, IČO 72080043, Územní pracoviště Kopřivnice, se sídlem kpt. Jaroše 395/1, 742 21 Kopřivnice, 7) Česká republika – Česká správa sociálního zabezpečení , IČO 00006963, Okresní správa sociálního zabezpečení Nový Jičín, se sídlem Svatopluka Čecha 1697/15, 741 01 Nový Jičín, 8) Pitambera s. r. o., IČO 05569419, se sídlem Na Florenci 1332/23, 110 00 Praha 1 – Nové Město, zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Novákem, se sídlem Sokolská 1788/60, 120 00 Praha 2, 9) innogy Energie, s. r. o., IČO 49903209, se sídlem Limuzská 3135/12, 108 00 Praha 10 – Strašnice, zastoupená advokátem Mgr. Přemyslem Dubem, se sídlem Limuzská 3135/12, 108 00 Praha, 10) A.P.C. Four s.r.o., IČO 09022902, se sídlem V celnici 1031/4, Nové Město, 110 00 Praha 1, zastoupená advokátem Mgr. Markem Lošanem, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 – Nové Město, 11) O. M., Exekutorský úřad XY , se sídlem XY, 12) A. H., Exekutorský úřad XY , se sídlem XY, 13) L. Ch. , narozená dne XY, bytem XY, 14) ČSOB Leasing, a. s., IČO 63998980, sídlem Výmolova 353/3, Radlice, 150 00 Praha 5, zastoupená advokátkou JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., se sídlem Pobočná 1395/1, 141 00 Praha 4 – Michle, 15) BONA ELECTA s. r. o., IČO 27792609, sídlem Poštovní 1794/17, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, o rozvrhu výtěžku zpeněžení, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 15 D 164/2014, o dovolání 4) Raiffeisenbank a. s. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. října 2020, č. j. 10 Co 202/2020-659, takto:
I. Dovolání účastníka 4) Raiffeisenbank a. s. se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Novém Jičíně prostřednictvím soudního komisaře Mgr. Tomáše Recmana, notáře se sídlem v Příboru, Lidická č. 50, usnesením ze dne 3. 9. 2019, č. j. 15 D 164/2014-563, rozhodl, že část čistého výtěžku zpeněžení ve výši 171 904,83 Kč bude odevzdána procesní předchůdkyni účastnice 10) A.P.C. Four s.r.o., jejíž pohledávka stejné výše byla zpeněženým majetkem zajištěna, a zbytek čistého výtěžku zpeněžení ve výši 269 762,17 Kč bude použita k uspokojení pohledávek podle rozvrhového usnesení. Své rozhodnutí založil na tom, že při přezkoumání pohledávek procesní předchůdkyně 10) A.P.C. Four s.r.o. v přihlášce pohledávky uvedla skutečnosti, na nichž se zajištění její pohledávky zakládá a kdy vzniklo, přičemž zároveň požádala o uspokojení ze zajištění. Tato přihláška jako jediná splňuje podmínky ustanovení §242 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), podle nějž musí věřitel nejpozději v poslední den lhůty stanovené pro podání přihlášky uvést veškeré předepsané náležitosti, jinak se k zajištění nepřihlíží.
K odvolání účastníka 4) Raiffeisenbank a. s., Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 10. 2020, č. j. 10 Co 202/2020-659, potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně. Vyšel ze zjištění, že se v přihlášce odvolatel označil jako „zástavní věřitel“, ale neuvedl v ní ničeho k tomu, že by přihlašovaná pohledávka byla zajištěna majetkem patřícím do likvidační podstaty, nejsou uvedeny skutečnosti, na nichž se zajištění zakládá pro posouzení okamžiku vzniku zajištění, ani v ní není výslovně uvedeno, že je žádáno o uspokojení ze zajištění. Odvolatel k tomuto namítal, že měl být soudem vyzván ve smyslu §241 z. ř. s. k doplnění přihlášky, jestliže se v přihlášce označil jako tzv. zajištěný věřitel. Odvolací soud vyložil, že podle ustanovení §242 z. ř. s. musí věřitel nejpozději v poslední den lhůty stanovené pro podání přihlášky soudu uvést skutečnosti, na nichž se zajištění zakládá a kdy vzniklo, a požádat o uspokojení ze zajištění, jinak se k zajištění pohledávky nepřihlíží, a uzavřel, že §241 odst. 3 z. ř. s. (stanovící povinnost soudu vyzvat věřitele k doplnění nebo opravě přihlášky pro případ, že přihláška neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo je přihláška neurčitá nebo nesrozumitelná) se v případě zajištěné pohledávky nepoužije. Nesplňuje-li přihláška náležitosti §242 z. ř. s., k zajištění pohledávky se nepřihlíží a taková přihláška je považována za přihlášku pohledávky nezajištěné.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal účastník 4) Raiffeisenbank a. s. dovolání. Přípustnost dovolání vymezuje otázkou, kterou považuje za dosud neřešenou v rozhodovací praxi dovolacího soudu, zda je dána poučovací povinnost soudu podle §241 odst. 3. z. ř. s. i u věřitelů uvedených v §242 z. ř. s., eventuálně i u věřitelů podle §243 z. ř. s. Má za to, že §241 odst. 3 je obecným ustanovením vztahujícím se ke všem věřitelům zůstavitele. Odlišný výklad vede k nerovnosti mezi věřiteli a k porušení zásady rovnosti účastníků řízení. Argumentuje též rozdílným postavením věřitelů podle §243 odst. 1 z. ř. s., u nichž zákon poučení výslovně připouští, když toto ustanovení odkazuje na obdobné použití ustanovení §241 z. ř. s. Dále uvádí, že podle výkladu odvolacího soudu by existovaly tři skupiny věřitelů, kdy věřitelé nezajištěných pohledávek by byli poučováni, věřitelé zajištěných pohledávek za zůstavitelem zajištěných majetkem náležejícím do likvidační podstaty by nebyli poučováni, a věřitelé pohledávek za třetí osobou, které jsou zajištěny majetkem náležejícím do likvidační podstaty, kteří by byli poučováni. To by podle názoru dovolatele porušovalo zásadu rovnosti účastníků a nebylo to úmyslem zákonodárce. Z přihlášky a okolností vyplývalo, že je pohledávka zajištěna a zástavní věřitel se svého zástavního práva nevzdává, proto trvá na tom, že měl být poučen o neúplnosti, eventuálně neurčitosti své přihlášky. Dále tvrdí, že v rozporu s §196 odst. 2 písm. a) z. ř. s. byla usnesením o nařízení likvidace pozůstalosti určena kratší lhůta pro podání přihlášek než 3 měsíce od právní moci tohoto usnesení.
Nejvyšší soud České republiky soud jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), se po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V projednávané věci záviselo rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení právní otázky, zda poučovací povinnost soudu podle ustanovení §241 odst. 3 z. ř. s. obsahuje i povinnost poučovat věřitele o možnosti žádat uspokojení pohledávky ze zajištění ve smyslu ustanovení §242 z. ř. s., nasvědčuje-li obsah přihlášky pohledávky, že je přihlašovaná pohledávka zajištěná zástavním právem. Protože tato právní otázka doposud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, shledal dovolací soud dovolání přípustným ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §240 odst. 1 z. ř. s., věřitel, jehož pohledávka odpovídá dluhu patřícímu do pasiv likvidační podstaty, může podat přihlášku ode dne, kdy bylo usnesení o nařízení likvidace vyvěšeno na úřední desce soudu, až do uplynutí lhůty, která byla stanovena v usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti. Lhůta je zachována, dojde-li přihláška příslušnému soudu nejpozději v poslední den lhůty; zmeškání lhůty nelze prominout.
Podle ustanovení §241 z. ř. s., přihláška musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání stanovených občanským soudním řádem vylíčení skutečností, na nichž se pohledávka věřitele zakládá, a vyčíslení jistiny pohledávky a jejího příslušenství v korunách českých. Vyčíslení v korunách českých je třeba provést i tehdy, jde-li o pohledávku nepeněžitou, o pohledávku neurčité výše nebo o pohledávku v cizí měně (odst. 1). Jde-li o vykonatelnou pohledávku, musí být v přihlášce dále vylíčeny skutečnosti, na nichž se vykonatelnost zakládá (odst. 2). Neobsahuje-li přihláška všechny stanovené náležitosti nebo je-li přihláška neurčitá nebo nesrozumitelná, soud usnesením vyzve věřitele, aby přihlášku doplnil nebo opravil ve lhůtě, kterou určí a která nesmí být kratší než 15 dnů od doručení usnesení; současně věřitele poučí, jak je třeba doplnění nebo opravu přihlášky provést (odst. 3). Přihlášku, která nebyla včas nebo řádně opravena, soud usnesením odmítne, není-li možné pro její nedostatky přezkoumat přihlášenou pohledávku; o tomto následku musí být věřitel poučen (odst. 4).
Podle ustanovení §242 z. ř. s., je-li přihlašovaná pohledávka zajištěna majetkem patřícím do likvidační podstaty, musí věřitel nejpozději v poslední den lhůty stanovené pro podání přihlášky soudu uvést skutečnosti, na nichž se zajištění zakládá a kdy vzniklo, požádat o uspokojení ze zajištění, jinak se k zajištění pohledávky nepřihlíží.
Podle ustanovení §243 z. ř. s., má-li věřitel pohledávku proti třetí osobě, která je zajištěna majetkem patřícím do likvidační podstaty, věřitel přihlásí právo na uspokojení této pohledávky ze zajištění (odst. 1). Ustanovení §241 a 242 se použijí obdobně (odst. 2).
Podle ustanovení §247 z. ř. s., věřitel je povinen připojit k přihlášce listiny, kterých se přihláška dovolává, jakož i listiny, které dokládají vykonatelnost pohledávky, byla-li věřitelem v přihlášce tvrzena (odst. 1). Uplatnil-li věřitel včas právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, je povinen současně soudu předložit listiny, které tvrzené právo prokazují (odst. 2). Věřitel, jehož podání se považuje za přihlášku (§245) a který soudu dosud nepředložil listiny uvedené v odstavci 1 nebo 2, je povinen tak učinit do 15 dnů ode dne, kdy usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti nabylo právní moci (odst. 3). Nesplnil-li věřitel povinnosti podle odstavců 1 až 3, soud mu uloží, aby listiny předložil dodatečně ve lhůtě, kterou určí a která nesmí být kratší než 10 dnů. V případě, že listiny ani poté nebudou soudu předloženy, nepřihlíží se nadále k vylíčení těch skutečností, k jejichž prokázání měly nepředložené listiny sloužit (odst. 4).
V projednávané věci dovolatel ve stanovené lhůtě v přihlášce neuvedl skutečnosti, na nichž se zajištění zakládá a kdy vzniklo, ani nepožádal o uspokojení ze zajištění. V přihlášce své pohledávky se pouze označil jako „zástavní věřitel“.
Z ustanovení §242 z. ř. s. vyplývá, že ohledně přihlašované pohledávky zajištěné majetkem patřícím do likvidační podstaty musí věřitel nejpozději v poslední den lhůty stanovené pro podání přihlášky soudu uvést skutečnosti, na nichž se zajištění zakládá a kdy vzniklo, a požádat o uspokojení ze zajištění, jinak k zajištění pohledávky nebude přihlíženo. Uvedené ustanovení stanovuje nejzazší okamžik, do kdy lze uplatnit právo na uspokojení ze zajištění a uvést skutečnosti rozhodné pro přezkoumání zajištění. Jestliže věřitel do posledního dne lhůty stanovené pro podání přihlášky nepožádá o uspokojení ze zajištění, je z uvedeného patrno, že po uplynutí této lhůty již nemůže připadat v úvahu poučování věřitele, že by mohl uplatnit právo na uspokojení ze zajištění, když lhůta pro uplatnění takového práva již marně uplynula. Zároveň nelze z ustanovení §241 odst. 3 z. ř. s. ani vyvodit, že by měl soud povinnost poučovat věřitele před uplynutím lhůty k uplatnění práva na uspokojení ze zajištění, že věřitel může uplatnit svoji pohledávku jako zajištěnou a nikoli jen jako nezajištěnou, když je věcí věřitele, zda se rozhodne uplatnit právo na uspokojení ze zajištění, či nikoli (pro insolvenční poměry obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2021 sen. zn. 29 NSCR 125/2020).
Ustanovení §241 odst. 3 z. ř. s. stanoví, že soud vyzve věřitele k doplnění nebo opravě přihlášky pohledávky, pokud přihláška neobsahuje všechny stanovené náležitosti, je neurčitá nebo nesrozumitelná. Jelikož je ponecháno na vůli věřitele, zda bude požadovat uspokojení ze zajištění či nikoli, potom v případě, že věřitel v přihlášce vůbec neuplatní právo na uspokojení ze zajištění, nejde o případ, kdy přihláška neobsahuje stanovené náležitosti, neboť i když se jedná o zajištěnou pohledávku, přihláška takové údaje vůbec obsahovat nemusí, jestliže se věřitel rozhodne nepožadovat uspokojení pohledávky ze zajištění. Absence takovýchto údajů proto není na vadu přezkoumatelnosti přihlášené pohledávky. Pokud věřitel zajištění své pohledávky vůbec neuplatní, nebude jej soud k doplnění této skutečnosti vyzývat, a to ani v případě, že by okolnosti či údaje uvedené v přihlášce jinak nasvědčovaly tomu, že pohledávka je zajištěná (dovolatel se v projednávané věci v přihlášce označil za „zástavního věřitele“), nejedná se totiž o neurčitost či nesrozumitelnost přihlášky ani o případ, kdy přihláška neobsahuje stanovenou náležitost, která by byla obligatorní.
Je však zapotřebí upřesnit názor odvolacího soudu o neaplikovatelnosti ustanovení §241 odst. 3 z. ř. s. na uplatnění zajištění pohledávky podle ustanovení §242 z. ř. s. Uplatní-li věřitel zajištění, avšak vadně, bude soud postupovat podle ustanovení §241 odst. 3 z. ř. s. a věřitele vyzve k doplnění nebo opravě přihlášky, to však zejména v případech, kdy jsou zákonem vyžadované údaje o zajištění věřitelem uvedeny neurčitě nebo nesrozumitelně; od této situace je však nutné odlišit případy, kdy přihláška pohledávky obsahuje pouze zmínku či náznaky toho, že je přihlášená pohledávka zajištěná, a v přihlášce není zajištění uplatněno vůbec - v takovém případě soud nebude věřitele vyzývat k doplnění stanovených náležitostí pro uplatnění zajištění pohledávky. Obdobně je přitom k odstraňování vad přihlášky ohledně zajištění přistupováno i v insolvenčním řízení. „Pokud věřitel zajištění uplatní, nicméně vadně, je třeba postupovat podle §188 odst. 2 (pozn.: insolvenčního zákona) , tedy vyzvat věřitele k odstranění vad přihlášky. Jestliže však věřitel zajištění neuplatní vůbec, není dán důvod, aby byl vyzván k odstranění vad přihlášky pohledávky, přičemž jeho pohledávka se posuzuje jako nezajištěná“ (RICHTER, O. Věřitelé a uplatňování pohledávek v insolvenčním řízení . Praha: C. H. Beck, 2014, komentář k §174, s. 105). K uplatňování zajištění a odstraňování vad přihlášky v insolvenčním řízení srov. zejména §166, 174 odst. 3 a 188 odst. 2 insolvenčního zákona. Podpůrně lze též uvést, že z ustanovení §241 odst. 4 z. ř. s., v němž jsou upraveny následky nevyhovění výzvy k opravě přihlášky, ani implicitně nevyplývá povinnost vyzývat k doplňování údajů pro uplatnění zajištění, když se citované ustanovení nezabývá následky neuplatnění či vadného uplatnění zajištění, neboť citované ustanovení předvídá, že ve výzvě bude věřitel poučen, že nevyhoví-li výzvě, bude přihláška odmítnuta, nebude-li možné ji pro její nedostatky možné přezkoumat, avšak nepředvídá poučování o následcích nevyhovění výzvy k opravě či doplnění uplatnění zajištění.
V projednávané věci se přitom jedná bezpochyby právě o případ, kdy přihláška obsahuje pouze náznaky toho, že je přihlašovaná pohledávka zajištěná, avšak zajištění v ní není uplatněno vůbec. V přihlášce nejsou uvedeny skutečnosti, na nichž se zajištění zakládá a kdy vzniklo, ani v ní není požádáno o uspokojení ze zajištění. Soudy proto správně nevyzývaly dovolatele k doplnění přihlášky.
Namítá-li dovolatel nerovné postavení zajištěných věřitelů podle ustanovení §242 z. ř. s. a nezajištěných věřitelů podle ustanovení §241 z. ř. s., je tato námitka neopodstatněná. Dovolatel totiž přehlíží, že poučovací povinnost ve smyslu ustanovení §241 z. ř. s., pokud se týká obecných náležitostí a vylíčení skutečností, na nichž se pohledávka věřitele zakládá, a vyčíslení jistiny pohledávky a jejího příslušenství, se vztahuje ve stejném rozsahu na všechny věřitele, jak na tzv. nezajištěné věřitele, tak i na tzv. zajištěné věřitele. Poučovací povinnost ohledně údajů potřebných pro uplatnění zajištění se, byť v omezeném rozsahu jak vyloženo shora, přitom uplatní i na zajištěné věřitele. V uvedeném proto nelze spatřovat porušení zásady rovnosti účastníků řízení. Nedůvodná je v tomto ohledu též argumentace o nerovnosti s věřiteli podle ustanovení §243 z. ř. s., kteří mají pohledávku proti třetí osobě, která je zajištěna majetkem patřícím do likvidační podstaty. Ustanovení §243 z. ř. s. totiž odkazuje na obdobné použití nejen ustanovení §241 z. ř. s., ale také na obdobné použití ustanovení §242 z. ř. s.. Postavení věřitele podle ustanovení §243 z. ř. s. proto není zásadně odlišné od věřitele podle ustanovení §242 z. ř. s., neboť jak již bylo uvedeno, i na věřitele podle ustanovení §242 z. ř. s. se omezeně uplatní poučovací povinnost podle ustanovení §241 odst. 3 z. ř. s.
Ohledně vyzývání věřitele ve spojitosti s právem na uspokojení pohledávky ze zajištění zákon specificky stanovuje pouze v ustanovení §247 odst. 2 a 4 z. ř. s., že soud uloží věřiteli předložit listiny, které tvrzené právo na uspokojení ze zajištění prokazují, pokud tak věřitel neučiní sám v zákonné lhůtě (viz §247 odst. 3 z. ř. s.).
Rozdíl v tom, o čem má soud poučovací povinnost, má svůj odraz i v odlišných právních následcích, nastanuvších pokud není řádně přihlášena pohledávka, a pokud není uplatněno právo na uspokojení na zajištění. Zatímco podle ustanovení §241 odst. 4 z. ř. s. přihlášku, která nebyla včas nebo řádně opravena, soud usnesením odmítne (není-li možné pro její nedostatky přezkoumat přihlášenou pohledávku), není-li oproti tomu uplatněno právo na uspokojení ze zajištění ve smyslu ustanovení §242 z. ř. s., k zajištění pohledávky se nepřihlíží, což má toliko za následek, že se bude jednat o pohledávku nezajištěnou.
Principiálně obdobnou úpravu v tomto ohledu obsahuje přitom i insolvenční zákon, který v ustanovení §174 odst. 3 jednoznačně předpokládá, že důsledkem neuplatnění zajištění v přihlášce pohledávky je ztráta pořadí, tedy že se daná pohledávka považuje za nezajištěnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sen. zn. 29 NSCR 63/2018).
Dovolatel také namítnul, že v rozporu s ustanovením §196 odst. 2 písm. a) z. ř. s. byla usnesením o nařízení likvidace pozůstalosti určena kratší lhůta pro podání přihlášek než 3 měsíce od právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti, když právní moc usnesení nastala 7. 3. 2015 a lhůta pro podání přihlášek byla stanovena do 15. 5. 2015. Usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti bylo dovolateli doručeno dne 4. 2. 2015, lhůta pro podání přihlášek byla stanovena do 15. 5. 2015. Usnesení bylo vyvěšeno na úřední desce soudu 9. 2. 2015. Podle ustanovení §50l o. s. ř. platí, že desátým dnem po dni vyvěšení byla písemnost doručena účastníkům uvedeným v tomto ustanovení (účastníkům, kteří nejsou soudu známi, jejichž pobyt není znám, atd., viz §50l o. s. ř). Odvolací 15 denní lhůta pro tyto potenciální účastníky běžela od 20. 2. 2015 a skončila 6. 3. 2015. Právní moc usnesení proto nastala 7. 3. 2015. Lhůta pro podání přihlášek byla stanovena do 15. 5. 2015, ačkoli lhůta pro podání přihlášek nemá být kratší než 3 měsíce od právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti. Vzhledem k tomu, že dovolateli byla výzva doručena již 4. 2. 2015 a právo na uspokojení ze zajištění neuplatnil ani v době, která by spadala ještě do 3 měsíců od právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti, když sám dovolatel v dovolání uvádí, že své uspokojení ze zajištění začal urgovat až zhruba po 3 letech (14. 8. 2018) od nařízení likvidace pozůstalosti, nelze v uvedeném spatřovat vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů věcně správné. Protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o. s. ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v §229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání účastníka 4) Raiffeisenbank a. s., podle ustanovení §243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
Protože dovolatel neměl v dovolacím řízení úspěch a ostatním účastníkům žádné náklady nevznikly, nemá nikdo z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2022
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu