ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.2514.2022.1
sp. zn. 24 Cdo 2514/2022-674
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci opatrovanky A. K. , narozené dne XY, bytem v XY, omezené ve svéprávnosti, zastoupené J. H., advokátkou se sídlem v XY, jako procesní opatrovnicí, za účasti města Týnec nad Sázavou, se sídlem městského úřadu v Týnci nad Sázavou, K Náklí č. 404, jako hmotněprávního opatrovníka, a I. P., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Ivanou Dvorskou, advokátkou se sídlem ve Voticích, ul. 2. odboje č. 968, o změnu opatrovníka, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 0 P 200/2011, 14 P a Nc 369/2021, o dovolání I. P. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. března 2022 č.j. 24 Co 38/2022-625, takto:
I. Dovolání I. P. se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání I. P. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17.3.2022 č.j. 24 Co 38/2022-625 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v dovolatelkou předestřené právní otázce (tj. v otázce, za jakých podmínek není možné, aby soud jmenoval opatrovníkem osobu, kterou navrhl sám opatrovanec) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Ustanovení §471 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), stanovuje pro soud závazná pravidla pro výběr opatrovníka, v jejichž rámci upřednostňuje vůli opatrovance tím, že v první řadě uvádí jako možného opatrovníka osobu, kterou navrhne opatrovanec. Navrženou osobou opatrovníka je soud vázán potud, že tuto osobu nejmenuje opatrovníkem pouze tehdy, není-li to možné. O případ, kdy není možné, aby soud jmenoval opatrovníkem osobu navrženou opatrovancem, se bude především jednat v situaci, kdy opatrovanec není reálně schopen volby opatrovníka, či v situacích, kdy by sama osoba opatrovníka nebyla natolik svéprávná, aby byla schopna úlohu opatrovníka vykonávat, případně by se jednalo o osobou neznámou, či osobu, která s výkonem funkce nesouhlasí. Obecně totiž platí, že opatrovník musí být sám plně způsobilý k právním jednáním, jeho zájmy nesmí být v rozporu se zájmy opatrovance a (s výjimkou veřejného opatrovníka – srov. §471 odst. 3 o. z.) musí se svou funkcí souhlasit.
Dovolatelce lze přisvědčit potud, že ona sama, jako osoba navržená opatrovankou do funkce opatrovnice, tyto základní předpoklady pro výkon funkce opatrovníka (svéprávnost, soulad zájmů, souhlas s opatrovnictvím) splňuje a zároveň ani nelze pochybovat o jejím dlouhodobém a vážném zájmu o opatrovanku (její matku).
Dovolatelka však přehlíží, že při výběru opatrovníka musí soud zvážit i další hlediska tak, aby jmenovaný opatrovník skýtal záruky, že se své funkce zhostí v souladu s účelem opatrovnictví (§457 o. z.) a že zajistí všestrannou a efektivní ochranu zájmů opatrovance a naplňování jeho práv (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2011 sp. zn. 21 Cdo 3871/2010, jehož závěry o způsobilosti osoby k opatrovnictví jsou plně aplikovatelné i v poměrech právní úpravy obsažené v o. z.). Vzhledem k obsahu povinností opatrovníka (plynoucích zejména z ustanovení §466 odst. 1 o. z.) je přitom zjevné, že do rámce „všestranné a efektivní ochrany zájmů opatrovance a naplňování jeho práv“ jednoznačně patří i zajištění řádné péče o zdravotní stav opatrovance v souladu s lékařskými doporučeními a také zajištění správy majetku opatrovance s péčí řádného hospodáře. Proto dalšími hledisky, k nimž musí soud při výběru opatrovníka přihlížet, mohou být podle okolností konkrétního případu nejen osobní poměry navržené osoby, její věk, zdravotní stav, situace, v níž se tato osoba nachází, její vztah k opatrovanci apod., ale v neposlední řadě také veškeré další skutečnosti, které mohou vypovídat o důvěryhodnosti (spolehlivosti) navržené osoby z hlediska její schopnosti řádné správy opatrovancova majetku, včetně její schopnosti náležitě dbát o zdravotní stav opatrovance. Jsou-li přitom některá hlediska pro posouzení způsobilosti (resp. vhodnosti) navržené osoby k opatrovnictví v konkrétní věci významnější (závažnější, důležitější), soud jim logicky přikládá také větší význam. V této kvalitě musí soud zvažovat nastíněná hlediska, i kdyby po vyloučení opatrovancem navržené osoby (navržených osob) přicházel v úvahu již jen veřejný opatrovník (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2021 sp.zn. 24 Cdo 1080/2021 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.11.2021 sp.zn. 24 Cdo 1873/2021).
V posuzované věci odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení – náležitě „reflektoval“ přání opatrovanky (aby její opatrovnicí byla dovolatelka) jako „stanovisko významné“, avšak zároveň správně zdůraznil, že nelze tomuto stanovisku opatrovanky „automaticky“ vyhovět, nýbrž že je třeba zohlednit konkrétní okolnosti případu. Jestliže tedy odvolací soud přihlížeje „ke konkrétním skutkovým zjištěním“, že „I. P. (dovolatelka) se ve funkci opatrovníka dříve neosvědčila“ („k řádnému výkonu opatrovnické funkce nedocházelo“), že v nedávné době též „v několika případech zneužila zajištění služby senior taxi pro opatrovanou“, zatímco že dosavadní „veřejný opatrovník plní svou funkci řádně“ a že „situace opatrovanky se po jmenování veřejného opatrovníka stabilizovala“, dovodil, že „není dán důvod“ ke změně opatrovníka, jde o závěr, který je plně konformní s výše citovanou judikaturou.
Shledává-li dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu za rozporné se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2022 sp.zn. 24 Cdo 3444/2021 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.6.2020 sp. zn. 24 Cdo 3590/2019, potom přehlíží, že obě zmíněná rozhodnutí dovolacího soudu určují stejná východiska pro výběr opatrovníka jako byly uvedeny ve výše podaném výkladu. Napadené usnesení odvolacího soudu tedy nevykazuje rozpor s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, nýbrž naopak z ní vychází.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání I. P. proti usnesení odvolacího soudu – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
S ohledem na ustanovení §23 z.ř.s. ve spojení s ustanovením §243b o.s.ř. nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 10. 2022
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu