ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.2520.2022.1
sp. zn. 24 Cdo 2520/2022-133
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci nezletilého AAAAA (pseudonym) , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného kolizním opatrovníkem Statutárním městem Liberec se sídlem Magistrátu v Liberci 1, náměstí Dr. E. Beneše č. 1/1, syna otce K. K. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Martou Nedvědovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Částkova č. 1977/73, a matky Z. M. , narozené dne XY, bytem v XY, o popření otcovství a o návrhu otce na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 10 Nc 30001/2021, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. ledna 2022, č. j. 36 Co 281/2021-86, takto:
Dovolání otce se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Otec se návrhem ze dne 19. 11. 2020 domáhal popření otcovství založeného souhlasným prohlášením rodičů k nezletilému AAAAA, ke kterému došlo 2. 3. 2020, a podáním ze dne 14. 6. 2021 navrhl prominutí zmeškaní lhůty k podání návrhu na popření otcovství.
Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 29. 6. 2021, č. j. 10 Nc 30001/202021-65, návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na popření otcovství výrokem I. zamítl, a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro prominutí předpokládané ustanovením §792 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy že prominutí zmeškání popěrné lhůty v tomto případě nevyžaduje ani zájem dítěte, ani veřejný pořádek. Vzhledem k tomu, že není známý biologický otec dítěte, je v jeho nejlepším zájmu, aby bylo otci otcovství zanecháno, neboť o nezletilého fakticky pečuje pravidelně polovinu měsíce, a nezletilý jej považuje za svého otce a má k němu citový vztah. Stanovení prekluzivní lhůty v ustanovení §790 o. z. slouží k zajištění stability vztahů v rodině, a chrání zájmy dítěte, které jsou vždy upřednostněny před zájmy rodičů.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 24. 1. 2022, č. j. 36 Co 281/2021-86, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, a výrok II. soudu prvního stupně změnil tak, že se tento výrok nevydává. Ztotožnil se se závěrem soudu I. stupně, že zájem dítěte nevyžaduje, aby bylo otcovství popřeno, když otec o nezletilého pečuje stejnou měrou jako matka, plní roli otce, a zároveň není znám žádný jiný muž, který by plnil roli otce nezletilého. Prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství představuje výjimečný postup. Skutečnost, že otec učinil souhlasné prohlášení o určení rodičovství v dobré víře, že je biologickým otcem, ačkoli jím zřejmě není, neodůvodňuje použití tohoto výjimečného institutu. Důsledky zachování právního otcovství otec spatřuje zejména v jeho ekonomické zátěži placením výživného, což by jej omezilo v založení nové rodiny. Ekonomický zájem otce ale nepřevažuje nad zájmem nezletilého na péči otce. Otec ani matka navíc ještě novou rodinu nezaložili. Pokud otec namítal, že prohlášení o otcovství učinil v důsledku omylu, do kterého jej vědomě uvedla matka, lze se neplatnosti takového jednání dovolat jen do 6 měsíců, proto se soud pro opožděnost touto námitkou nemohl zabývat. Protože se jedná o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou se řízení nekončí, změnil odvolací soud výrok II. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení tak, že se nevydává.
Proti usnesení odvolacího soudu podal otec dovolání. Má za to, že byl odvolacím soudem nesprávně poučen o nepřípustnosti dovolání. Přípustnost dovolání vymezuje dovolatel otázkou naplnění podmínky veřejného pořádku v ustanovení §792 o. z. za situace, bylo-li otcovství určeno souhlasným prohlášením, matka uvedla dovolatele v omyl, a mezi otcem a nezletilým není sociální vazba. Podle dovolatele se jedná o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou. Uvádí, že přednost zájmu dítěte není absolutní. Dovolatel vyslovuje obavy o probíhání styku do budoucna, tvrdí, že v posledním půl roce viděl nezletilého dvakrát. Jeho role bude redukována na „matrikové“ otcovství a plnění výživného. Uvádí, že jeho styk s nezletilým by mohl být zachován i jen podle §927 o. z. právem dítěte stýkat se s příbuznou osobou. Namítá, že by mělo být zohledněno, že lhůtu zmeškal jen o necelé dva měsíce a dítěti není ani rok. Dále argumentuje, že matka nezletilého jej uvedla v omyl, že je otcem nezletilého. Ve zredukování otcovství na vyživovací povinnost dovolatel spatřuje rozpor s veřejným pořádkem.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Nejvyšší soud se zabýval přípustností dovolání, neboť výluka z přípustnosti dovolání podle ustanovení §30 odst. 1 z. ř. s. na projednávanou věc nedopadá, na tom nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté odvolacím soudem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5903/2016).
Dovolání otce není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Situace odporující veřejnému pořádku ve smyslu ustanovení §792 o. z., znamená takový stav, který odporuje základním hodnotám společnosti, na nichž je nezbytné trvat. V tomto směru zaujal dovolací soud již v minulosti stanovisko, že prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství podle ustanovení §792 o. z. je nutno chápat jako výjimečný postup, kterým je zasahováno do stabilních poměrů dítěte, které jsou chráněny prekluzivní lhůtou k popření otcovství a jejichž ochrana je výrazem zákonodárcem provedeného vážení právně relevantních zájmů dítěte, právního otce a případně i biologického otce. Tento postup slouží výhradně k umožnění nápravy poměrů v případech, kdy stávající stav působí takové následky, které se příčí základním hodnotám společnosti do té míry, že jeho zachování je společensky zcela nepřijatelné, a které proto odůvodňují zásah do stabilních poměrů dítěte (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1012/2016, uveřejněné pod č. 95 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2019).
Podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů přitom nezletilý dovolatele považuje za svého otce a má k němu citový vztah, a dovolatel o nezletilého pečuje. Zpochybňuje-li dovolatel skutková zjištění (např. že mezi nezletilým a dovolatelem je citová vazba), uplatňuje tím nezpůsobilý dovolací důvod, neboť dovolání lze podle ustanovení §241a odst. 1 věty první o. s. ř. podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu
- jak vyplývá z ustanovení §241a odst. 1 a contrario a §242 odst. 3 věty první o. s. ř.
- nepodléhá).
Ke skutečnostem a důkazům uplatňovaným dovolatelem nově až v dovolacím řízení Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §241 odst. 6 o. s. ř. nepřihlížel.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu