ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.2680.2022.1
sp. zn. 24 Cdo 2680/2022-184
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce J. K. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Michalem Svobodou, advokátem se sídlem v Brně, Berkova 2463/39, proti žalovanému K. K. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Veronikou Malenovskou, advokátkou se sídlem v Brně, Bubeníčkova 112/44, o určení vlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 21 C 124/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, č. j. 15 Co 134/2021-141, takto:
Návrh žalovaného na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, č. j. 15 Co 134/2021-141, se zamítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 4. 2021, č. j. 21 C 124/2020-82, určil, že výlučným vlastníkem bytové jednotky č. XY, vyčleněné v domě č. p. XY v XY, kat. úz. XY, s podílem na společných částech domu 727/19792 (dále jen „nemovitá věc“), byla ke dni své smrti (tj. 14. 10. 2019) M. K., narozená dne XY, naposledy bytem XY (výrok I). Současně soud prvního stupně zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 19 000 Kč (výrok II ve znění opravného usnesení ze dne 4. 6. 2021, č. j. 21 C124/2020-88). V neposlední řadě zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit České republice na náhradě nákladů státu částku ve výši 7 350 Kč (výrok III ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 19. 5. 2021, č. j. 21 C 124/2020-87).
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě žalobce ve znění její změny (podání ze dne 7. 7. 2020), aby soud určil, že M. K., matka účastníků, byla ke dni své smrti, tedy ke dni 14. 10. 2019, výlučným vlastníkem výše označené nemovité věci a v souvislosti s tím žalobce poukazoval na to, že je dán jeho naléhavý právní zájem na požadovaném určení s ohledem na rozpor ohledně vlastnického práva zapsaného v katastru nemovitostí se skutečným stavem. Dále tvrdil, že pokud matka účastníků uzavřela dne 12. 9. 2019 darovací smlouvu, kterou měla být předmětná nemovitá věc převedena do vlastnictví žalovaného, nebyla s ohledem na svůj zdravotní stav způsobilá k provedení tohoto právního jednání, a tudíž je uvedená smlouva absolutně neplatná. Označená nemovitá věc nebyla projednána v pozůstalostním řízení po M. K., jak bylo vedeno Městským soudem v Brně pod sp. zn. 59 D 1742/2019, neboť oba nynější účastníci, jako jediní známí dědicové, tuto nemovitou věc jako aktivum dědictví neoznačili.
Rozsudek odvolacího soudu žalovaný napadl s podrobnější argumentací dovoláním; rovněž byl navržen odklad právní moci (celého) rozhodnutí odvolacího soudu, a to s odůvodněním, že žalovanému bylo dne 2. 6. 2022 doručeno oznámení o zahájení vkladového řízení vedeného pod sp. zn. V-11068/2022-702 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY, jehož předmětem měl být vklad vlastnického práva zůstavitelky k předmětné nemovitosti na základě oznámení soudu prvního stupně ze dne 25. 5. 2022, ve spojení s rozsudky soudu prvního i druhého stupně. Návrh na vklad byl podán dne 27. 5. 2022. Lhůta, ve které není možné o vkladu rozhodnout, končí dne 20. 6. 2022. Žalovaný katastrálnímu úřadu v této lhůtě mimo jiné oznámil, že podal dovolání, ve kterém mimo jiné požádal o odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu. Z portálu justice.cz je podle žalovaného rovněž patrno, že bylo dne 7. 6. 2022 zahájeno řízení o dodatečném projednání „dědictví“ po zůstavitelce. Žalovaný je tak vážně ohrožen ve svých právech a navržený odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníků řízení. Pokud by dovolací soud neodložil právní moc rozsudku odvolacího soudu, hrozí podle mínění žalovaného, že katastrální úřad povolí vklad vlastnického práva zůstavitelky, soudní komisař zapíše předmětnou nemovitost do aktiv pozůstalosti a (zřejmě) povede dodatečně projednání „dědictví“ po zůstavitelce. Takový postup by vážně ohrozil práva žalovaného, pro kterého by následně bylo velmi obtížné, a to zejména po stránce právní, finanční i faktické, domoci se nápravy, tj. stavu před vydáním rozsudku odvolacího soudu a soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud v poměrech projednávané věci postupoval podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), podaný návrh na odklad vykonatelnosti však opodstatněným neshledal.
Podle §243 písm. b) o. s. ř. může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu lze odložit (za podmínek uvedených v §243 o. s. ř.) jen ve vazbě na ty výroky napadeného rozhodnutí, proti nimž je (může být) dovolání přípustné (subjektivně i objektivně), k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněného pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016. U nákladových výroků rozsudku odvolacího soudu pojmově odklad jejich právní moci (na rozdíl od vykonatelnosti) v projednávané věci nepřichází v úvahu.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval již jen odkladem právní moci výroku I rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen vyhovující výrok o věci samé rozsudku soudu prvního stupně.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.). Pro podané dovolání, přinejmenším směřuje-li proti výroku I rozsudku odvolacího soudu, pokud jím bylo rozhodnuto ve věci samé, neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání, jež jsou taxativně vypočteny v ustanovení §238 o. s. ř., a nelze tak zcela vyloučit, že dovolání může být – za splnění některého z předpokladů uvedených v §237 o. s. ř. – nakonec shledáno ať už zcela nebo i jen zčásti přípustným, popř. též důvodným.
Přesto však Nejvyšší soud návrhu na odklad právní moci nevyhověl. Jednak proto, že v mezidobí vkladové řízení vedené pod sp. zn. V-11068/2022-702 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY, bylo nakonec završeno pravomocným rozhodnutím uvedeného katastrálního úřadu ze dne 12. 7. 2022, jímž byl návrh na povolení vkladu zamítnut a žalovaný je až dosud jako vlastník sporné nemovité věci v katastrálním operátu zapsán. Argument o probíhajícím vkladovém řízení tak z pohledu zvažovaného návrhu neobstojí. K dále zmiňované obavě žalovaného o dalším průběhu řízení o dodatečném projednání pozůstalosti po M. K., vedeném Městským soudem v Brně pod sp. zn. 59 D 1742/2019, možno ve stručnosti dodat, že není namístě již proto, že k žádosti Nejvyššího soudu mu pověřený soudní komisař R. B. zapůjčil pozůstalostní spis a nelze tak očekávat, že dodatečné projednání dědictví bude (bez příslušného spisu) ukončeno před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání.
Zbývá doplnit, že i pro rozhodování Nejvyššího soudu o odkladu právní moci či vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu je vždy určující okamžik vydání rozhodnutí o takovém odkladu (viz §243b, 154 odst. 1 ve spojení s §167 odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud z právě ukázaných důvodů návrh žalovaného na odložení právní moci napadeného rozhodnutí odvolacího soudu jako nedůvodný zamítl, aniž by ovšem tímto rozhodnutím jakkoliv prejudikoval výsledek vlastního dovolacího řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 12. 2022
JUDr. David Vláčil
předseda senátu