ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.2766.2022.1
sp. zn. 24 Cdo 2766/2022-82
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci péče o nezletilou AAAAA (pseudonym) , narozenou XY, bytem v XY, zastoupenou kolizním opatrovníkem – Městem Třinec, se sídlem v Třinci, Jablunkovská 160, dceru rodičů M. P. , narozené XY, bytem v XY, a J. P. , narozeného XY, bytem v XY, oba zastoupeni Mgr. Markem Lhotským, advokátem se sídlem v Brně, Lesnická 787/10, za účasti navrhovatele R. K. , narozeného XY, bytem ve XY, zastoupeného JUDr.Jaromírem Štůskem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 9, Jandova 185/6, o určení otcovství, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 0 Nc 32/2021, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2022, č. j. 14 Co 320/2021-65, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 6. 2021, č. j. 0 Nc 7403/2021-32, zamítnul návrh navrhovatele na určení otcovství k nezletilé AAAAA a na úpravu práv a povinností vůči ní (výrok I rozsudku). O nákladech účastníků bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II rozsudku).
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Takto soudy obou stupňů rozhodly o návrhu, kterým se navrhovatel, tvrdíce, že je biologickým otcem nezl. AAAAA, domáhal určení svého otcovství k ní. Okresní i krajský soud svá rozhodnutí založily na závěru, že navrhovateli nesvědčí ve smyslu §783 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) právo domáhat se určení otcovství za situace, kdy nezletilá AAAAA není tzv. právně volná, neboť otcovství k ní souhlasným prohlášením s matkou uznal již dne 5. 2. 2018 před Městským úřadem v Třinci manžel matky J. P.. Neshledaly současně důvody k zahájení řízení o popření otcovství podle §793 o. z.
Rozsudek odvolacího soudu navrhovatel napadl dovoláním, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka možnosti navrhovatele (tvrzeného biologického otce) domoci se určení svého otcovství za situace, kdy dítě není tzv. právně volné, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím posouzení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře dovolacího soudu, představovaného např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1852/2017 , uveřejněném pod číslem 3/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž bylo vysvětleno, že třetí domněnka otcovství (určení otcovství rozsudkem soudu) upravená v ustanovení §783 odst. 2 o. z., se s ohledem na výslovné znění ustanovení §783 odst. 1 o. z.,, uplatní jen v případě, kdy se za otce dítěte nepovažuje manžel matky, nebo muž, který prohlásil, že je otcem dítěte za podmínek stanovených v ustanovení §777 o. z., případně muž, který dal souhlas s umělým oplodněním, nebo muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením matky a tohoto muže. Uvedené znamená, že předpokladem pro určení otcovství podle třetí domněnky je, že již nedošlo – jako i v nyní projednávané věci – k určení otcovství na základě předcházejících domněnek, tedy, že dítě je ve vztahu ke statusovému označení otce „právně volné“, a to již proto, že údaje o otci dosud v rodném listu dítěte nebyly uvedeny, nebo byla některá z předcházejících právních domněnek úspěšně popřena. Na rozdíl od způsobů určení otcovství vyjmenovaných v ustanovení §783 odst. 1 o. z. nedochází u třetí domněnky k určení otcovství již pouhým působením zákona (§776 o. z.), nebo projevem vůle, jako v ostatních případech (§777, §778 a §779 o. z.), nýbrž až pravomocným rozsudkem vyhlášeným v soudním řízení. Tentýž názor (o nemožnosti vyhovět návrhu na určení otcovství u dětí, které nejsou právně volné) byl pak zopakován ve stanovisku pléna Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, Cpjn 202/2020, uveřejněném pod číslem 1/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Argumentuje-li potom dovolatel odkazy na četnou judikaturu Nejvyššího soudu, Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva, pomíjí, že tato jeho argumentace se zcela míjí s předmětem daného řízení, jak byl vymezen samotným navrhovatelem v jím podaném návrhu. Jeho prostřednictvím se domáhal (toliko) rozhodnutí o tom, zda navrhovatele lze určit za otce nezl. AAAAA. Rozhodnutí označená dovolatelem se váží výlučně k úpravě styku biologického otce (který není současně matrikovým otcem) s nezletilým dítětem, přičemž rozhodnout o úpravě takového styku lze obecně buď na návrh [§466 písm. d) ve spojení s §468 odst. 1 a 2 per arg. à contrario zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.] nebo i bez návrhu (§13 z. ř. s.), nicméně žádné takové řízení dosud zahájeno zákonu odpovídajícím způsobem nebylo.
Rovněž tak se Nejvyšší soud ve své judikatuře věnoval otázce aktivní věcné legitimace domnělého (putativního) biologického otce k podání návrhu na zahájení řízení o popření otcovství proti matrikovému otci, jemuž svědčí druhá domněnka otcovství, a to i s respektem k obsahu těch práv dítěte i rodičů, na něž je v dovolání odkazováno navrhovatelem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 21 Cdo 19/2018, uveřejněný pod číslem 24/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež navázal na rozsudek ze dne 14. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 298/2010, vycházející z dřívější, leč obdobné právní úpravy); nutno však i zde podotknout, že se tak stalo v řízení o popření otcovství, které lze ovšem v zásadě zahájit jen na návrh (§418 odst. 1 z. ř. s.) a soudy nižších stupňů s ohledem na jimi zjištěné skutkové okolnosti věci (jež potud nepodléhají dovolacímu přezkumu, srov. §241a odst. 1 věta první o. s. ř.) neshledaly důvody pro to, aby bylo zahájeno řízení o popření otcovství na základě rozhodnutí soudu. Nejvyšší soud přitom v dovolacím řízení nemůže z podstaty dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku rozhodovat o něčem, co nebylo předmětem řízení [nestalo se jím na základě návrhu účastníka nebo na základě rozhodnutí soudu o zahájení řízení (§13 z. ř. s.)]. Pro úplnost lze připomenout, že Nejvyšší soud se ve své judikatuře, byť jen formou tzv. obiter dicta, zabýval související otázkou, jak postupovat, jestliže se biologický otec domáhal určení otcovství k právně volnému dítěti a teprve v průběhu řízení matka a jiný muž uznali v průběhu řízení otcovství (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2021 ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3314/2020), nicméně šlo o situaci skutkově zásadně odlišnou, kdy matka jednala úmyslně s cílem vědomě zabránit biologickému otci v určení otcovství a k odpovídajícímu prohlášení došlo až v průběhu řízení před soudem. V nyní projednávané věci nevyšlo najevo, že by jednání matky neslo znaky účelovosti (v době rozhodné pro početí nezl. AAAAA měla intimní poměr s oběma muži) a navrhovatel uplatnil návrh na určení otcovství až téměř tři roky od narození nezl. AAAAA.
Lze tedy shrnout, že o určení otcovství navrhovatele nemohlo být pojmově rozhodnuto za situace, kdy nebylo dosud kvalifikovaně popřeno otcovství manžela matky (přestože soudní praxe, jak naznačeno výše, ve výjimečných případech tvrzenému biologickému otci aktivní věcnou legitimaci k podání takového návrhu přiznává) a současně úprava styku navrhovatele s nezl. AAAAA, stejně jako možné popření otcovství manžela matky, nebyly předmětem daného řízení. Právní posouzení odvolacím soudem se proto ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nepříčí, což vede k závěru o nepřípustnosti podaného dovolání (§237 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 10. 2022
JUDr. David Vláčil
předseda senátu