ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.3025.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 3025/2021-148
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně CHITON NEWS s. r. o., se sídlem v Praze 9, Poděbradská č. 261/61, IČO 27416411, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova č. 5, za účasti JUDr. Břetislava Komana , se sídlem v Praze 7, Bubenská č. 25, insolvenčního správce dlužníka O. P., se sídlem XY, IČO XY, o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a nahrazení správního rozhodnutí katastrálního úřadu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 93 C 58/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2021, č. j. 4 Co 24/2021-122, takto
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2021, č. j. 4 Co 24/2021-122, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4044/2010, který byl uveřejněn pod č. 15 v časopise Soudní judikatura, roč. 2013, a v jehož odůvodnění byl vysloven názor, že při zkoumání podmínky vkladu práva uvedené v ustanovení §5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, katastrální úřad (soud v řízení podle části páté občanského soudního řádu) přihlédne - podle stavu ke dni podání návrhu na vklad - k takovým právním skutečnostem, které mají vliv na oprávnění účastníků řízení nakládat s předmětem právního úkonu a které jsou současně evidentní a jejichž pominutí by představovalo jen vysoce formální postup, nebo nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 1999 sp. zn. IV. ÚS 211/98, který byl uveřejněn pod č. 170 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1999] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nyní projednávaná věc se týká kupní smlouvy uzavřené v roce 2006, z výše vyloženého právního názoru přitom dovolací soud shodně vycházel i ve skutkově obdobných věcech ve vztahu k nynějšímu insolvenčnímu dlužníku O. P. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2628/2013 (ve vztahu ke smlouvě o zřízení věcného břemene), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1846/2013 (ve vztahu ke smlouvě o zřízení věcného břemene), proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 785/14, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1492/2018 (ve vztahu ke kupní smlouvě), proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. III. ÚS 2928/18], které byly rovněž založeny na závěru, že V. N. a P. N. nebyli oprávněni nakládat s předmětem právních úkonů, neboť funkce V. N. jako místopředsedy představenstva O. P., zanikla ke dni 31. 8. 2002 a funkce P. N. jako člena představenstva O. P., zanikla ke dni 4. 8. 2003, a to v obou případech z důvodu uplynutí funkčního období.
Pokud dovolatelka odkazuje na k její žádosti vypracované právní stanovisko uveřejněné v odborném periodiku, které zaujímá kritický postoj k výše uvedenému usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. III. ÚS 2928/18, potom je zapotřebí uvést, že předmětné právní stanovisko však vychází z předpokladu, že je nabyvatel v dobré víře, Ústavní soud přitom v uvedeném usnesení pod bodem 14 konstatoval, že se obecné soudy dobrou vírou a ochranou práv třetích osob (stěžovatelky – která v nynější věci vystupuje jako dovolatelka) zabývaly, přičemž byla učiněna zjištění zpochybňující dobrou víru stěžovatelky. Projednávaná věc se přitom vztahuje k týmž skutkovým okolnostem, ohledně nichž byla již dříve dobrá víra dovolatelky zpochybněna, jak uvedeno v citovaném usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2928/18, právě projednávaná věc se pouze týká jiné ze smluv.
Námitky dovolatelky, že se odvolací soud nevypořádal s veškerou její argumentací, a že je rozsudek odvolacího soudu proto nepřezkoumatelný, představují námitku vady řízení, která není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť dovolací soud k vadám řízení přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Nadto podle ustálené judikatury Ústavního soudu není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná" [srov. bod 69 nález sp. zn. III. ÚS 989/08 ze dne 12. 2. 2009 (N 26/52 SbNU 247)], a z odůvodnění napadeného rozhodnutí ani nevyplývá, že by odvolací soud těmto požadavkům nedostál.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2022
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu