ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.3147.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 3147/2021-103
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně MZ Family Foundation, reg. číslo: FL-0002.609.281-3, se sídlem Landstrasse 63, 9490 Vaduz, Lichtenštejské knížectví, zastoupené JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Pražákova č. 1008/69, za účasti M. Z., narozeného dne XY, bytem v XY, o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 93 C 48/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. června 2021 č.j. 4 Co 287/2020-89, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně a účastník M. Z. podali dne 18.4.2019 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY, návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě dohody o vkladu do majetku nadace uzavřené dne 17.4.2019 mezi účastníkem M. Z. (jako vkladatelem) a žalobkyní (nadací) s tím, že předmětem vkladu jsou nemovitosti označené jako „bytová jednotka č. 2113/24, byt, jednotka dle byt. z., jednotka na LV č. XY, způsob ochrany památkově chráněné území, jednotka vymezena v budově XY č.p. XY, byt. dům, budova na pozemku parc. č. XY; k bytové jednotce náležející podíl o velikosti id. 15382/275024 na společných částech budovy XY č.p. XY, byt. dům, budova na pozemku parc. č. XY, a k bytové jednotce náležející podíl o velikosti id. 15382/275024 na pozemku parc. č. XY“, to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY, obec XY, k.ú. XY (dále jen „předmětné nemovitosti“).
Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY, rozhodnutím ze dne 19.9.2019 sp. zn. V-XY návrh na vklad zamítl. Poté, co mu bylo dne 17.5.2019 doručeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16.5.2019 č.j. 42 C 99/2019-10 o nařízení předběžného opatření, kterým byla mj. žalobkyni a účastníku M. Z. uložena povinnost, aby se ve vztahu k předmětným nemovitostem „zdrželi prodeje, směny darování, zajišťovacího převodu, vkladu do obchodní korporace, zřízení předkupního práva, návrhu na povolení dražby anebo zřízení zástavního práva či zřízení zákazu zcizení či zatížení“, dospěl katastrální úřad k závěru, že za dané situace, kdy „převodci bylo předběžným opatřením uloženo, aby nenakládal s předmětnými nemovitostmi“, pozbyl návrh na vklad právní účinky. Námitku účastníků, že předběžné opatření jim zakazuje pouze vklad do obchodní korporace, a nikoli vklad do nadace, odmítl s odůvodněním, že v daném případě „je namístě v souladu s usnesením Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 1119/2004 interpretovat výrok usnesení v souvislosti (pomocí) jeho odůvodnění“, z něhož je patrné, že předběžné opatření bylo vydáno právě z důvodu převodu předmětných nemovitostí z účastníka M. Z. na žalobkyni (nadaci), a to v rámci zahájeného řízení o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, kde manželka účastníka A. Z. (v pozici žalobkyně) tvrdí, že předmětné nemovitosti patří do společného jmění manželů; zákaz uložený předběžným opatřením se proto podle názoru katastrálního úřadu vztahuje i na vklad do majetku nadace.
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 6.11.2019 se žalobkyně domáhala, aby návrhu na vklad práva podle dohody o vkladu předmětných nemovitostí do nadace ze dne 17.4.2019 bylo vyhověno, a současně navrhla odklad právní moci dotčeného zamítavého rozhodnutí katastrálního úřadu. Žalobu odůvodnila zejména tím, že „výčet transakcí“, kterých se podle předběžného opatření měli žalobkyně a účastník M. Z. ve vztahu k předmětným nemovitostem zdržet, „je taxativní, tedy úplný“, a „žádného jiného právního jednání se nedotýká“. Zdůraznila, že nadace je „právní entitou, do níž dotčené předběžné opatření vklad nezakazuje“; nadace není obchodní korporací a vklad do nadace tudíž nelze zaměňovat za vklad do obchodní korporace, který byl účastníku M. Z. předběžným opatřením zakázán. V tomto směru katastrální úřad v rozporu se svými pravomocemi i se zákonem svým výkladem rozšířil omezení dispozic s předmětnými nemovitostmi i na právní jednání, na které předběžné opatření nedopadá.
Městský soud v Praze (poté, co usnesením ze dne 14.2.2020 č.j. 93 C 48/2019-14 zamítl návrh žalobkyně na odklad právní moci žalobou napadeného rozhodnutí katastrálního úřadu) rozsudkem ze dne 7.9.2020 č.j. 93 C 48/2019-46 žalobu na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že v důsledku předběžného opatření nařízeného usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16.5.2019 č.j. 42 C 99/2019-10 pozbyl předmětný návrh na vklad práva do katastru nemovitostí své právní účinky (§76f odst. 2 o.s.ř.), ovšem z jiných důvodů, než které uvedl katastrální úřad. Soud prvního stupně v první řadě přisvědčil žalobkyni, že ve výroku předběžného opatření jsou „explicitně a taxativně vyjmenována právní jednání týkající se dispozic s předmětnými nemovitostmi“, jichž (a žádných jiných) se mají žalobkyně a účastník M. Z. zdržet; v tomto směru je výrok zcela jednoznačný, a tudíž „nevykazující potřebu odstraňovat pochybnosti o obsahu a rozsahu uložených povinností“ a „není zde dán prostor pro jakýkoli další extenzivní výklad těchto povinností“. Akcentoval však, že předběžné opatření ukládá dotčeným osobám povinnost zdržet se „darování“ předmětných nemovitostí, za které lze podle jeho názoru „považovat i vklad do majetku nadace“. Z obsahu dohody o vkladu do nadace (žalobkyně) ze dne 17.4.2019 (bez ohledu na to, že se řídí právem Lichtenštejnska) nepochybně vyplývá, že jejím předmětem je bezúplatný převod vlastnického práva k předmětným nemovitostem z účastníka M. Z. na žalobkyni, tedy „jejím předmětem a pravou podstatou je darování předmětných nemovitostí účastníkem žalobkyni“; takového právního jednání se však měl účastník podle předběžného opatření zdržet. Za tohoto stavu tedy katastrální úřad postupoval správně, jestliže návrh na vklad podle ustanovení §18 odst. 1 věty druhé zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), zamítl.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24.6.2021 č.j. 4 Co 287/2020-89 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Po zjištění, že v daném případě „je třeba postupovat podle českého právního řádu“, zdůraznil, že návrh na povolení vkladu ztrácí podle ustanovení §76f odst. 2 o.s.ř. své právní účinky tehdy, je-li zde rozhodnutí soudu či orgánu veřejné správy, jehož účelem se sleduje vyloučení možnosti účastníky řízení činit určité majetkové dispozice s předmětem vkladové listiny. Proto – jak dále uvedl – „podstatnou a rozhodující skutečností v dané věci je vkladová listina a její výklad ve vztahu k vydanému předběžnému opatření“. Na základě dotčené vkladové listiny, označené jako „Dohoda o vkladu nemovité věci do majetku nadace“, převodce (účastník) dobrovolně vložil do majetku nabyvatele (žalobkyně) předmětné nemovitosti a nabyvatel předmět převodu přijal. Z vkladové listiny lze tedy podle názoru odvolacího soudu dospět k závěru, že „se jedná o dvoustranné právní jednání (dohodu), na jehož základě byl proveden bezúplatný převod vlastnického práva“. Předběžným opatřením přitom byla účastníku M. Z. uložena povinnost, aby se zdržel mj. „darování“ předmětných nemovitostí. Zde použitý výraz „darování“ lze podle mínění odvolacího soudu v souvislosti s vkladovou listinou „vyložit tak, že se jedná o dvoustranné právní jednání, jímž je bezúplatný převod vlastnického práva k předmětným nemovitostem, přičemž tyto základní znaky uvedeného jednání splňuje i vkladová listina“. Proto odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že „navrhovaný vklad ztratil své právní účinky ve smyslu §18 odst. 1 katastrálního zákona vydaným předběžným opatřením, jehož smyslem a účelem je mj. zabránit převodu předmětných nemovitostí“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítala, že odvolacím soudem provedený „výklad vkladové listiny ve vztahu k předběžnému opatření“ není správný. Zdůraznila, že dotčené předběžné opatření výslovně účastníku M. Z. uložilo, aby se zdržel přesně vymezených právních jednání, přičemž tento výčet je taxativní a právní jednání „vklad do nadace“ tam uvedeno není. Vklad do nadace je přitom specifické právní jednání upravené v ustanovení §327 a násl. o.z., které je co do obsahu a účelu zcela odlišné od „klasického“ darování podle ustanovení §2055 a násl. o.z. Jestliže soudy obou stupňů poukazují na shodné znaky darování a „Dohody o vkladu nemovité věci do majetku nadace“ ze dne 17.4.2019, je tato argumentace zcela nepatřičná. Shodné pojmové znaky (essentialia negotii) lze najít u různých typových smluv, „a přece nikoho nenapadne je výkladem zaměňovat (pacht a nájem, kupní a směnná smlouva…)“. Za formulací předběžného opatření „je plně odpovědný jeho navrhovatel“ a jeho extenzívní výklad provedený soudy je nepřijatelný. Navrhovateli předběžného opatření přitom nic nebránilo, aby ho formuloval tak, aby se zamezilo i dalším právním jednáním, například právě vkladu do nadace. Proč si navrhovatel vybral ta která právní jednání, „bylo jeho výsostné rozhodnutí (dominus litis)“. Dovolatelka je přesvědčena, že zásadu „in dubio pro libertae“ (v pochybnostech ve prospěch svobody) je třeba použít nejen pro výklad textu právní normy, ale i pro výklad textu soudního rozhodnutí, kterým se jednotlivci ukládají povinnosti. Pokud tedy existuje výklad pro adresáta povinnosti příznivější (méně svobodu omezující), měl by se orgán veřejné moci, zde soud, přiklonit právě k němu. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, jak je navrhováno v žalobě, případně tento rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu
– dále jen „o.s.ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
V projednávané věci závisí napadený rozsudek odvolacího soudu (mimo jiné) na vyřešení otázky, jaký význam má pro určení obsahu nařízeného předběžného opatření obsah návrhu účastníka na jeho vydání, zejména skutkové okolnosti, které jej odůvodňují. Vzhledem k tomu, že tato právní otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání žalobkyně je podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §74 odst. 1 o.s.ř. před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.
Podle ustanovení §76 odst. 1 o.s.ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby
a) platil výživné v nezbytné míře;
b) poskytl alespoň část pracovní odměny, jde-li o trvání pracovního poměru a navrhovatel ze závažných důvodů nepracuje;
c) složil peněžitou částku nebo věc do úschovy u soudu;
d) nenakládal s určitými věcmi nebo právy;
e) něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.
Podle ustanovení §76f odst. 2 o.s.ř. bylo-li účastníku předběžným opatřením uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitostí, pozbývá návrh na vklad práva týkajícího se této nemovitosti, o němž dosud nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, své právní účinky; to platí i tehdy, jestliže účastník učinil právní úkon týkající se nemovitosti dříve, než se usnesení o nařízení předběžného opatření stalo vykonatelným.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že smyslem a účelem předběžných opatření je poskytnout účinnou ochranu subjektivním právům účastníků v případech, kdy nelze vyčkávat až na rozhodnutí ve věci samé. Předběžné opatření může být vydáno jen na návrh (srov. §75 odst. 1 o.s.ř.) a má povahu opatření toliko dočasného (prozatímního), nejedná se o konečný výsledek sporu, avšak zajišťuje se jím, aby konečné rozhodnutí vůbec mohlo mít reálný význam. Návrhem na nařízení předběžného opatření z důvodu potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků se lze urychleně (bezodkladně, nejpozději do 7 dnů – srov. §75c odst. 2 o.s.ř.) domoci vydání rozhodnutí nejrůznějšího obsahu v závislosti na konkrétních okolnostech případu, přičemž povinnosti, které lze předběžným opatřením uložit, jsou demonstrativně (příkladmo) uvedeny v ustanovení §76 odst. 1 o.s.ř. Takto lze například účastníku podle ustanovení §76 odst. 1 písm. d) o.s.ř. uložit povinnost zdržet se nakládání s přesně označenou nemovitostí, nebo podle ustanovení §76 odst. 1 písm. e) o.s.ř. povinnost obnovit dodávku vody do bytu, vydat navrhovateli určitou věc, zdržet se užívání konkrétní věci nebo naopak strpět užívání konkrétní věci apod.
Pokud jde o zákaz nakládání s určitou (zpravidla nemovitou) věcí podle ustanovení §76 odst. 1 písm. d) o.s.ř., je tím míněn obecný zákaz nakládání s věcí v právním smyslu, tedy je v něm obsažena nepřípustnost jakéhokoliv (dvoustranného či jednostranného) právního jednání, kterým by mohl být změněn dosavadní právní stav věci (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2011 sp. zn. 33 Cdo 999/2010), takže navrhovatel nemusí v návrhu na nařízení předběžného opatření vyjmenovávat jednotlivé druhy právních jednání, které se dalšímu účastníku zakazují s věcí konat (např. zákaz převádět věc kupní, darovací nebo jinou smlouvou na jinou osobu, zatížit ji zástavním právem, právem odpovídajícím věcnému břemeni, nájemním právem apod.). Proto, aby bylo dosaženo smyslu a účelu předběžného opatření pro danou konkrétní věc, tak jak byl popsán výše, měla by formulace povinností ukládaných předběžným opatřením – v zájmu přesnosti a určitosti – zásadně odpovídat znění povinností uvedených v ustanovení §76 odst. 1 písm. d) o.s.ř., samozřejmě za předpokladu, že taková formulace koresponduje s obsahem návrhu na jeho nařízení, zejména s vylíčením skutkových okolností, které navrhované předběžné opatření odůvodňují. Jestliže tedy žalobce v návrhu na nařízení předběžného opatření např. požaduje, aby žalovanému bylo zakázáno prodat nebo jinak zcizit, zatížit nebo pronajmout přesně označenou nemovitost, ačkoli podle obsahu návrhu (z vylíčení skutkových okolností) je zřejmé, že se žalobce důvodně obává jakékoli právní dispozice žalovaného s označenou nemovitostí, soud žalovanému předběžným opatřením – budou-li splněny všechny předpoklady – uloží, aby s touto nemovitostí nenakládal. V zákazu nakládat s věcí je pak obsažena – jak uvedeno výše – nepřípustnost jakýchkoliv právních úkonů, kterými by mohl být změněn dosavadní právní stav věci. Touto formulací výroku předběžného opatření je zajištěno, že z obsahového hlediska vyjadřuje právě to, čeho se navrhovatel svým návrhem skutečně snaží dosáhnout tak, aby konečné rozhodnutí v dané konkrétní věci mohlo mít vůbec reálný význam.
Uvedený postup je odůvodněn tím, že s ohledem na zákonem stanovenou, velmi krátkou lhůtu pro rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření nelze v případě vadného návrhu postupovat shodně jako u návrhu na zahájení řízení ve věci samé. Výše popsaná situace, kdy navrhovatel formuluje samotný návrh na vydání předběžného opatření na újmu požadavku, aby navržené předběžné opatření vůbec mohlo dostát svému zákonnému smyslu a účelu ve vztahu k věci samé, jíž se týká, ve své podstatě představuje vadu návrhu ve formě logického rozporu mezi vylíčením skutečností odůvodňujících nařízení předběžného opatření, a tím, jakého předběžného opatření se navrhovatel domáhá. Týká-li se taková situace návrhu na zahájení řízení ve věci samé (žaloby), je soud povinen podle ustanovení §43 o.s.ř. navrhovatele (žalobce) vyzvat k odstranění tohoto nedostatku, a teprve tehdy, nevyhoví-li žalobce této výzvě, soud žalobu odmítne (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.1.2010 sp. zn. 21 Cdo 3302/2008). Jde-li však o návrh na nařízení předběžného opatření, soud se vůbec nepokouší odstranit vady podání postupem podle ustanovení §43 o.s.ř a návrh bez dalšího odmítne (srov. §75a odst. 1 o.s.ř.). Takto ale může soud postupovat pouze tehdy, že se jedná o závažné vady bránící věcnému rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření. Logický rozpor mezi vylíčením skutečností odůvodňujících nařízení předběžného opatření, a tím, jakého předběžného opatření se navrhovatel domáhá, který lze překlenout výkladem návrhu v souvislosti s jeho odůvodněním (s tím, jak byly vylíčeny skutečnosti, které návrh na nařízení předběžného opatření odůvodňují), však takovou situaci zřejmě nepředstavuje.
Nepostupuje-li soud tímto způsobem, a doslovně (bez dalšího) převezme návrh na znění předběžného opatření, jimiž se účastníku ukládají povinnosti stanovené v ustanovení §76 odst. 1 písm. d) o.s.ř., přesně tak, jak byly vymezeny navrhovatelem, ačkoli takové znění návrhu – jak vyplývá z jeho odůvodnění (vylíčení skutečností, které nařízení předběžného opatření odůvodňují) – nemůže vést k dosažení smyslu a účelu navrhovaného předběžného opatření, je následně nutno při určování obsahu vydaného předběžného opatření přihlédnout také k obsahu návrhu na jeho nařízení, zejména k vylíčení skutečností, které navrhované předběžné opatření odůvodňují.
Ostatně i ustanovení §76f odst. 2 o.s.ř. předpokládá, že povinnosti v usnesení soudu o nařízení předběžného opatření jsou formulovány tak, aby odpovídaly znění ustanovení §76 odst. 1 písm. d) o.s.ř. Ustanovení §76f odst. 2 o.s.ř. totiž prohlašuje za neúčinný návrh na vklad vlastnického nebo jiného práva týkajícího se nemovitosti, s níž bylo účastníku zakázáno „nakládat“, o němž nebylo katastrálním úřadem nebo jiným příslušným orgánem rozhodnuto (vydáno rozhodnutí) dříve, než mu byl ve smyslu ustanovení §76c odst. 3 o.s.ř. doručen stejnopis usnesení o nařízení předběžného opatření, popřípadě než se o tomto předběžném opatření dozvěděl jinak (například od navrhovatele nebo jiného účastníka řízení); to platí i tehdy, jestliže účastník učinil právní úkon týkající se nemovitosti dříve, než se usnesení o nařízení předběžného opatření stalo vykonatelným. Skutečnost, že návrh na vklad práva do katastru nemovitostí ztratil své účinky, má za následek, že katastrální úřad nebo jiný příslušný orgán návrh zamítne [srov. ustanovení §18 odst. 1 věty druhé zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů].
V posuzovaném případě bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16.5.2019 č.j. 42 C 99/2019-10 (které bylo následně potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2.7.2019 č.j. 25 Co 203/2019-37) na návrh paní A. Z. (manželky účastníka) v rámci řízení o žalobě na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem nařízeno předběžné opatření, kterým byla mj. účastníku M. Z. uložena povinnost, aby se ve vztahu k předmětným nemovitostem (bytové jednotce s přináležejícími podíly na společných částech domu a pozemku) „zdržel prodeje, směny darování, zajišťovacího převodu, vkladu do obchodní korporace, zřízení předkupního práva, návrhu na povolení dražby anebo zřízení zástavního práva či zřízení zákazu zcizení či zatížení“. Výrok tohoto usnesení Obvodní soud pro Prahu 1 bez dalšího převzal z návrhu na nařízení předběžného opatření. Návrh na nařízení předběžného opatření A. Z. podala současně se žalobou na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, které podle „přiložených listin“ (zejména oddacího listu a kupní smlouvy ze dne 3.7.2018) žalovaný č. 1 (její manžel M. Z.) nabyl za trvání jejich manželství, a proto podle názoru A. Z. patří do společného jmění manželů, a (v případě úspěchu žaloby) budou po rozvodu manželství (na již podaný návrh manžela) předmětem následného vypořádání společného jmění manželů. Návrh na nařízení předběžného opatření pak odůvodnila – jak vyplývá z jeho obsahu – tím, že M. Z. s předmětnými nemovitostmi („aby se vyhnul vypořádání společného jmění manželů, ke kterému bude muset dojít po rozvodu manželství“) „opakovaně nakládá bez souhlasu manželky, což je patrné především z údajů dostupných na katastru nemovitostí“. Jmenovaná se domnívá, že „absence zatímní úpravy poměrů účastníků by umožnila vznik dalších práv třetích osob, což by mezi účastníky vnášelo jen nejistotu a riziko vzniku dalších sporů“. V této souvislosti poukázala především na dosud probíhající řízení před katastrálním úřadem o zápisu (vkladu) vlastnických, resp. zástavních práv týkajících se předmětných nemovitostí, kdy „včas vydaným předběžným opatřením může soud efektivně zabránit účinkům těchto návrhů, kterými má dojít k zápisu vlastnických práv k naprosto nečitelnému žalovanému č. 3 (nadaci MZ Family Foundation), jakož i zástavních práv, vč. zákazu zatížení a zcizení ve prospěch žalovaného č. 4 (Raiffeisen – Leasing, s.r.o.)“.
Z tohoto vylíčení skutečností odůvodňujících navrhované předběžné opatření vyplývá, že navrhovatelka A. Z. zde brojila proti „opakovanému nakládání“ účastníka M. Z. s předmětnými nemovitostmi a v tomto smyslu požadovala odpovídající „zatímní úpravu poměrů účastníků“ uložením povinnosti (zákazu) jmenovanému podle ustanovení §76 odst. 1 písm. d) o.s.ř. Smyslem a účelem navrhovaného předběžného opatření ve vztahu k M. Z. tak nepochybně bylo (mělo být) zabránit tomu, aby M. Z. ještě předtím, než bude pravomocně rozhodnuto o tom, zda předmětné nemovitosti patří do společného jmění manželů či nikoli, jakýmkoli způsobem převedl předmětné nemovitosti na kohokoli jiného nebo aby je ve prospěch jiných osob zatížil právy, která představují právní závady na věci. Při zjišťování obsahu (výroku) usnesení Obvodního soudu pro Prahu ze dne 16.5.2019 č.j. 42 C 99/2019-10 o nařízení předběžného opatření je proto třeba přihlédnout právě k tomuto cíli, jakého mělo být tímto předběžným opatřením dosaženo, který jednoznačně vyplývá z obsahu návrhu na jeho nařízení, zejména z vylíčení skutečností, které navrhované předběžné opatření odůvodňují.
Vzhledem k uvedenému dospěl odvolací soud – i když ne zcela z přiléhavých důvodů – ke správnému závěru, že povinnosti uložené účastníku M. Z. předběžným opatřením se vztahovaly i na dispozici, jíž jmenovaný převedl předmětné nemovitosti na základě „Dohody o vkladu nemovité věci do majetku nadace“ ze dne 17.4.2019 na žalobkyni (nadaci MZ Family Foundation), a že proto „vydaným předběžným opatřením navrhovaný vklad ztratil své právní účinky ve smyslu §18 odst. 1 katastrálního zákona, když smyslem a účelem předběžného opatření je mj. zabránit převodu předmětných nemovitostí“.
Zmiňuje-li žalobkyně v dovolání ve prospěch svých úvah zásadu „in dubio pro libertae“ (podle které je v pochybnostech o výkladu práva nutné přiklonit se ve prospěch takového
výkladu, který poskytuje větší svobodu, tj. je příznivější pro adresáta práva), pak v této souvislosti jistě nelze přehlédnout, že základním smyslem předběžného opatření je sice ochrana toho, kdo o jeho vydání žádá, zároveň ale musejí být respektována ústavní pravidla ochrany i toho, vůči komu předběžné opatření směřuje. Ochrana toho, vůči komu předběžné opatření má směřovat, však nemůže dosáhnout takové míry, aby prakticky znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany (srov. odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 12.2.2002 sp. zn. III. ÚS 394/01). Opačný výklad, než k jakému výše dospěl dovolací soud, by na straně navrhovatele (v daném případě manželky účastníka A. Z.) právě takovou nežádoucí situaci založil.
Protože napadený rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu věcně správný, a protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení §243d písm. a) o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3, věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř. a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo zamítnuto, na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo a účastníku M. Z. v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 9. 2022
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu