ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.3459.2022.2
sp. zn. 24 Cdo 3459/2022-349
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně Obce Modrava , identifikační číslo osoby 00573418, se sídlem v Modravě 63, zastoupené JUDr. Tomášem Samkem, advokátem, se sídlem v Příbrami, Pražská 140, za účasti České republiky - Státního pozemkového úřadu , identifikační číslo osoby 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, která je v řízení podporována vedlejším účastníkem K. V. , narozeným XY, bytem XY, o vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 53/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2022, č. j. 4 Co 230/2021-311, takto:
Právní moc výroku I rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2022, č. j. 4 Co 230/2021-311, se odkládá do doby právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 4. 2021, č. j. 19 C 53/2017-262, [poté, co byl v odvolacím řízení zrušen jeho předcházející žalobu zamítající rozsudek ze dne 12. 3. 2019, č. j. 19 C 53/2017-144] opětovně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala povolení vkladu vlastnického práva na základě smlouvy o bezúplatném převodu pozemků ze dne 8. 3. 2017 k nemovitým věcem – pozemku v katastrálním území (dále jen „k. ú.“) XY II parc. č. XY o výměře 5 736 m 2 , zapsanému na LV XY a pozemkům v k. ú. XY parc. č. XY o výměře 4 251 m 2 , parc. č. XY o výměře 8 901 m 2 , parc. č. XY o výměře 4 588 m 2 , parc. č. XY o výměře 52 m 2 , parc. č. XY o výměře 293 m 2 zapsaným na LV XY (dále též „předmětné pozemky“) a tím nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště XY ze dne 18. 7. 2017, č. j. XY (výrok I rozsudku). Žádnému z účastníků včetně vedlejšího účastníka nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II rozsudku).
Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II a III rozsudku odvolacího soudu).
Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve věci vkladového řízení, ve které žalobkyně tvrdila, že s účastníkem řízení - Českou republikou - Státním pozemkovým úřadem uzavřela dne 8. 3. 2017 smlouvu č. XY, a to na základě předchozího pravomocného rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. 11. 2016, č. j. 6 C 175/2016-67, který účastnici řízení uložil povinnost takovou smlouvu uzavřít. Katastrální úřad návrh na vklad, který mu byl doručen dne 16. 3. 2017, zamítl podle §18 odst. 1 zák. č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“) z důvodu zániku právních účinků návrhu na vklad, a to s poukazem na rozhodnutí soudu o předběžném opatření (usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 27. 3. 2017, č. j. 7 C 66/2017- 112, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 4. 2017, č. j. 10 Co 167/2017-142), kterým bylo zakázáno České republice – Státnímu pozemkovému úřadu mj. převést na jiného pozemek parc. č. XY v k. ú. XY; ve vztahu k dalším pozemkům parc. č. XY v k. ú. XY II, parc. č. XY, XY, XY, XY v k. ú. XY katastrální úřad návrh zamítl pro jím dovozenou nedílnost právního jednání. Žalobkyně se tak domáhala v řízení podle části páté o. s. ř., aby soud nahradil rozhodnutí katastrálního úřadu a podle podaného návrhu vklad vlastnického práva ke všem předmětným pozemkům svým rozhodnutím povolil.
Rozsudek odvolacího soudu žalobkyně napadla dovoláním, majíc rozhodnutí odvolacího soudu s blíže uplatněnou a podrobnější argumentací za nesprávné.
Nejvyšší soud v poměrech projednávané věci postupoval podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.).
Podle §243 písm. b) o. s. ř. může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby, než účastníka řízení.
Právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu lze odložit (za podmínek uvedených v §243 o. s. ř.) jen ve vazbě na ty výroky napadeného rozhodnutí, proti nimž je (může být) dovolání přípustné (subjektivně i objektivně), k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněného pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016. U nákladových výroků rozsudku odvolacího soudu pojmově odklad jejich právní moci (na rozdíl od vykonatelnosti) v projednávané věci nepřichází v úvahu, a to s ohledem na jejich zanedbatelnou výši.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval již jen odkladem právní moci výroku I rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen zamítavý výrok o věci samé rozsudku Krajského soudu v Plzni.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.). Pro podané dovolání, přinejmenším směřuje-li proti výroku I rozsudku odvolacího soudu, pokud jím bylo rozhodnuto ve věci samé, neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání, jež jsou taxativně vypočteny v ustanovení §238 o. s. ř., a nelze tak zcela vyloučit, že dovolání může být – za splnění některého z předpokladů uvedených v §237 o. s. ř. – nakonec shledáno ať už zcela nebo i jen zčásti přípustným, popř. též důvodným.
Dovolací soud v poměrech projednávané věci z úřední povinnosti přihlédl k tomu, že případná dispozice s pozemky (povolení vkladu na základě pozdějšího návrhu jiného subjektu), ve vztahu k nimž bylo napadeným rozsudkem nepříznivě rozhodnuto o vkladu vlastnického práva, by mohla mít za následek závažné ohrožení práv dovolatelky, zejména probíhají-li další soudní řízení, v nichž se oprávněné osoby domáhají též vydání jednoho z předmětných pozemků. Pokud by Nejvyšší soud právní moci rozsudku neodložil, nebylo by možno pro absenci návaznosti zápisů v katastrálním operátu s úspěchem dokončit projednávané vkladové řízení, a to ani v případě, pokud by žalobkyně byla v navazujícím řízení ať už zcela nebo i jen zčásti úspěšná.
Právní vztahy týkající se předmětných pozemků by měly zůstat, a to i s ohledem na princip materiální publicity zápisů provedených v katastru nemovitostí, do doby rozhodnutí o dovolání v této věci z pohledu stavu zápisu v katastru nemovitostí nezměněny. Zároveň platí, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiných osob než účastníků řízení (k tomu srov. přiměřeně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1550/2021), zvláště pokud vedlejší účastník ve vyjádření k dovolání avizuje, že nemá v úmyslu s předmětem sporu prozatím nakládat. Nejvyšší soud přitom vzal při svých úvahách na zřetel, že žalobkyně se domáhá bezúplatného převodu pozemků na základě zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, přičemž její nárok i podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu zásadně předchází nároku osob oprávněných k restituci, pokud jde o vydávání tzv. náhradních pozemků.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů, aniž by tím ovšem jakkoliv předjímal výsledek dovolacího řízení, z moci úřední odložil právní moc výroku o věci samé rozsudku odvolacího soudu, a to do doby právní moci rozhodnutí o podaném dovolání. V právu tak nastává stav, jako by o žalobě proti rozhodnutí katastrálního úřadu dosud nebylo s konečnou platností rozhodnuto.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 12. 2022
JUDr. David Vláčil
předseda senátu