ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.3641.2021.1
sp. zn. 24 Cdo 3641/2021-334
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v řízení o projednání pozůstalosti po E. M. , narozené XY, posledně bytem XY, zemřelé 27. 11. 2019, za účasti: 1) F. M. , narozeného XY, bytem XY, 2) T. B. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Veverkova 1, 3) spolku S.O.S. Život pro koně – útulek pro staré a týrané koně , identifikační číslo osoby 26670984, se sídlem Mířkov 23, a 4) L. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Oswaldem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bílkova 132/4, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 27 D 12/2020-212, o dovolání L. K. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. 29 Co 70/2021-269, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání L. K. proti usnesení Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 15. 4. 2021, č. j. 29 Co 70/2021-269, není podle ustanovení §237 o. s. ř., přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce náležitostí holografní závěti a její platnosti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. 21 Cdo 586/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, ročník 1999; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2202/98; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25, ročník 2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3597/2009). Prostřednictvím námitky, že na celou závěť vyhotovenou a vytištěnou prostřednictvím výpočetní techniky, kterou zůstavitelka vlastní rukou jen podepsala, „je třeba hledět jako by byla pořízena vlastní rukou, když se jedná o zápis vlastní rukou transformovaný pouze prostřednictvím počítače na papír“ brojí dovolatel proti zcela jasnému a jednoznačnému znění zákona a jím podané dovolání tak nemá potenciál vést k tomu, aby daná otázka byla posouzena (prostřednictvím aktivace velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů) jinak.
K námitkám obsaženým v dovolání se sluší ve stručnosti dodat, že je v poměrech právě projednávané věci nepřípadný poukaz dovolatele na zásadu favor testamenti vtělenou do §1494 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon (dále jen „o. z.“), podle níž je třeba závěť zůstavitele uznat a vykládat spíše jako platnou než jako neplatnou a postupovat přitom tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele, stejně jako na princip zakotvený v §574 o. z., podle kterého platí, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.
Závěť je jednostranný neadresný odvolatelný právní úkon (nyní právní jednání), kterým zůstavitel (fyzická osoba) činí pro případ své smrti pořízení o svém majetku. Při zřízení závěti musí zůstavitel dbát všech náležitostí, které zákon vyžaduje pro platnost jakéhokoliv právního úkonu (jednání) obecně, a vedle toho i náležitostí zvláštních vztahujících se k projevu vůle pro případ smrti (k tomu srov. například názor vyjádřený v Holub, M. Občanský zákoník. Komentář. 1. svazek. §1 až 487. Praha: Linde, 2002, str. 640, nebo v Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. §460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1440).
Dospěly-li tak soudy obou stupňů ke správnému závěru o neplatnosti předmětné závěti zůstavitelky již z toho důvodu, že neobsahuje veškeré zákonem stanovené formální náležitosti, nemohou správnost jejich úvah úspěšně zpochybnit ani námitky dovolatele o porušení zásady in favorem negotii a o tom, že by mělo být vyhověno v maximální možné míře vůli zůstavitelky. Dovolatel totiž pomíjí, že tato pravidla jsou svou povahou pravidly interpretačními, která neslouží k doplnění absentujících formálních náležitostí právního jednání, ale která se uplatní teprve v případě, kdy právní jednání (v projednávané věci prostá allografní závěť zůstavitelky pořízená beze svědků) má veškeré zákonem stanovené formální náležitosti, ale vzniknou pouze pochybnosti o významu v něm projevené vůle, neboť je nejasná nebo obtížně srozumitelná. O takový případ se však v projednávané věci nepochybně nejedná.
Nejvyšší soud proto dovolání L. K. podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 1. 2022
JUDr. David Vláčil
předseda senátu