ECLI:CZ:NS:2022:24.ND.347.2022.1
sp. zn. 24 Nd 347/2022-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v exekuční věci oprávněné České republiky – Obvodního soudu pro Prahu 1 , se sídlem v Praze 1, Ovocný trh č. 587/14, proti povinnému Ch. O. , narozenému XY, naposledy bytem XY, pro 4 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 920/2022, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 920/2022 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Igor Ivanko, Exekutorský úřad Praha 10 se sídlem v Praze 6, Dědinská č. 893/29, podal u Obvodního soudu pro Prahu 5 žádost o pověření a nařízení exekuce pro vymožení pohledávky ve výši 4 000 Kč s příslušenstvím podle pravomocného a vykonatelného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 8. 2020, č. j. 9 T 26/2020, kterým byla Ch. O. podle §152 odst. 1 písm. e) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, uložena povinnost nahradit náklady trestního řízení stanovené paušální částkou 4 000 Kč do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení. Z tohoto usnesení dále vyplývá, že Ch. O. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 6. 2020, č. j. 9 T 26/2020-339, pravomocně uznán vinným za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle ust. §283 odst. 1 a 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 16. 5. 2022, č. j. 36 EXE 920/2022-18, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl, že „po doručení usnesení oprávněné“ bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud ji projedná a rozhodne (výrok II.). Uvedl, že povinný má v exekučním návrhu uvedenu adresu XY, že lustrací v informačním systému základních registrů však bylo zjištěno, že povinný měl naposledy hlášenou tuto adresu od 16. 5. 2018 do 15. 7. 2020, že dotazem na Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, bylo zjištěno, že povinný byl soudně vyhoštěn z území ČR od 26. 11. 2021 do 26. 11. 2028, v současné době není v evidenci cizineckého informačního systému hlášen k pobytu, že domovská adresa byla XY a že v současné době není povinný ve vazbě ani ve výkonu trestu.
Podle ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., které se použije i pro exekuční řízení (srov. §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, dále jen „exekuční řád“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §45 odst. 2 exekučního řádu, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť dle obsahu spisu povinný nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky. Skutečnost, zda má povinný nějaký exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2013).
Nejvyšší soud v obdobných situacích vychází při určení místní příslušnosti exekučního soudu ze zásady hospodárnosti řízení zakotvené v §6 o. s. ř. Z této zásady pak vyvozuje pravidla pro určení místní příslušnosti podle sídla soudního exekutora, nebo určuje místně příslušným ten soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 392/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2014, sp. zn. 21 Nd 234/2014). Není ovšem vyloučeno, aby se místní příslušnost exekučního soudu odvíjela v konkrétním případě i od jiné skutečnosti vyhovující zásadě hospodárnosti řízení (např. od místa vzniku pohledávky).
Nejvyšší soud dále v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2015, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud České republiky určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a že ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Obvodním soudem pro Prahu 5 (§105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, určil, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5, u něhož byla podána žádost o pověření exekutora a nařízení exekuce na majetek povinného.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 7. 2022
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu