ECLI:CZ:NS:2022:24.ND.508.2022.1
sp. zn. 24 Nd 508/2022-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v exekuční věci oprávněné Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, zastoupené JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského č. 1107/15, proti povinnému I. L. , narozenému dne XY, bytem v XY, t. č. ve Věznici Příbram, se sídlem v Příbrami, Dubenec č. 100, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 33 EXE 5745/2022, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 33 EXE 5745/2022, projedná a rozhodne Okresní soud v Litoměřicích.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Ondřej Mareš, Exekutorský úřad Litoměřice, podal dne 3. 6. 2022 u Okresního soudu v Litoměřicích žádost o pověření a nařízení exekuce pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 1 082 480 Kč podle pravomocného a vykonatelného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2021, č. j. 50 T 3/2021-1774.
Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 3. 8. 2022, č. j. 33 EXE 5745/2022-15, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) s tím, že se věc předkládá Nejvyššímu soudu k určení, který soud ji projedná a rozhodne (výrok II.). Uvedl, že „v exekučním návrhu je u osoby povinného uvedena adresa bydliště XY“, že „povinný neprochází registrem obyvatel“, že „dle sdělení Minsterstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky nemá povinný na území ČR povolen žádný typ pobytu“ a že „v současnosti se povinný nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram“. Dále poukázal na skutečnost, že „povinný ani oprávněná nemají vazbu na zdejší soud“, že „exekuční titul vydal Krajský soud v Brně“, že „soudní exekutor podal exekuční návrh u zdejšího soudu zjevně toliko z důvodu, že exekutor má sídlo v obvodu zdejšího soudu“, tedy že „místní příslušnost tak bez dalšího založil soudní exekutor tím, že požádal o pověření zdejší soud, aniž by byly jakkoli zohledněny výše uvedené skutečnosti“. Proto vyslovil svou místní nepříslušnost a věc předložil Nejvyššímu soudu k určení, který „soud věc projedná a rozhodne“.
Podle ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., které se použije i pro exekuční řízení (srov. §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, dále jen „exekuční řád“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §45 odst. 2 exekučního řádu místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo.
Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Z obsahu spisu vyplývá, že povinný je státním občanem Litevské republiky a že se v době zahájení předmětného řízení nachází na území České republiky ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, jehož konec je stanoven na 9. 3. 2027. V daném případě je dále zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť dle obsahu spisu povinný nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2013).
Nejvyšší soud v obdobných situacích vychází při určení místní příslušnosti exekučního soudu ze zásady hospodárnosti řízení zakotvené v §6 o. s. ř. Z této zásady pak vyvozuje pravidla pro určení místní příslušnosti podle sídla soudního exekutora, nebo určuje místně příslušným ten soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 392/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2014, sp. zn. 21 Nd 234/2014). Není ovšem vyloučeno, aby se místní příslušnost exekučního soudu odvíjela v konkrétním případě i od jiné skutečnosti vyhovující zásadě hospodárnosti řízení (např. od místa vzniku pohledávky).
Nejvyšší soud dále v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2015, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud České republiky určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a že ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem v Litoměřicích (§105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Litoměřicích, u něhož byla podána žádost o pověření exekutora a nařízení exekuce na majetek povinného.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 9. 2022
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu