ECLI:CZ:NS:2022:24.ND.630.2021.1
sp. zn. 24 Nd 630/2021-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v exekuční věci oprávněné Vodafone Czech Republic a.s. , se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových č. 2808/2, IČO 25788001, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, proti povinnému T. B. V. , naposledy se sídlem v XY, IČO XY, pro 17 330,18 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 308 EXE 325/2021, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 308 EXE 325/2021 projedná a rozhodne Okresní soud Plzeň-sever.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Zuzana Grosamová, Exekutorský úřad Praha 6 se sídlem v Praze 6, Bělohorská č. 270/17, podal u Okresního soudu Plzeň-sever žádost o pověření a nařízení exekuce pro vymožení pohledávky ve výši 17 330,18 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 27. 3. 2017, č. j. ČTÚ-19293/2016-634/VII. vyř.-BaI.
Okresní sodu Plzeň-sever usnesením ze dne 3. 11. 2021, č. j. 308 EXE 325/2021-16, vyslovil svou místní nepřílušnost (výrok I.) a rozhodl, že „po právní moci tohoto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud ji projedná a rozhodne“ (výrok II.). Dospěl k závěru, že „z Centrální evidence obyvatel České republiky a informačního systému základních registrů a zprávy Krajského ředitelství Policie ČR z 22. 9. 2021 vyplývá, že povinný nemá na území České republiky evidovaný trvalý pobyt ani žádný jiný druh pobytu, poslední povolený pobyt skočil 11. 8. 2013“, že „se jedná o státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky“, že „v systému ISAS Okresního soudu Plzeň-sever nebyl povinný dosud veden“, že „exekuce byla zahájena na základě vykonatelného rozhodnutí č. j. ČTÚ-19293/2016-634/VII. vyř.-BaI, který vydal Český telekomunikační úřad dne 27. 3. 2017, a spadá do pravomoci soudů České republiky“, že „podmínky místní příslušnosti nelze zjistit, neboť povinný nemá pobyt na území České republiky“, a proto „soud vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc předkládá Nejvyššímu soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. k určení, který soud věc projedná a rozhodne“.
Podle ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., které se použije i pro exekuční řízení (srov. §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, dále jen „exekuční řád“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §45 odst. 2 exekučního řádu, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť dle obsahu spisu povinný nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2013).
Nejvyšší soud v obdobných situacích vychází při určení místní příslušnosti exekučního soudu ze zásady hospodárnosti řízení zakotvené v §6 o.s.ř. Z této zásady pak vyvozuje pravidla pro určení místní příslušnosti podle sídla soudního exekutora, nebo určuje místně příslušným ten soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 392/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2014, sp. zn. 21 Nd 234/2014). Není ovšem vyloučeno, aby se místní příslušnost exekučního soudu odvíjela v konkrétním případě i od jiné skutečnosti vyhovující zásadě hospodárnosti řízení (např. od místa vzniku pohledávky).
Nejvyšší soud dále v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2015, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud České republiky určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a že ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem Plzeň-sever (§105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud Plzeň-sever, u něhož byla podána žádost o pověření exekutora a nařízení exekuce na majetek povinného.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 1. 2022
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu