ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1043.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 1043/2021-357
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: A. Ch. , narozený XY, t. č. ve věznici Krems an der Donau, Steiner Landstrasse 4, Rakousko, zastoupený Mgr. Soňou Hrubou, advokátkou se sídlem Výstaviště 405/1, Brno, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo dopravy , IČO 66003008, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Ředitelství silnic a dálnic ČR , IČO 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4, o 2 000 000 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 82/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2017, č. j. 1 Co 15/2017-144, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 11. 2016, č. j. 24 C 82/2015-92, zamítl žalobu o zaplacení 2 000 000 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak ve sporu o odškodnění zásahu do osobnostních práv žalobce, ke kterému mělo dojít úmrtím jeho dcery při dopravní nehodě na silnici ve vlastnictví žalované a ve správě vedlejšího účastníka v důsledku údajné absence údržby vozovky. Krajský soud vyšel ze zjištění, že při dopravní nehodě dne 5. 3. 2010 ve 21:15 hod. na silnici I. třídy ve vlastnictví žalované zemřela nezletilá dcera žalobce, která byla spolujezdkyní v havarovaném vozidle. Příčinou nehody bylo nepřizpůsobení rychlosti jízdy technickému stavu komunikace řidičkou vozidla (manželkou žalobce a matkou zemřelé), která po najetí do pravotočivé zatáčky na zledovatělé vozovce dostala smyk, vyjela mimo komunikaci na pole, kde se několikrát s vozidlem přetočila přes střechu. Řidička polské národnosti byla trestním soudem Polské republiky odsouzena pro trestný čin, kterého se dopustila porušením zásad bezpečnosti v silničním provozu. Správu silnice zajišťoval vedlejší účastník, pro něhož prováděla údržbu Správa údržby silnic Jihlava, která v den dopravní nehody ošetřila silnici solí a solankou mezi 16:57 až 18:38 hod. a podruhé mezi 22:00 až 22:30 hod. Předmětného dne občas sněžilo, v době nehody bylo jasno, bez mlhy, vál čerstvý až silný vítr a teplota byla asi -6 °C. Při ohledání místa nehody bylo na vozovce náledí bez chemického ošetření, jinak byl povrch komunikace bez jakýchkoliv závad. Krajský soud věc posoudil podle §11 a §13 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) a dospěl k závěru, že k úmrtí dcery žalobce došlo výlučně v důsledku jednání řidičky vozidla, která nepřizpůsobila svou jízdu počasí a stavu vozovky a nezachovala potřebnou míru opatrnosti. Žalovaná neporušila povinnost údržby komunikace, mezi nemajetkovou újmou žalobce a tvrzeným protiprávním jednáním žalované nebyla příčinná souvislost.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 6. 12. 2017, č. j. 1 Co 15/2017-144, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Nad rámec právního posouzení soudu prvního stupně, se kterým se ztotožnil, uzavřel, že nebyla splněna podmínka mimořádnosti, nezbytná pro přiznání náhrady podle §13 odst. 2 a 3 obč. zák. nad rámec jednorázového odškodnění pozůstalých podle §444 odst. 3 obč. zák. Odvolací soud neshledal mimořádnost újmy, neboť jejím předpokladem by byl úzký vztah mezi žalobcem a jeho zemřelou dcerou, který se však nemohl utvořit a rozvíjet, jestliže se žalobce dlouhodobě nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Mimořádnost neshledal ani v okolnostech, za nichž k údajnému porušení práva mělo dojít.
Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu ve výroku I dovoláním, jehož přípustnost podle §237 o. s. ř. odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí závisí na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud měl pochybit při posouzení pasivní legitimace žalované, neboť v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že vozovka nebyla ošetřena chemickým posypem, byla zledovatělá a pokrytá sněhem, tedy stav silnice byl zcela nevhodný k používání. Proto nesprávně posoudil rovněž příčinnou souvislost, neboť újma vznikla v důsledku špatného stavu vozovky. Jestliže odvolací soud shledal absenci podmínky mimořádnosti pro posouzení nároku podle §13 obč. zák., měl zkoumat, zda nebyly splněny podmínky alespoň pro jednorázové odškodnění podle §444 odst. 3 obč. zák. Mimořádnost přitom odvolací soud posoudil výlučně na základě svých úvah o absenci blízkých vazeb, na které usoudil z toho, že je žalobce ve výkonu trestu. Pro zjištění vazeb však neprovedl žádné důkazy. Konečně odvolací soud pochybil, když žalobce nedostatečně poučil ve smyslu §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., zejména ve vztahu k mimořádnosti vazeb mezi žalobcem a jeho zesnulou dcerou, čímž žalobci odepřel právo na spravedlnost. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Žalovaná i vedlejší účastník se ve vyjádření ztotožnili s posouzením odvolacího soudu a navrhli dovolání odmítnout, popř. zamítnout.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 o. s. ř.), avšak není přípustné (§237 o. s. ř.).
Podle §3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 dovolací soud posoudil věc podle dosavadních právních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, neboť k tvrzenému porušení právních povinností mělo dojít před 1. 1. 2014.
Podle §415 obč. zák. je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Ten, kdo této své tzv. prevenční povinnosti nedostojí, odpovídá za škodu z toho vzniklou podle §420 odst. 1 obč. zák., přičemž dojde-li v důsledku tohoto porušení zákonné prevenční povinnosti k úmrtí třetí osoby, je škůdce povinen nahradit pozůstalým jednorázové odškodnění podle §444 odst. 3 obč. zák. Nejeví-li se v konkrétním případě jeho výše z důvodů mimořádných okolností, za nichž ke škodě došlo, dostatečnou, případně je-li prokázáno, že ztráta blízké osoby způsobila pozůstalému vzhledem k mimořádně úzkému vztahu se zemřelým zvlášť závažný zásah do jeho rodinného života, může se pozůstalý nad rámec náhrady podle §444 odst. 3 obč. zák. domáhat i finančního zadostiučinění za zásah do svých osobnostních práv podle §13 obč. zák. (viz nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 16/2004).
Došlo-li ke škodě při dopravní nehodě, a chybí-li předpoklady vzniku objektivní odpovědnosti za závadu ve sjízdnosti podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, přichází v úvahu zkoumání podmínek vzniku obecné odpovědnosti vlastníka (správce) komunikace ve smyslu §420 obč. zák. za porušení prevenční povinnosti či povinnosti údržby komunikace podle §9 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. (srov. rozsudek Nejvyšší soud ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, nebo ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 25 Cdo 574/2020). Předmětem zkoumání pak bude především posouzení povinnosti vlastníka udržovat komunikaci ve stavu umožňujícím bezpečný pohyb vozidel a osob.
Podle skutkových zjištění soudů (které dovolacímu přezkumu nepodléhají) nevykazovala vozovka v místě dopravní nehody žádné závady, byla však pokryta vrstvou náledí, ačkoli vedlejší účastník prostřednictvím jiné příspěvkové organizace předmětného dne provedl údržbu solením, a to v době mezi 16:57 až 18:38 hod. a podruhé mezi 22:00 až 22:30 hod. Je proto v souladu s ustálenou soudní praxí posouzení soudů, že nelze v jednání žalované, resp. vedlejšího účastníka, shledat nedostatek údržby komunikace, který by bylo možno pokládat za porušení prevenční povinnosti podle §415 obč. zák. nebo povinnosti podle §9 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. Vytvořilo-li se v důsledku nepříznivého počasí a navzdory řádné zimní údržbě na vozovce v době mezi pravidelnými jízdami vozidel údržby náledí, a vozovka tak byla dočasně bez chemického ošetření, bylo na řidičce vozidla, aby aktuálnímu počasí a stavu vozovky přizpůsobila svou jízdu. Tvrzení žalobce o sněhu na vozovce neodpovídá skutkovým zjištěním soudů. Absentuje-li porušení povinnosti na straně žalované, není rozhodné, že odvolací soud věc posoudil jen z hlediska §13 obč. zák., neboť shodný předpoklad musí být naplněn i v případě odpovědnosti za škodu podle §420 obč. zák.
Obstojí-li zamítavé rozhodnutí již s ohledem na absenci porušení povinnosti žalovanou, je nadbytečné zabývat se dovolatelem vymezenými (jinými) otázkami – posouzením příčinné souvislosti a mimořádnosti jako předpokladu aplikace §13 obč. zák., neboť nemají povahu otázek, jejichž zodpovězení způsobem konvenujícím pohledu dovolatele by bylo způsobilé přivodit jiné rozhodnutí o předmětu sporu.
Namítal-li dovolatel, že jej odvolací soud nesprávně poučil podle §118a odst. 1, 3 o. s. ř., jedná se o námitku vady řízení, ke které může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání jinak přípustné (§242 odst. 3 věta 2. o. s. ř.), což není tento případ.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2022
JUDr. Petr Vojtek v. r.
předseda senátu