ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1073.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 1073/2021-289
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: P. M. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem Rumunská 1798/1, Praha 2, proti žalované: Svátek, s. r. o. , IČO 27111482, se sídlem Nerudova 868, Černošice, zastoupená Mgr. Janem Křivonožkou, advokátem se sídlem Washingtonova 1624/5, Praha 1, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 3 C 66/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2020, č. j. 25 Co 182, 183/2020-268, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 17. 2. 2020, č. j. 3 C 66/2016-227, ve spojení s usnesením ze dne 30. 3. 2020, č. j. 3 C 66/2016-241, a ve znění opravného usnesení ze dne 24. 7. 2020, č. j. 3 C 66/2016-259, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 132 014 Kč s příslušenstvím, s tím, že si žalovaná ponechá zbytky osobního automobilu XY rok výroby 2002, registrační značky XY, výrobní číslo XY, (dále též jen „vozidlo“), nebo zaplacení 117 113 Kč, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná v březnu 2013 provedla plánovanou servisní opravu vozidla, v rámci které vyměnila rozvody motoru a vodní čerpadlo. Po ujetí asi 25 000 kilometrů došlo při jízdě dne 11. 2. 2015 k poškození motoru vozidla. Žalovaná usoudila, že příčinou poruchy bylo vadné vodní čerpadlo, proto u jeho dodavatele uplatnila práva z odpovědnosti vady, a to i v soudním řízení, vedeném pod sp. zn. 23 C 11/2016 u Obvodního soudu pro Prahu 10. V něm soud ze znaleckého posudku znalce Ing. Hrabala zjistil, že příčinou poruchy motoru byla vada těsnění vodního čerpadla, žalovaná však v soudním řízení neuspěla v důsledku pozdní volby nároku z odpovědnosti za vady. Soud prvního stupně v tomto řízení vzal za prokázané zejména revizním posudkem znaleckého ústavu ANEXSIS, s. r. o., (jenž revidoval posudek znalce Ing. Böhma), že příčinou poškození motoru byla skrytá vada vodního čerpadla namontovaného do vozidla zaměstnancem žalované při servisní opravě. Porušení povinností servisního mechanika prokázáno nebylo. Okresní soud věc posoudil podle §420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a žalobu zamítl na základě závěru, že žalobce neprokázal, že by příčinou škody na vozidle bylo porušení právní povinnosti žalovanou.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 12. 2020, č. j. 25 Co 182, 183/2020-268, potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku o věci samé a o nákladech řízení mezi účastníky, změnil jej jen ve výroku o nákladech řízení státu a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, ztotožnil se s jeho hodnocením znaleckých posudků a shledal logickým a odůvodněným skutkový závěr okresního soudu, opírající se především o posudek znaleckého ústavu ANEXSIS, s. r. o., že vadné těsnění vodního čerpadla bylo nejpravděpodobnější příčinou poškození motoru, což odpovídá i závěrům posudků znalců Ing. Pavlíčka, Ing. Hrabala, CSc., a Ing. Hrušky. Shodně s okresním soudem věc posoudil podle §420 obč. zák. a vysvětlil, že nárok nelze posoudit podle §421a obč. zák., jenž upravuje zvláštní druh objektivní odpovědnosti za nebezpečí plynoucí z povahy přístroje nebo věci, jichž bylo použito při plnění závazku. Odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3512/2016, podle kterého dodavatel odpovídá za škodu vzniklou následkem vadného plnění podle §420 obč. zák. a uzavřel, že bylo-li vodní čerpadlo a jeho dodání a montáž předmětem samotného plnění sjednaného mezi účastníky, a nikoliv věcí či přístrojem použitým při plnění závazku žalované, nelze o aplikaci §421a obč. zák. uvažovat. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 25 Cdo 270/2001, pak odvolací soud připomněl, že „nárok na náhradu majetkové újmy, spočívající v poškození motoru následkem opravy jeho součástky, není nárokem z odpovědnosti za vady samotného předmětu plnění ze smlouvy o opravě věci (§652 a násl. obč. zák.), nýbrž je nárokem na náhradu škody, jež na motoru vznikla v příčinné souvislosti s opravou, jež nebyla provedena řádně, a jsou splněny předpoklady obecné odpovědnosti za škodu podle §420 obč. zák., založené na presumovaném zavinění“. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že namontovala-li žalovaná do vozidla žalobce vadné vodní čerpadlo, porušila svou smluvní povinnost provést servisní opravu vozidla řádně a včas. Za poškození motoru vozidla v důsledku vady předmětné součástky však žalovaná neodpovídá, protože prokázala, že o vadě nevěděla ani vědět nemohla (šlo o vadu nikoli zjevnou, ale skrytou, jejíž existence byla v soudních řízeních znalecky dokazována), tedy u žalované byla prokázána absence zavinění, byť alespoň v zákonem presumované formě nevědomé nedbalosti. Proto nelze žalobě vyhovět.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř. a odůvodňuje tím, že odvolací soud posoudil věc po právní stránce nesprávně. Dovolacímu soudu položil následující otázky: a) jak mohla vzniknout závada na vozidle, b) jak proběhla montáž předmětné součástky, c) zda byla namontovaná součástka bezvadná a d) proč oba nalézací soudy nevycházely z §421 obč. zák. Žalobce pak v dovolání rekapituloval svůj pohled na skutkový stav věci, polemizoval se závěry okresního i odvolacího soudu o příčině vzniku škody, zejména o vadnosti vodního čerpadla, a vyjádřil nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že absence alespoň nevědomé nedbalosti zprošťuje žalovanou odpovědnosti za vzniklou škodu. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., avšak není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Otázky formulované v dovolání pod a) až c) jsou otázkami týkajícími se skutkových zjištění. Nejvyššímu soudu jako instanci toliko přezkumné a nikoliv nalézací, jejíž přezkum se má v souladu se zákonem týkat jen otázek právních (případně za podmínky §241b odst. 2 o. s. ř. procesních vad), nepřísluší přezkoumávat správnost skutkových závěrů soudů nižších stupňů (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Jediná otázka, kterou lze pokládat za otázku právní, je otázka pod bodem d), z níž lze dovodit, že žalobce se domnívá, že jeho nárok měl být posouzen podle §421 obč. zák. K tomuto názoru však žalobce nepřipojil žádnou argumentaci či odkaz na judikaturu, s níž by napadené rozhodnutí bylo v rozporu. Toto ustanovení (speciální vůči obecné odpovědnosti v §420 obč. zák.) se vztahuje na případy poškození věci, jež má být předmětem závazku, pokud ji osoba, která má sjednanou činnost provést, od objednatele převezme; pak odpovídá objektivně za škodu vzniklou v době, kdy ji má v dispozici. Protože se v posuzované věci o takový případ nejedná, posoudil odvolací soud věc správně podle §420 obč. zák., při jehož aplikaci vyšel z nutnosti existence alespoň předpokládaného zavinění ve formě nevědomé nedbalosti u žalované, postupoval zcela v souladu s ustálenou judikaturou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 25 Cdo 270/2001, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3156/2011). Presumované zavinění ve formě nevědomé nedbalosti ve vztahu k poškození motoru vadou namontované součástky bylo provedenými důkazy vyvráceno. Závěr odvolacího soudu o zproštění odpovědnosti žalované pro nedostatek jejího zavinění ve vztahu k poškození motoru vozidla namontováním vadné součástky (§420 odst. 3 obč. zák.) spočívá na skutkovém podkladě, tedy na závěru, co bylo či nebylo prokázáno, včetně znaleckého dokazování. Objektivní odpovědnost smluvní strany za škodu vzniklou na věci převzaté za účelem splnění závazku podle §421 obč. zák. se pak v dané věci neuplatní, protože příčinou škody bylo vadné plnění žalovanou, tedy porušení její smluvní povinnosti provést servis vozidla řádně, které se projevilo vznikem škody až s odstupem doby a bez souvislosti se samotným převzetím vozu k opravě.
Přípustnost dovolání proti výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, je vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2022
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu