ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1552.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 1552/2021-431
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: H. Ch. , narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Barborou Bretlovou, advokátkou se sídlem Vratislavská 1012/0, Liberec, proti žalované: Liberec Property s.r.o. , IČO 04607295, se sídlem Rybná 682/14, Praha 1, o zaplacení 966 805 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 113/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2020, č. j. 62 Co 285, 286/2020-370, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 19. 6. 2020, č. j. 30 C 113/2017-336, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 7. 7. 2020, č. j. 30 C 113/2017-340, uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila náhradu za bolest 131 718 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění 835 087 Kč (výrok I), žalobu o zaplacení bolestného 118 282 Kč a náhrady za ztížení společenského uplatnění 171 332 Kč zamítl (výrok II), co do 20 000 Kč řízení zastavil pro zpětvzetí žaloby (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení a poplatkové povinnosti. Rozhodl tak o žalobě na náhradu nákladů spojených s péčí o žalobkyni po dobu léčení ve výši 20 000 Kč a o zaplacení bolestného 250 000 Kč a náhrady za ztížení společenského uplatnění (dále též jen „ZSU“) 1 006 419 Kč, které měly žalobkyni vzniknout v souvislosti s úrazem, jejž utrpěla v nákupním centru Forum Liberec, provozovaném žalovanou. Obvodní soud vzal za prokázané, že dne 1. 5. 2015 žalobkyně v prostoru nákupního centra upadla a utrpěla vážné vícečetné zlomeniny obou horních končetin, jež si vyžádaly dlouhodobé léčení a zanechaly na zdraví žalobkyně trvalé následky. Žalobkyně uvedla, že uklouzla na vlhké podlaze, podle zjištění soudu bylo daného dne deštivé počasí a žalovaná neprokázala, že na danou situaci reagovala odpovídajícím úklidem, byť bylo zjištěno, že dlažba v místě pádu žalobkyně splňuje legislativní normy protiskluzné funkce dlažby a žalovaná zajišťovala úklid chodeb obchodního centra firmou ATALIAN CZ s. r. o., avšak nebylo prokázáno, jaký úklid a kdy byl konkrétně daného dne proveden. Po právní stránce soud posoudil věc podle §2924 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že žalovaná provozuje podnikatelskou činnost – pronájem nebytových prostor v obchodním centru, jehož provozem je návštěvníkům centra umožněno přijímat obchodní služby jím nabízené. Škoda na zdraví žalobkyně tedy vznikla v rámci provozu žalované a žalovaná neprokázala, že vynaložila veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Obvodní soud proto žalobě částečně vyhověl, když při úvaze o odpovídající výši náhrad za bolest a ZSU vyšel z posudku znalce doc. MUDr. Petra Korbeláře, CSc., a žalobu zamítl v částkách převyšujících náhrady znalcem navržené.
Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 14. 10. 2020, č. j. 62 Co 285, 286/2020-370, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I a žalobu o zaplacení náhrady za bolest 131 718 Kč a náhrady za ZSU 835 087 Kč zamítl, rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a znovu i o poplatkové povinnosti. Na rozdíl od soudu prvního stupně měl zato, že na danou věc nedopadá §2924 o. z. Pronájem nebytových prostor není provozní činností ve smyslu odpovědnosti za škodu podle citovaného ustanovení. Tento názor podpořil odkazy na judikaturu převážně k §420a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), která je podle jeho názoru nadále použitelná i v podmínkách nové právní úpravy od 1. 1. 2014 [např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2429/2007, publikovaný pod č. 101/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), či ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3113/2006]. Odkázal však také na rozsudek ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2595/2019, v němž Nejvyšší soud vyložil pojem provozní činnosti podle §2924 o. z. obdobným způsobem. Uplatněný nárok proto posoudil podle ustanovení o obecné odpovědnosti za škodu vzniklou porušením prevenční povinnosti, tedy podle §2900 a násl. o. z. Vzhledem k tomuto právnímu názoru vyšel ze skutkových zjištění obvodního soudu, nad jejichž rámec po doplnění dokazování podle §213 odst. 4 o. s. ř. vzal za prokázané, že se dne 1. 5. 2015 v Liberci vyskytovaly dešťové přeháňky nejdéle do 11:05 hodin. Nebylo prokázáno, že by se na podlaze nákupního centra v 15:00 hodin, kdy došlo k pádu žalobkyně, vyskytovala voda nanesená z ulice na obuvi zákazníků. Vyšel ze zjištění, že firma ATALIAN CZ, s. r. o., prováděla pravidelný úklid prostor obchodního centra podle podrobného rozpisu, včetně kontrol a odstraňování nečistot vzniklých při mimořádných událostech, o čemž byla pořizována denní hlášení. Podle těchto hlášení bylo v místě pádu žalobkyně dne 1. 5. 2015 mezi 14:15 a 14:45 hodin provedeno strojové mytí podlahy a při běžné kontrole ve 14:32 hodin byly podlahy shledány bez závad. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že k úrazu došlo „pádem na kluzké podlaze“, podle záznamu v protokolu o mimořádné události dne 1. 5. 2015 v obchodním centru však měla žalobkyně bezprostředně po pádu oznámit, že je diabetička a udělalo se jí nevolno, a v záznamu přivolané záchranné služby je zmíněn „stav po kolapsu“ a vyjádření žalobkyně, že „se jí zvrtnul podpatek“ a upadla vpřed na obě ruce. Odvolací soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by upadla na znečištěné či poškozené dlažbě v nákupním centru, zatímco žalovaná prokázala, že její opatření k řádné péči o čistotu a bezpečnost podlah byla dostatečná, a neshledal tak u žalované žádné porušení právní povinnosti, které je základní podmínkou odpovědnosti za škodu podle §2910 o. z. Žalobkyně ani nevymezila, v čem by mělo porušení povinnosti žalované spočívat.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost odůvodňuje dovolacím soudem dosud neřešenou otázkou povahy odpovědnosti provozovatele nákupního centra za škodu vzniklou v jeho prostorách, kterou odvolací soud vyřešil podle nesprávného zákonného ustanovení (§2900 a §2910 o. z.). Žalobkyně je přesvědčena, že provozovatel obchodního centra odpovídá za každou škodu vzniklou v jeho prostorách objektivně, podle §2924 o. z. o odpovědnosti za škodu z provozní činnosti. Žalovaná provozuje obchodní centrum ve vlastní budově, trvale, kontinuálně, za použití technologií (automatické dveře, eskalátory, klimatizace, protipožární systém apod.), za účelem dosažení zisku a uspokojení potřeb zákazníků, její podnikání tedy vykazuje znaky provozní činnosti. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., avšak není přípustné.
Podle §2924 o. z. kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.
Žalobkyně založila své dovolání na tvrzení, že případ újmy způsobené provozní činností podle §2924 o. z. nebyl dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu na obdobném skutkovém základu řešen. Dovolací soud se však již otázkou výkladu pojmu „škody vzniklé z provozu“ pro účely posouzení nároku na náhradu škody podle §2924 o. z. zabýval a uzavřel, že pro posouzení, zda jde o škodu z provozní činnosti, je klíčové, jak k újmě došlo, zda v souvislosti s technickou složitostí či náročností provozní činnosti, nebo nikoli. O škodu způsobenou provozní činností nejde, jestliže škoda nemá původ v povaze činnosti žalovaného nebo věci při této činnosti použité, ale např. došlo-li ke škodě v důsledku porušení právní povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2595/2019, odkazující na dosavadní judikaturu, zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2429/2007, publikovaný pod číslem 101/2010 Sb. rozh. obč.). Tak dovolací soud již v minulosti konstatoval, že za provozní činnost ve smyslu §420a obč. zák. nelze pokládat organizaci sportovní činnosti [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2600/2007, uveřejněný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále jen „Soubor“) pod C 6089] či kulturní akce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 776/2012) nebo provoz banky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1408/2005, Soubor C 5248). Argumentuje-li žalobkyně, že provozní činnost žalované vyplývá z vybavení nákupního centra technologiemi, přehlíží, že podle jejích tvrzení vedl ke vzniku škody nedostatečný úklid podlah nákupního centra a nikoli technická povaha provozní činnosti žalované nebo věci či technologií při jejím provozu použité, jak tomu bylo např. ve věci, v níž byla škoda způsobena nesprávným nastavením automatického zavírání dveří, tedy okolnosti vyplývající z technické povahy a vlastností věci použité při provozní činnosti obchodu, v níž Nejvyšší soud dovodil objektivní odpovědnost provozovatele podle §2924 o. z. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1802/2020). Navíc rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového závěru, že pád nebyl vyvolán nedostatečným úklidem, který není dovoláním napaden a dovolacímu přezkumu ani nepodléhá.
V rozsudku ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2387/2020, pak Nejvyšší soud posuzoval odpovědnost provozovatele nákupní galerie za újmu vzniklou na zdraví zákaznice pádem na nerovnosti podlahy galerie a uzavřel, že koná-li vlastník při správě věci a při nakládání s ní způsobem, jenž vyvolá újmu třetí osoby, dopustí se porušení §2900 o. z. a za škodu tím vzniklou odpovídá podle §2910 o. z. V nyní posuzované věci jde o obdobnou situaci, rozdílnou jen v tom, že příčinou pádu žalobkyně podle jejích tvrzení neměla být nerovnost, ale nečistota na podlaze nákupního centra. Posoudil-li proto odvolací soud uplatněný nárok podle obecných ustanovení §2900 a násl. o. z., postupoval v souladu se shora uvedenou judikaturou dovolacího soudu.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud ze všech těchto důvodů dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2022
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu