ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1756.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 1756/2022-460
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobců: a) V. D. , narozený XY, b) E. D. , narozená XY, oba bytem XY, oba zastoupeni JUDr. Alexandrem Nettem, advokátem se sídlem Hlavní 1069/40, Brno, proti žalované: Němec & partners, a. s. , IČO 25539256, se sídlem Modřínová 600/1, Třebíč, zastoupená JUDr. Rostislavem Kovářem, advokátem se sídlem Bráfova tř. 770/52, Třebíč, za účasti: Slavia pojišťovna a. s. , IČO 60197501, se sídlem Táborská 940/31, Praha 4, zastoupená Mgr. Simonou Čípel Zörklerovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábř. 139/57, Praha 5, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 6 C 93/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2022, č. j. 17 Co 127/2020-434, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanou nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení žádný z účastníků.
III. Vedlejší účastnici se nepřiznává právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Brně k odvolání právního předchůdce žalobců rozsudkem ze dne 25. 1. 2022, č. j. 17 Co 127/2020-434, věcně potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 5. 2. 2020, č. j. 6 C 93/2018-376 (jímž bylo rozhodnuto o nároku právního předchůdce žalobců na náhradu škody ve výši 2.000.000 Kč), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním závěrem, že žalovaná pojišťovací makléřka neporušila při uzavírání pojistné smlouvy s právním předchůdcem žalobců žádnou povinnost podle §21 odst. 1 zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona.
Žalobci podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které však neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., a tyto vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranili (§241b odst. 3 o. s. ř.).
V dovolání schází náležité vylíčení, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.). Může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, aniž by k projednání dovolání postačovala pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, v čem a od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014), případně musí dovolatel uvést, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013).
Ačkoli dovolatelé v závěru dovolání uvádějí, že „věcné posouzení jeho dovolání Nejvyšším soudem mělo být připuštěno, a to podle podmínek uvedených v §237 o. s. ř., neboť podle názoru dovolatelů soudy obou stupňů nevěnovaly pozornost ochraně žalobce, zjevně slabší strany z hlediska dobrých mravů“, shora vymezené podmínky přípustnosti dovolání pomíjí a z obsahu dovolání není zřejmé, jakou otázku hmotného či procesního práva by měl dovolací soud řešit. Obsahem dovolání je nesouhlasná rekapitulace rozhodnutí soudu prvního stupně, popis průběhu uzavření pojistné smlouvy prostřednictvím žalované jako pojišťovací makléřky, popis úrazu právního předchůdce žalobců, a i přes tzv. zákaz novot v dovolacím řízení (§241a odst. 6 o. s. ř.) „nové“ tvrzení o rozporu s dobrými mravy. Tato argumentace však nevystihuje (jediný) způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. V závěru dovolání pak žalobci nesouhlasí s výrokem o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a domáhají se aplikace §150 o. s. ř., aniž berou v potaz, že s účinností od 30. 9. 2017 ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. vylučuje přípustnost dovolání proti rozhodnutím o nákladech řízení.
Z obsahového hlediska tak dovolání žalobců nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, neboť neformuluje právní otázky, na nichž by rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo, a jejich podání neobsahuje obligatorní náležitosti dovolání, zčásti pak není objektivně přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Podle §142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle výsledku dovolacího řízení žalobci právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemají, žalované však v této fázi řízení náklady nevznikly. Vedlejší účastnice na straně žalované sice vynaložila náklady na sepis vyjádření k dovolání advokátem, avšak s ohledem na jeho stručnost, širší okolnosti případu, zjevný rozdíl v majetkových poměrech účastníků, okolnosti, za kterých žalobci vstoupili do řízení a jejich zatížení povinností k náhradě nákladů předchozích fází řízení, bylo by přílišnou tvrdostí uložit jim povinnost k další náhradě. Vedlejší účastnici proto nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§150, §243c odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu