ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2165.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 2165/2022-715
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: I. R. , narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem 8. března 21/13, Liberec, proti žalované: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, IČO 47116617, zastoupená JUDr. Jiřím Machourkem, advokátem se sídlem Cihlářská 637/16, Brno, o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 203/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2021, č. j. 58 Co 242/2021-626, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 15.935,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Jiřího Machourka.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 9. 2021, č. j. 58 Co 242/2021-626, potvrdil usnesení ze dne 16. 4. 2021, č. j. 25 C 203/2012-583, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 25 C 203/2012, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že nejsou splněny podmínky pro obnovu řízení podle §228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., neboť žalobkyní předložený důkaz (stanovisko vydané stavebním úřadem Magistrátu města Liberec ze dne 15. 8. 2002, č. j. SÚ/0/7012/3710-stan/02/As, k „ověření právního stavu – existence stavby“ – dále též jen „Stanovisko“) by nemohl přivodit pro žalobkyni příznivější rozhodnutí ve věci. V původním řízení se žalobkyně domáhala náhrady škody proti pojistiteli odpovědnosti provozovatele vozidla, které se vznítilo v objektu ve vlastnictví žalobkyně. Poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3485/2016, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2016, č. j. 58 Co 454/2015-414, a věc mu vrátil k dalšímu řízení, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 2. 2018, č. j. 58 Co 454/2015-491, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 3.422.558,50 Kč s příslušenstvím, jinak jej potvrdil. Za použití §441 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), dovodil tzv. spoluzavinění žalobkyně na vzniku škody z 50 %, neboť nezodpovědným způsobem užívala nedokončený a nezkolaudovaný objekt a umožnila jej třetí osobě užívat k účelu, ke kterému nebyl určen. Dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2018, č. j. 25 Cdo 2320/2018-521. V řízení o obnovu pak odvolací soud uzavřel, že žalobkyní předložené Stanovisko nikterak nemění závěr, že se jednalo o nedokončený a nezkolaudovaný objekt, lze z něj pouze dovodit, že v době jeho vydání stavba jako celek nebyla dokončena, přízemí a první podlaží odpovídala účelu užívání skladová hala, přičemž užívání této části stavby nebránilo dokončení stavby jako celku. Vlastník vzníceného vozu jej však v rozporu s tímto účelem užíval mimo jiné ke garážování vozidel a skladování hořlavých látek. Spoluodpovědnost žalobkyně byla shledána v tom, že nechala stavbu v nedokončeném stavu a umožnila její užívání způsobem, který stavu budovy neodpovídal. Na tomto závěru ani předložené Stanovisko nemohlo nic změnit.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v odklonu od ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Namítá, že odvolací soud nesprávně právně posoudil „otázku výkladu Stanoviska, otázku předvídatelnosti soudního rozhodování, otázku vázanosti soudu vlastním dříve vydaným rozhodnutím, otázku opomenutých důkazů, otázku povinnosti soudu vypořádat se s argumentací žalobkyně“. Dovolacímu soudu předkládá k zodpovězení otázku, zda Stanovisko znamená, že je jím nahrazen souhlas s předčasným užíváním části stavby a kolaudační souhlas a obdobná rozhodnutí, a stavba užívaná na základě Stanoviska je stavba užívaná legálně. Má za to, že stavba užívaná na základě Stanoviska je stavba užívána legálně, proto závěr o spoluúčasti žalobkyně na vzniku škody nemůže obstát, a Stanovisko je důkazem ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., který odůvodňuje povolení obnovy řízení. Žalobkyně namítá překvapivost napadeného usnesení odvolacího soudu a v této souvislosti odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1966/18 a sp. zn. II. ÚS 387/18 (soud prvního stupně zcela překvapivě při posuzování způsobilosti Stanoviska jako nového důkazu přivodit žalobkyni příznivější rozhodnutí ve věci změnil skutkové a právní závěry učiněné v původním řízení odvolacím soudem). Žalobkyně dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že stavba nebyla užívána ke skladování, nýbrž k parkování a garážování. Dále namítá, že soud prvního stupně neprovedl klíčové důkazy navrhované žalobkyní a jejich neprovedení v rozporu s §169 odst. 1 a §157 odst. 2 o. s. ř. neodůvodnil, a odvolací soud pak tento nesprávný postup potvrdil. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Doplnění dovolání sepsané právním zástupcem žalobkyně a doručené dovolacímu soudu dne 12. 9. 2022 bylo podáno po lhůtě (§240 o. s. ř.), dovolací soud k němu proto nepřihlížel (§41a odst. 3 o. s. ř.).
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že soud věc posoudil správně a napadené rozhodnutí je zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Žalobkyně dovoláním napadá posouzení právních otázek, na kterých rozhodnutí nespočívá. Rozhodnutí soudu v původním řízení, jehož obnovy se žalobkyně domáhá, nebylo založeno primárně na tom, zda se jedná o stavbu kolaudovanou či nikoli. Navrhla, aby bylo dovolání žalobkyně odmítnuto.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobkyně není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Žaloba na obnovu řízení je v občanském soudním řádu koncipována jako mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohl být znovu projednán pravomocně skončený spor nebo jiná právní věc, jestliže tu jsou skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, pro které původní rozhodnutí o věci samé z hlediska správnosti a úplnosti skutkových zjištění a skutkových závěrů nemůže obstát. Žaloba na obnovu řízení je tedy právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Pro rozhodnutí o navrhované obnově řízení stačí, že se jeví pravděpodobným, že skutečnosti, rozhodnutí a důkazy mohou přivodit pro navrhovatele příznivější rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1919/2014). Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesních vad; k tomu podle povahy rozhodnutí a povahy namítaného pochybení slouží jiné opravné prostředky - odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2554/2011, nebo ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1828/2014). Způsobilým dovolacím důvodem proto nemůže být zpochybňování závěrů, na kterých stojí rozhodnutí ve věci samé v původním řízení, nýbrž pouze správnost právního posouzení naplnění či nenaplnění důvodu obnovy, tedy zda jsou nově předložené důkazy způsobilé přivodit příznivější rozhodnutí ve věci (kde stále platí původní právní posouzení).
Žalobkyně se pomocí nyní předloženého důkazu – stanoviska vydaného stavebním úřadem Magistrátu města Liberec ze dne 15. 8. 2002, č. j. SÚ/0/7012/3710-stan/02/As, k „ověření právního stavu – existence stavby“ – snaží dosáhnout změny právního posouzení původní věci (že nese 50% spoluzavinění na vzniku škody na jejím majetku), kde již tuto námitku uplatňovala, byť neměla k dispozici nyní navrhovaný důkaz. Otázka existence tzv. spoluzavinění poškozeného na vzniku škody, příp. jejího rozsahu ve smyslu §441 obč. zák., a dopadu na posouzení odpovědnosti za škodu v původní věci, je otázkou právní, jejíž řešení musí být založeno na relevantních skutkových základech. Závěru odvolacího soudu, že dovolatelkou navrhovaný důkaz by jí nemohl přinést příznivější rozhodnutí, nelze ničeho vytknout, neboť posouzení podílu poškozené na vzniku škody a jejím rozsahu stojí na závěru odvolacího soudu v původním řízení, že škoda vznikla v příčinné souvislosti jak s technickou závadou na vozidle, tak s jeho umístěním v nedokončené a nezkolaudované budově bez náležitých technických prostředků protipožární prevence, kterou vlastník vzníceného vozidla využíval po řadu let mimo jiné k umístění vozidel (tedy zcela nevhodným způsobem, což významně přispělo ke vzniku škody), a to právě s vědomím a souhlasem dovolatelky. Všechny tyto okolnosti vedly odvolací soud v původním řízení k závěru o polovičním rozsahu spoluzavinění žalobkyně na vzniku škody. Za této situace žalobkyní přeložené Stanovisko, z něhož vyplývá toliko to, že část objektu slouží jako skladová hala a že budova jako celek nebyla dokončena, na uvedeném závěru nemůže nic změnit. Nebyl tak splněn jeden z předpokladů úspěšného uplatnění žaloby na obnovu řízení.
Nesouhlas se skutkovými závěry odvolacího soudu (ohledně účelu, ke kterému byl poškozený objekt fakticky užíván), nepředstavuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř., nýbrž spadá do rámce skutkových zjištění, které dovolacímu přezkumu nepodléhají. Rovněž výtky opomenutí navržených důkazů, (ne)předvídatelnosti soudního rozhodování a porušení povinnosti soudů vypořádat se s argumentací žalobkyně představují námitku vad řízení, k níž lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což není tento případ (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Protože není dán žádný z důvodů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. 10. 2022
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu