Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 03.03.2022, sp. zn. 25 Cdo 2265/2020 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2265.2020.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2265.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 2265/2020-328 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce: J. R. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem Kopečná 98711, Brno, proti žalovaným: 1) V. B. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Jiřím Ronkem, advokátem se sídlem Janáčkova 1212/3, Kyjov, 2) J. B. , narozená XY, bytem XY, o 17 549 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného 1 na zaplacení 54 201 Kč, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 6/2013, o dovolání žalovaného 1 proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2018, č. j. 17 Co 270/2017-202, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 5. 2018, č. j. 17 Co 270/2017-202, rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 4. 2017, č. j. 5 C 6/2013-149, zrušil ve výroku III v části, aby žalobce byl povinen zaplatit žalovanému 1 částku 20 000 Kč a řízení v tomto rozsahu zastavil, jinak tento výrok ohledně zamítnutí vzájemného návrhu žalovaného, aby mu žalobce zaplatil 34 201 Kč, potvrdil, stejně tak potvrdil výroky soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný 1 včasným dovoláním, ve kterém navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Posuzované dovolání však neobsahuje náležitosti vyžadované §241a odst. 2 o. s. ř. Dovolání především postrádá údaj, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Žalovaný 1 v dovolání pouze v návaznosti na níže uvedené neurčité vymezení dovolacího důvodu pouze uvedl, že „…tato právní otázka by měla být dovolacím soudem posouzena jinak“ , aniž by však uvedl, od které dovolacím soudem již posouzené právní otázky se má dovolací soud odchýlit. Přípustnost dovolaní dále vymezil i tak, že „ … tato právní otázka dosud nebyla v praxi dovolacího soudu řešena“ . Nelze však seznat, která konkrétní právní otázka dosud dovolacím soudem nebyla řešena. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. (či jeho části), anebo odkaz na toto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalovaný 1 rovněž nevymezil dovolací důvod. V dovolání je k tomuto pouze uvedeno: „Odvolacímu soudu vytýkám, že nesprávně právně posoudil odpovědnost žalobce za škodu, kterou způsobil na nemovitosti žalovaných. V řízení se mi podařilo prokázat všechny předpoklady vzniku odpovědnosti žalobce za škodu, soud však na daný skutkový stav odpovídající právní normu nesprávně aplikoval. “ Dovolací důvod však má být dle §241a odst. 3 o. s. ř. vymezen tak, že dovolatel uvede právní posouzení, které pokládá za nesprávné, a dále konkrétně vyloží, v čem spočívá jeho nesprávnost. Z obecného a neurčitého tvrzení o nesprávnosti právního posouzení se nepodává, jaký právní závěr odvolacího soudu považuje dovolatel za nesprávný a v čem konkrétně tuto nesprávnost spatřuje. Z judikatury Ústavního soudu se přitom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený a ústavně konformní postup (viz zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, a dále celou řadu usnesení Ústavního soudu o odmítnutí ústavních stížností podaných proti usnesením Nejvyššího soudu, jimiž bylo dovolání odmítnuto pro absenci zákonných náležitostí). Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jeno. s. ř.“, odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř.). Proti výrokům o náhradě nákladů řízení pak není dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 3. 3. 2022 JUDr. Robert Waltr předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/03/2022
Spisová značka:25 Cdo 2265/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2265.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Dovolací důvody
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§241a odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:05/22/2022
Staženo pro jurilogie.cz:2022-05-27