ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2415.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 2415/2022-262
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: MELVINSTON, SE , IČO 28447671, se sídlem Za Vokovickou vozovnou 362/19, Praha 6, zastoupená Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem se sídlem Dlouhá 3458/2a, Ústí nad Labem, proti žalované: Vodafone Czech Republic, a. s., IČO 25788001, se sídlem náměstí Junkových 2808/2, Praha 5, zastoupená JUDr. Vladimírem Zoufalým, advokátem se sídlem Národní 340/21, Praha 1, o zaplacení 5 738 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 49/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2022, č. j. 35 Co 129/2022-239, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 38 188 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Vladimíra Zoufalého.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 17. 1. 2022, č. j. 12 C 49/2020-219, zastavil řízení (výrok I), uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok II) a zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení (výrok III). Řízení o nároku na náhradu škody ve výši 3 131 500 Kč a vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2 606 500 Kč soud prvního stupně zastavil pro nezaplacení soudního poplatku poté, co nevyhověl návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků a marně ji vyzval k zaplacení soudního poplatku usnesením ze dne 13. 12. 2021, č. j. 12 C 49/2020-212, které žalobkyni doručil do datové schránky jejího zástupce dne 14. 12. 2021. Současně zamítl návrh žalobkyně ze dne 13. 1. 2022 na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 12 C 207/2021.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2022, č. j. 35 Co 129/2022-239, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I a II, odvolání proti výroku III o zamítnutí návrhu na přerušení řízení odmítl a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se s posouzením soudu prvního stupně, který řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“) zastavil. Výzva k zaplacení poplatku včetně poučení o následcích jeho nezaplacení byla doručena žalobkyni 14. 12. 2021 a ta jej ve lhůtě do 28. 12. 2021 nezaplatila.
Usnesení odvolacího soudu v rozsahu potvrzujícího výroku o zastavení řízení napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla doposud řešena. Soud prvního stupně zastavil řízení pro nezaplacení poplatku v rozporu s §9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., neboť před tím již začal jednat ve věci samé. Účastníkům řízení doručil předvolání k jednání, jehož součástí bylo poučení o koncentraci. Jednání proběhlo 25. 5. 2021 a protokol z něj byl označen jako „protokol o jednání před soudem prvního stupně“, což podle žalobkyně svědčí o tom, že se jednalo o první jednání ve věci, nikoli přípravné jednání podle §114c o. s. ř. To, že soudce při jednání nevyzval žalobkyni k přednesu žaloby, a závěrem poučil účastníky, že jednání považuje za jiný soudní rok, nepovažovala žalobkyně pro posouzení povahy jednání za relevantní. Navíc termín „jiný soudní rok“ zná pouze zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, který v projednávané věci nemohl soud prvního stupně aplikovat. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud změnil napadené usnesení tak, že se řízení nezastavuje.
Žalovaná ve vyjádření upozornila na to, že formulář určený pro předvolání účastníků k jednání je univerzální a umožňuje použití jak na jednání ve věci samé, tak na jiný soudní rok. Obecné poučení o možné koncentraci na formuláři k předvolání nelze považovat za účinnou výzvu nezbytnou ke vzniku koncentrace řízení. Jednání proběhlo pouze pro účely upřesnění žaloby, neboť soudu ani žalované nebylo zřejmé, čeho se žalobkyně domáhá. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.). Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., které je přípustné pro řešení otázky, co se rozumí jednáním ve věci samé ve smyslu §9 odst. 4 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., avšak není důvodné.
Podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
Podle §9 odst. 4 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. soud pro nezaplacení poplatku řízení nezastaví, začal-li již jednat o věci samé.
Podle §114a odst. 1 o. s. ř. nebylo -li rozhodnuto podle §114 odst. 2, připraví předseda senátu jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Podle §114a odst. 2 písm. g) za tím účelem předseda senátu činí jiná vhodná opatření.
Komentářová literatura i po právní úpravě zakotvující přípravné jednání (§114c o. s. ř.) nevylučuje, aby soudce navázal v rámci přípravy s účastníky a jejich zástupci kontakt při tzv. jiném soudním roku, v rámci kterého může s účastníky podrobně probrat souzenou věc zejména po skutkové stránce a zajistit úspěšný průběh prvního jednání ve věci; u jiného soudního roku přitom nedochází ke koncentraci řízení [JIRSA, Jaromír. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha II. §79-180 občanského soudního řádu. Vydání druhé, doplněné a upravené. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2016, s. 209]. S těmito závěry doktríny se dovolací soud ztotožňuje. I nadále má soud k dispozici kromě přípravného jednání a jednání ve věci samé i tzv. jiný soudní rok, který je „jiným vhodným opatřením“ ve smyslu §114a odst. 2 písm. g) o. s. ř. Při něm zpravidla může odstranit nedostatky žaloby, vyjasnit stanoviska účastníků, případně se pokusit vést strany ke smíru, to vše, aniž by bylo zahájeno jednání ve věci samé. První jednání o věci samé přichází v úvahu až tehdy, jsou-li vady žaloby odstraněny, a zpravidla je zahájeno přednesem žaloby, případně přečtením žaloby soudem či konstatováním soudu o zahájení prvního jednání ve věci samé.
V daném případě je z protokolu o jednání ze dne 25. 5. 2021 zřejmé, že se nejednalo o první jednání ve věci samé, ale právě o jiný soudní rok. Jeho účelem bylo upřesnit a objasnit, čeho se žalobkyně domáhá, z jakého titulu a jaký je vztah mezi sporem s žalovanou a dalšími řízeními, na která ve svých podáních upozornila, a to tak, aby tím byl zajištěn úspěšný průběh prvního jednání ve věci. Při uvedeném jiném soudním roku nedošlo k přednesu žaloby a ani žalovaná se k žalobě nevyjadřovala. Současně z protokolu vyplývá, že soudce účastníky výslovně poučil o tom, že se jedná o jiný soudní rok, po jehož skončení bude řešena poplatková povinnost a následně bude případně nařízeno první jednání, se kterým bude již spojena koncentrace řízení. Na uvedeném nemůže nic změnit ani to, že pro účely předvolání k jednání byl použit formulář, který upozorňuje na možnou koncentraci při jednání, a že protokol z jednání nesl formální označení „protokol o jednání před soudem prvního stupně“. Podstatný je skutečný průběh jednání, jak byl v protokole zachycen.
Jiný soudní rok, který nebyl přípravným jednáním podle §114c o. s. ř. ani prvním jednáním ve věci podle §115 o. s. ř., tak v této věci představoval jiné vhodné opatření v rámci přípravy jednání, tedy před tím, než bylo zahájeno jednání nařízené k projednání věci samé. Soud nezačal jednat o věci samé a jeho postup vedoucí k zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku byl proto v souladu s §9 odst. 1 a odst. 4 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb.
Nejvyšší soud proto zamítl dovolání žalobkyně jako nedůvodné podle §243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná, proto je povinna nahradit žalované její náklady, které jsou představovány odměnou advokáta za jeden úkon právní služby 31 260 Kč podle §7, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jednou paušální náhradou hotových výdajů 300 Kč podle §13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% daní z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek, celkem 38 188 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle §160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, třídenní, místo plnění podle §149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 11. 10. 2022
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu