ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2903.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 2903/2021-207
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Bořivoje Hájka v právní věci žalobce: J. S. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Zbyňkem Kašpárkem, LL.M., advokátem se sídlem Pod Štěpem 707/5, Praha 15, proti žalované: H. S. , narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Ivetou Čaňkovou, advokátkou se sídlem Dolní náměstí 679/5, Jablonec nad Nisou, o 181.758 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 111 C 14/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 3. 2021, č. j. 30 Co 169/2020-159, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) odmítl dovolání žalobce proti rozsudku ze dne 24. 3. 2021, č. j. 30 Co 169/2020-159, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem– pobočka v Liberci změnil rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 5. 3. 2020, č. j. 111 C 14/2018-125, ve znění opravného usnesení z 30. 3. 2020, č. j. 111 C 14/2018-129, v části zamítavého výroku tak, že uložil žalované, aby zaplatila žalobci 59.498,40 Kč, ve zbývajícím rozsahu jej v tomto výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze zjištění, že žalobci byla v jiném soudním řízení pravomocně uložena povinnost zaplatit poškozenému F. S. náhradu škody na vozidle (6.100,41 eur) způsobené mu pádem sněhu ze střechy penzionu, který byl v době škodní události součástí společného jmění žalobce a žalované. Odvolací soud posoudil nárok žalobce na vypořádání společně odpovědných škůdců podle §439, §511 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, míru účasti žalobce na způsobené škodě určil volnou úvahou ve smyslu §136 o. s. ř. na 60 % s ohledem na jeho aktivnější podíl při organizaci parkování, a proto mu proti žalované spoluškůdkyni náleží 40 % z celkové částky, kterou již za oba zaplatil poškozenému.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce obsáhlé dovolání, jehož přípustnost dovozuje „z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř a odůvodňuje je nesprávným právním posouzením věci odvolacím soudem [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.)…; dle §237 o. s. ř. je dovolání v tomto případě přípustné, neboť rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně.“ Zcela tedy pomíjí, že s účinností od 1. 1. 2013 je přípustnost dovolání vymezena v §237 o. s. ř. tak, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Jediným přípustným dovolacím důvodem je, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel ovšem nevymezuje žádnou konkrétní právní otázku odpovídající požadavkům citovaného ustanovení (k nezbytnosti vymezení konkrétní právní otázky zakládající některý z předpokladů přípustnosti dovolání srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4119/2017) a nelze ji zjistit ani z obsahu podaného dovolání. Dovolatel uvádí, že podává dovolání z důvodů „nedostatečného zhodnocení věci, nesprávného posouzení předložených důkazních materiálů a nedostatečného odůvodnění ve věci“. Namítá-li žalobce nesoulad skutkových zjištění odvolacího soudu s provedenými důkazy, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod, případně vznáší námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní lze však podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy,je-li dovolání jinak přípustné, což v projednávané věci splněno není. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014). Výhrady dovolatele proti rozsudku odvolacího soudu se upínají především ke kritice skutkových zjištění, zejména věrohodnosti a vypovídací hodnoty provedených důkazů bez provázání s konkrétní otázkou hmotného či procesního práva. Podstatná část dovolací argumentace pak směřuje k řízení o náhradu škody, v němž dovolatele žaloval vlastník poškozeného vozidla, takové námitky však v tomto řízení postrádají relevanci. K posouzení míry účasti žalované na vzniku škody v rozsahu 40 % sice dovolatel obecně vyjadřuje svůj nesouhlas, aniž by však k této otázce a aplikaci §136 o. s. ř. formuloval konkrétní právní otázku, kterou by měl dovolací soud řešit. Úkolem Nejvyššího soudu je v rámci dovolání, jakožto mimořádného opravného prostředku, řešit pouze právní otázky, nikoliv se zabývat přezkumem skutkových zjištění nalézacích soudů (srov. §241a odst. 1 a §242 odst. 3 o. s. ř.). Dovolací námitky tedy neumožňují dospět k závěru o přípustnosti podaného dovolání podle §237 o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolatel neoznačil výroky, které dovoláním napadá, a současně požaduje zrušení celého rozsudku odvolacího soudu, je v části směřující proti měnícímu výroku ve věci samé dovolání tzv. subjektivně nepřípustné, neboť žalobě bylo ohledně částky 59.498,40 Kč vyhověno a dovolateli v tomto rozsahu nebyla způsobena žádná újma odstranitelná zrušením napadeného rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura č. 3/1998, pod č. 28, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, C 154 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck). Objektivně nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je pak dovolání směřující proti výrokům o náhradě nákladů řízení.
Nejvyšší soud ze všech těchto důvodů dovolání v celém rozsahu podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 5. 2022
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu