ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2949.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 2949/2021-196
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: L. S., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Alešem Klechem, LL.M., advokátem se sídlem Poděbradova 2738/16, Ostrava, proti žalovaným: 1) STAVITELSTVÍ DANIEL STRYK s. r. o., sídlem Soukenická 2082/7, Praha 1, IČO 27822699, a 2) M. S., se sídlem XY, IČO XY, oba zastoupeni Mgr. Michalem Přibilem, advokátem se sídlem Kadláčkova 894/17, Kopřivnice, o zaplacení 500.932 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 17 C 192/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2021, č. j. 57 Co 84/2020-177, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2021, č. j. 57 Co 84/2020-177, a rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 4. 11. 2019, č. j. 17 C 192/2018-73, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Vsetíně – pobočce ve Valašském Meziříčí k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 4. 11. 2019, č. j. 17 C 192/2018-73, zamítl žalobu o zaplacení částky 500.932 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na základě smlouvy o dílo ze dne 25. 3. 2015 se žalovaná 1) zavázala pro žalobkyni zhotovit kompletní rekonstrukci jejího rodinného domu a obstarat dotaci z programu Nová zelená úsporám, a to podle projektové dokumentace, jíž navrhl žalovaný 2). Na základě vadné projektové dokumentace bylo stavebním úřadem zjištěno, že navržené stavební úpravy neodpovídají účelu předvídaného užívání stavby, neboť světlá výška podkrovních místností nedosahuje minimálně nad polovinou podlahové plochy hodnoty 2300 mm a podchodná výška schodiště dosahuje hodnoty menší než 1600 mm, tudíž místnosti nelze užívat jako obytné či pobytové, a nelze proto vydat souhlas s užíváním stavby. Žalovaná 1) následně zpracovala návrh technického řešení, avšak na jeho realizaci neměla žalobkyně finance. Žalobkyně měla přislíbenu podporu až do výše 500.932 Kč ze Státního fondu životního prostředí ČR, na její žádost byla opakovaně prodloužena lhůta pro doložení dokumentů k rozhodnutí o dotaci na konečný termín 31. 3. 2018. Po právní stránce okresní soud uzavřel, že program Nová zelená úsporám dosud běží a tedy žalobkyně stále může dotaci získat, případně mezi porušením právní povinnosti zpracováním vadné projektové dokumentace a vznikem újmy není příčinná souvislost, neboť od zjištění vad měla žalobkyně dalších 19 měsíců k nápravě a včasnému dokončení projektu jiným zhotovitelem.
2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 2. 2021, č j. 57 Co 84/2020-177, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud provedl znovu dokazování podklady žádosti žalobkyně z programu Nová zelená úsporám a zdůraznil, že podle přílohy č. II/1 čl. 1 bodu 4 směrnice Ministerstva životního prostředí č. 1/2014 o poskytování finančních prostředků z programu Nová zelená úsporám (dále též jen „směrnice“) je žadatel o podporu v souladu s §152 odst. 4 stavebního zákona povinen zajistit technický dozor stavebníka nad prováděním stavby. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně tuto podmínku nesplnila, když osoby provádějící dozor pro stavitele nebyly osoby provádějící odborný technický dozor pro žalobkyni, zmocnění zaměstnance žalované 1) k podání žádosti o podporu z programu Nová zelená úsporám nebylo zmocněním pro celé dotační řízení a v dalším řízení žalobkyně vystupovala sama. Byla to tedy ona sama, kdo měl zajistit naplnění podmínky odborného technického dozoru a nesplnila-li tuto podmínku, neměla nárok na dotaci.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v nesprávném právním posouzení otázky spoluzavinění poškozeného a škůdce na škodě, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Podle názoru dovolatelky nelze uzavřít, že v případě podílu žalobkyně na škodě nenesou žalovaní žádnou odpovědnost, a to ani v omezeném rozsahu. Žalovaná 1) se zavázala provést řádně a včas rekonstrukci domu žalobkyně podle projektu vypracovaného žalovaným 2), který však vykazoval vady, proto nedošlo k řádnému ani včasnému provedení díla. Tím bylo založeno podstatné porušení právní povinnosti a odpovědnost žalovaných. Žalobkyně měla od počátku v úmyslu financovat část rekonstrukce dotací a podmínky dotace byly především vázány na pravomocný souhlas stavebního úřadu, jenž však nemohl být udělen pro vady projektové dokumentace. Dovolatelka dále uvedla, že odpovědnost žalovaného 2) byla založena podle §2630 odst. 1 písm. b) o. z. Lhůta pro doložení pravomocného souhlasu s užíváním byla prodloužena dvakrát a byla konečná, tedy nemůže obstát závěr okresního soudu, že dovolatelka mohla požádat o prodloužení lhůty či požádat znovu a dotaci by obdržela. Se závěry soudu prvního stupně se však odvolací soud nijak nevypořádal, vyšel z jeho skutkových závěrů, avšak doplnil dokazování a rozsudek založil na nových a překvapivých závěrech, že dovolatelka zmařila získání dotace nezajištěním stavebního dozoru. Dovolatelka měla za to, že stavební dozor vykonávali zaměstnanci žalované 1), a pokud tomu tak nebylo, bylo na místě pouze snížit náhradu škody z důvodu spoluzavinění poškozené v rozsahu 5.000 Kč podle §2918 o. z. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky odvolacího i okresního soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalovaní ve svém vyjádření k dovolání uvedli, že dovolatelkou předestřená judikatura dovolacího soudu na projednávanou věc nedopadá, právní závěr odvolacího soudu je jiný a dovolání by mělo být odmítnuto.
5. Nejvyšší soud shledal, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o. s. ř., je přípustné pro řešení otázky příčinné souvislosti a stanovení, mezi jakými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je důvodné.
6. Zjišťuje-li se v řízení o náhradu škody, zda protiprávní úkon škůdce a poškozenému vzniklá škoda jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. Beck, dále jen „Soubor“ C 1025). Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde tedy o otázku skutkových zjištění. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 5514).
7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1474/2011, dochází k přerušení příčinné souvislosti jen za situace, kdy nová okolnost působila jako rozhodující příčina, která způsobila vznik škody bez ohledu na původní škodní událost.
8. Dovolatelka uplatnila žalobou nárok na náhradu ušlého zisku ve výši 500.932 Kč s příslušenstvím představující maximální možnou dotaci, kterou mohla získat na rekonstrukci svého rodinného domu z dotačního programu Nová zelená úsporám. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování zjistil, že dovolatelka jako spotřebitel uzavřela smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo provést rekonstrukci rodinného domu č. p. XY a snížení jeho energetické náročnosti za účelem získání dotace, avšak díky vadně provedené projektové dokumentaci vypracované žalovaným 2) provedla žalovaná 1) rekonstrukci, která nevedla k získání kolaudačního souhlasu s užíváním stavby pro vady. Tyto vady žalovaná 1) neodstranila ani v dodatečném čase. Dovolatelka opakovaně žádala Státní fond životního prostředí ČR o prodloužení lhůty pro doložení podkladů. Ta jí byla prodloužena dvakrát a poslední prodloužení termínu do 31. 3. 2018 bylo oznámeno dopisem s upozorněním, že se jedná o konečné prodloužení lhůty a že v případě nesplnění podmínek programu nebude podpora poskytnuta.
9. Na základě uvedených skutkových zjištění okresní soud neučinil žádný právní závěr ve vztahu k jednání žalovaných, avšak v rozporu se zjištěným skutkovým stavem uzavřel, že dovolatelka stále může získat prostředky z dotačního programu, který stále běží, a tedy jí žádný zisk neušel, případně si jej mohla zajistit sama v dostatečné lhůtě odstraněním závad domu.
10. Odvolací soud se s uvedenými skutkovými zjištěními i právními závěry okresního soudu nijak nevypořádal, sám doplnil dokazování a uzavřel, že dovolatelka neprokázala, že by zmocnila zaměstnance žalované 1) k zastupování v celém dotačním řízení, nýbrž pouze k podání žádosti, a tedy sama nesla odpovědnost za splnění všech podmínek dotačního programu. Nezajištěním stavebního dozoru stavebníka nesplnila jednu z podmínek, a proto by na dotaci neměla nárok.
11. Z uvedeného skutkového stavu podle dovolacího soudu zjevně vyplývá, že jak vadná projektová dokumentace vypracovaná žalovaným 2), tak podle ní vadně provedená rekonstrukce nesplňující požadavky stavebních předpisů vykonaná žalovanou 1), zakládají protiprávní jednání žalovaných způsobilé přivodit dovolatelce majetkovou újmu, ať již ji představují náklady na odstranění vad díla, nebo zmařená dotace z programu Nová zelená úsporám. V tomto směru zůstalo právní posouzení okresního i odvolacího soudu zcela neúplné a nedostatečné.
12. Dovolatelka též poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3296/2017, podle něhož v případě dotačních programů Zelená úsporám či Nová zelená úsporám lze při pravidelném běhu věcí zisk dotace předpokládat, neboť v rozhodné době byly všem žadatelům, kteří stanovené podmínky splnili, dotace poskytnuty. Podle cílů a předmětu programu Nová zelená úsporám je cílem programu zlepšení stavu životního prostředí snížením emisí skleníkových plynů a předmětem podpory jsou opatření vedoucí k úsporám energie v budovách a efektivnímu využití zdrojů energie. V projednávané věci došlo k zateplení budovy, výměně výplní všech otvorů, střešní krytiny a výměně tepelných zdrojů. K naplnění cílů i předmětu podpory při rekonstrukci rodinného domu tedy došlo a dovolatelka by mohla mít nárok na dotaci z programu, o jejíž výši mohlo být následně jednáno se Státním fondem životního prostředí ČR po předložení všech podkladů (jak vyplývá z článku 10 směrnice), avšak klíčovým dokladem měl být souhlas s užíváním stavby. Ten nebylo pro závažné vady díla možné vydat a bez odstranění vad spočívajících v nedodržení technických předpisů pro obytné místnosti v podkroví nemohla být dovolatelka v dotačním řízení úspěšná.
13. Z uvedeného jednoznačně vyplývá porušení právní povinnosti žalovaných, vznik majetkové újmy dovolatelky i příčinná souvislost mezi těmito skutečnostmi. Rozhodnutí odvolacího soudu však uvedené právní závěry neučinilo, respektive se s opačnými závěry soudu prvního stupně nijak nevypořádalo a je založeno na závěru, že nezajištěním stavebního technického dozoru podle §152 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, dovolatelka zmařila získání dotace bez dalšího. Jedná se o ryze formální výklad uvedených předpisů bez opory v provedeném dokazování. Rovněž tato okolnost není způsobilá přerušit či vyloučit příčinnou souvislost ve smyslu výše uvedené judikatury dovolacího soudu, neboť zásadním pochybením bylo nedodržení technických předpisů pro obytné místnosti v podkroví, pro které nemohl být vydán souhlas s užíváním. Na tomto pochybení žalovaných nemohl technický dozor dovolatelky nic změnit, jestliže by neupozornil na vady projektové dokumentace ještě před zahájením realizace zakázky. Nejedná se tedy o novou okolnost působící jako rozhodující příčina vzniku škody bez ohledu na původní škodní událost ve smyslu výše zmíněné judikatury dovolacího soudu.
14. Zcela nepřípadné jsou pak námitky žalovaných, že dílo bylo zhotoveno přesně podle pokynů dovolatelky, a tedy nedodržení technických předpisů jdou pouze k její tíži. Jak dovolatelka správně uvedla, podle §5 odst. 1 o. z. se žalovaní nemohou zprostit své odpovědnosti poukazem na přání zákazníka či vlastní neodbornost.
15. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že námitka dovolatelky o nesprávném právním posouzení otázky stanovení okolností, mezi nimiž je dána příčinná souvislost, a okolností způsobilých tento vztah přerušit, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení uvedených otázek je tak naplněn. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a protože důvody, pro které bylo toto rozhodnutí zrušeno, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i rozsudek tohoto soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
16. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém konečném rozhodnutí o věci rozhodne soud i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu