ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.3290.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 3290/2021-179
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Bořivoje Hájka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: V. M. , narozený XY, bytem XY, proti žalované: městská část Praha 13 , se sídlem Sluneční náměstí 2580/13, 158 00 Praha 5, zastoupená JUDr. Taťánou Řezníčkovou, CSc., advokátkou se sídlem Dobrovského 554, 170 00 Praha 7, o uveřejnění doplňující informace, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 50/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2021, č. j. 22 Co 98/2021-143, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 3. 3. 2021, č. j. 10 C 50/2020-120, ve výroku I žalované uložil povinnost uveřejnit ve vydání regionálního periodika „STOP“ nejblíže následujícím po právní moci rozsudku text doplňující informace. Výrokem II zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal dalšího textu doplňující informace. Výrokem III soud rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná ve svém regionálním periodiku „STOP“ (zkratka názvu „Stodůlecký posel“) neuveřejnila příspěvek žalobce, o jehož uveřejnění požádal datovou zprávou ze dne 10. 9. 2019, jímž žalobce jakožto zastupitel vyjadřoval názor týkající se dotčeného územního samosprávného celku. Obvodní soud nárok posoudil podle §4a, §11a a §15a zákona č. 46/2000 Sb., tiskového zákona, ve znění zákona č. 305/2013 Sb. (dále jen „t. z.“) a uzavřel, že žalovaná nedostála povinnosti poskytnout žalobci přiměřený prostor pro uveřejnění sdělení vyjadřujícího jeho názor zastupitele a nedostála ani povinnosti uveřejnit doplňující informaci. Obvodní soud proto žalobě vyhověl, nedůvodným shledal jen požadavek žalobce na uveřejnění části textu.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 6. 2021, č. j. 22 Co 98/2021-143, změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku I jen tak, že zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal, aby v doplňující informaci byl obsažen text: „ O to větším překvapením pro mě bylo, že na stejném místě dala redakce prostor developerovi, aby na můj článek reagoval. Je přinejmenším zvláštní, že opoziční zastupitel je v radničním periodiku cenzurován, zato developer, který tu plánuje mrakodrap, dostává prostor k vyjádření, i když na něj na rozdíl ode mě nemá žádný zákonný nárok. Zaplatil snad developer za to, že mohl reagovat na slova opozičních zastupitelů přímo na stránkách radnice? A jak se dozvěděl o tom, že žádám o zveřejnění níže přiloženého článku? Informuje snad redakce STOP místní developery o činnosti opozičních zastupitelů pravidelně? “ , ve zbylém rozsahu rozsudek potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vyšel z obvodním soudem zjištěného skutkového stavu, ztotožnil se s jeho právním závěrem, že žaloba byla podána včas podle §14 a §15a odst. 2 t. z., a žalobcův nárok posoudil podle §4a, §11a a §15 t. z. Odvolací soud konstatoval, že sdělení, jehož uveřejnění se žalobce domáhal, formou, obsahem ani rozsahem nevybočovalo z rámce přijatelného pro periodikum územního samosprávného celku. Obsah textu je podle odvolacího soudu sdělením, jež vyjadřuje názor zastupitele a týká se daného územního samosprávného celku (ve smyslu §4a a §11a t. z.). Žalovaná z doplňujícího sdělení otiskla v periodiku jen zlomek, čímž došlo k zásadnímu zkrácení i významovému zkreslení textu. Pro tak zásadní redakční krácení žalobcova textu nebyly žádné relevantní důvody. Sdělení mělo pravdivý základ, neobsahovalo excesivní výrazy a nebylo, vzhledem k rozsahu jiných článků daného výtisku, nepřiměřeně rozsáhlé. Odvolací soud s odkazem na důvodovou zprávu k zákonu č. 305/2013 Sb. vyslovil názor, že §4a t. z. ukládá vydavateli regionálního periodika uveřejnění sdělení opozičních zastupitelů zásadně v plném znění, v nezkreslené podobě. Žalovaná tedy nesplnila povinnost podle §11a t. z., a to ani současným uveřejněním celého textu na svých internetových stránkách. Odvolací soud také vysvětlil, že zaslal-li žalobce žádost o uveřejnění doplňující informace datovou schránkou, šlo o podání písemné, tedy ve formě vyžadované §15a t. z., a navíc z jednání žalované bylo zřejmé, že pokládala písemnou formu za splněnou a o osobě autora nepochybovala.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje tím, že odvolací soud podle jejího názoru nesprávně vyložil §4a, §11a a §15a t. z., přičemž se zčásti odchýlil od dosavadní judikatury, zejména rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 675/2019, a nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2257/18, a nesprávně posoudil otázku za daných skutkových okolností dosud neřešenou. Nesouhlasila s názorem odvolacího soudu, že vydavatel regionálního periodika je povinen uveřejnit sdělení zastupitele bez jakéhokoliv redakčního zásahu, nezkrácené a v plném znění. To nevyplývá z textu §4a t. z. ani z důvodové zprávy k zákonu č. 305/2013 Sb., jímž byla úprava pravidel pro publikace názorů zastupitelů v regionálním tisku provedena. Žalovaná je přesvědčena, že měla právo redakčně zkrátit doplňující informaci podle možností tiskové podoby periodika, v němž byla uveřejněna, a to tím spíše, že celý text informace byl zpřístupněn na internetu a čtenářům byl v tištěné verzi odkaz na příslušnou internetovou stránku sdělen. Konečně nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že žalobce dostál povinnosti požádat o uveřejnění doplňující informace písemně (§15a t. z.), zaslal-li ji žalované do datové schránky. Posouzení daného úkonu podle §18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. je nesprávné, neboť dané ustanovení dopadá jen na právní jednání prostřednictvím datové schránky vůči orgánům veřejné moci. Zastupitel požadující uveřejnění doplňující informace by tak měl učinit podepsanou listinou (§561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z.), v opačném případě jde o neplatné právní jednání podle §580 odst. 1 o. z. a žalovaná se neplatnosti dovolává. Žalovaná navrhla změnu rozsudku odvolacího soudu a zamítnutí žaloby, případně zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., ale není přípustné podle §237 o. s. ř.
Posouzením otázky, zda vydavatel regionálního periodika je povinen uveřejnit celý text sdělení zastupitele nebo je oprávněn jej redakčně upravit (zkrátit) a zda vydavatel splní povinnosti podle §4a a §11a t. z., uveřejní-li v tisku zkrácenou verzi sdělení či doplňující informace při současném uveřejnění celého textu na internetu, se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1041/2021. Učinil závěr , že „vydavatel splní povinnost podle §11a t. z. uveřejnit doplňující informaci jejím uveřejněním v regionálním periodickém tisku územního samosprávného celku. Požaduje-li zastupitel uveřejnění sdělení v tiskové verzi periodika, je vydavatel povinen uveřejnit sdělení, případně pak doplňující informaci právě v dané tiskové verzi periodika. Sdělení podle §4a tiskového zákona by zásadně mělo být publikováno tak, jak bylo předloženo zastupitelem. Výjimečně může vydavatel přistoupit k jeho redakčnímu zkrácení, avšak jen v nejnutnější míře s přihlédnutím k prostorovým možnostem daného periodika a rozsahu ostatních příspěvků, přičemž musí být zachován smysl sdělení a nesmí dojít k jeho obsahovému zkreslení.“ S těmito závěry je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu a jedná se o otázku Nejvyšším soudem již řešenou (byť před velmi krátkou dobou).
Důvodná není ani námitka žalované o neplatnosti jednání žalobce, jímž vyzval žalovanou k uveřejnění doplňující informace prostřednictvím datové schránky. Podle §15a odst. 1 t. z. žádost o uveřejnění doplňující informace musí mít písemnou formu a musí obsahovat návrh znění doplňující informace, jež má být uveřejněna, neboť bez písemné verze by nejen bylo těžko možno dodržet přesný text uveřejňované informace, ale mohly by vzniknout i pochybnosti o dodržení lhůt podle §15a odst. 2 t. z., případně o totožnosti zastupitele. V dané věci komunikace mezi žalobcem a žalovanou probíhala datovou schránkou, žalovaná se s textem sdělení i doplňující informace zjevně seznámila, přijala jej, pracovala s ním a o písemnosti podání či totožnosti zastupitele (žalobce) neměla žádných pochyb. Dovolává-li se nyní neplatnosti jednání žalobce s odkazem na §561 odst. 1 a §580 odst. 1 o. z. a poukazuje-li na nepoužitelnost §18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., uplatňuje sice formálně relevantní právní námitky, avšak nenamítala-li ničeho v průběhu jednání účastníků ohledně uveřejnění sdělení a doplňující informace a danou námitku vznesla až v soudním řízení, poté, kdy na základě (podle ní neplatného) jednání žalobce sama konala, pak její postup odporuje §6 odst. 1 o. z. a dovolací soud, stejně jako nalézací soudy obou stupňů, nevidí důvodu k tomu, aby mu poskytl ochranu. Ostatně dodávání dokumentů z datové schránky fyzické osoby, podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby do zpřístupněné datové schránky jiné osoby ve smyslu §18a odst. 1 a 2 zákona č. 300/2008 Sb. není vyloučeno a dokument je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k tomuto dokumentu.
K podání dovolání proti té části napadeného rozsudku, jíž odvolací soud změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku I tak, že v části zamítl žalobu, není žalovaná subjektivně legitimována, neboť jí zmíněnou částí rozsudku bylo vyhověno a nevznikla jí ani žádná újma, kterou by bylo možné odčinit změnou či zrušením napadené části rozhodnutí odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28, či ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000). Proti části rozhodnutí odvolacího soudu týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 7. 2022
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu