ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.3683.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 3683/2022-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Bořivoje Hájka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: J. F. K. , narozený XY, bytem XY, proti žalovanému: O. W. , bytem XY, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 8 C 191/2022, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2022, č. j. 31 Nc 1328/2022-15, takto:
Řízení o odvolání žalobce se zastavuje .
Odůvodnění:
Usnesení ze dne 4. 10. 2022, č. j. 31 Nc 1328/2022-15, jímž Krajský soud v Praze rozhodl, že soudce Okresního soudu v Rakovníku Mgr. Vladimír Loutocký není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u téhož okresního soudu pod sp. zn. 8 C 191/2022, žalobce napadl podáním označeným jako „odvolání proti procesnímu pochybení Krajského soudu v Praze“.
Podle §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Pojem „nařízený soud“, je-li použit v občanském soudním řádu k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoliv ze vztahů instančních a s pojmem „soud prvního stupně“ jej tudíž zaměňovat nelze [srovnej stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. Plsn 1/96 (uveřejněné pod č. 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Rozhoduje-li tedy vrchní soud o vyloučení soudců krajského soudu jako soudců soudu druhého stupně a krajský soud o vyloučení soudců okresního soudu jako soudu prvního stupně, není takové rozhodnutí rozhodnutím soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 25 Cdo 4634/2014) ani rozhodnutí soudu odvolacího (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4085/2011).
Podle §201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jak vyplývá z citovaných §201 a §236 odst. 1 o. s. ř., funkční příslušnost pro projednání odvolání ani dovolání proti rozhodnutí nadřízeného soudu o vyloučení nebo nevyloučení soudce není v procesním předpisu upravena, neboť odvolání se pojmově váže na rozhodnutí soudu vydané v řízení v prvním stupni a dovolání se váže k rozhodnutí odvolacího soudu. Rozhodnutí nadřízeného soudu, tj. v daném případě Krajského soudu v Praze, o nevyloučení soudce není rozhodnutím soudu prvního stupně ani odvolacího soudu, ale nadřízeného soudu podle §16 odst. 1 o. s. ř.
Jelikož odvolání (ani dovolání) není opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí nadřízeného soudu o vyloučení či nevyloučení soudce z rozhodování, procesní předpisy neupravují ani funkční příslušnost určitého soudu k jeho projednání. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jenž má ve smyslu §104 odst. 1 o. s. ř. za následek zastavení řízení o takovém opravném prostředku.
Vzhledem k tomu, že není soud, který by byl příslušný k projednání odvolání žalobce, rozhodl o něm Nejvyšší soud, jako vrcholný článek soustavy obecných soudů, tak, že řízení o tomto podání zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 1040/2012, ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2588/2012, nebo ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4377/2018).
Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 12. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu